Nenávidím tě! Já vím.

8

Nohy se mi bořily do závějí. Už jsem byla celá mokrá, jak sem neustále padala. Abych se vůbec někam přes metrové závěje dostala, musela jsem po většinu času lézt po čtyřech. Prsty jsem měla celé modré. Na nohou i na rukou.

Nemohla jsem se pořádně soustředit na cestu, každou chvílí jsem se ohlížela na bojovou vřavu kdesi za mnou. O hory se odrážela střelba a výbuchy.
Spadla jsem na zem. Z ruky mi vypadla pistole. Rozhazovala jsem sníh všude kolem. Oddychla jsem si. Vzala jsem pistoli do rukou a postavila se. Zatrnulo mi. Nemohla jsem se hnout. Nade mnou, na malém kopečku, se tyčil Loki.

Namířila jsem na něho pistolí. Ruka se mi chvěla, ale nepřestávala jsem na Lokiho mířit. Loki se jen zasmál a přiblížil se. Já jsem se ani nehla. Jen jsem na něj mířila. Ukonči to tady a teď. Prožeň mu tou jeho palicí kulku a celý svět ti poděkuje.

„Ale, ty toho přeci nejsi schopná. I když... vlastně jsi, že?" připomněl mi a sledoval, jak se zachovám.

Zatnula jsem zuby a vzchopila jsem se. Rychle jsem odjistila a zmáčkla spoušť. Mířila jsem mu přímo na hlavu a už to vypadalo, že ho trefím, když v tom se kulka zastavila přímo před jeho obličejem a poté spadla do sněhu. Zírala jsem na místo, kam kulka dopadla. Z mého těla se vytratila veškerá odvaha. Nahlas jsem polkla a udělala krok dozadu, protože se Loki začal tvářit opravdu naštvaně. V mžiku byl u mě a držel mě pod krkem. Zakašlala jsem. Zdvihl mě do vzduchu a já začala kopat nohama. Chytla jsem ho ruku a snažila se ji oddělat z mého hrdla. Nemůže tě zabít, opakovala jsem si. Ale co jiného udělat může?

Bušila jsem mu do ruky a snažila se povolit sevření, které se postupně zesilovalo. Už jsem se nemohla ani nadechnout jen jsem sípala. Kopla jsem ho, ale mu to nic neudělalo. Jen pobaveně zavrtěl hlavou a znovu zesílil stisk.

Z očí se mi vyronily slzy. Prosím, naznačila jsem tiše ústy. Nic neříkal, ale odhodil mě do sněhu. Zoufale jsem se od něj snažila dostat co nejdál, i když mi bylo jasné, že je to naprosto zbytečné. Uslyšela jsem, jak sníh zakřupal a Loki mě popadl za vlasy. Škubl mi hlavou dozadu, až jsem vykřikla, a začal mě vláčet po zemi k ostatním.

Chytla jsem ho za ruku, která mi svírala vlasy. Snažila jsem se nohama se nějak odrážet, aby mě vyloženě netáhl po zemi, jenže šel moc rychle. Jakoby mu sníh vůbec nevadil. Šel lesem a zvuk bitvy se přibližoval.

Dotáhl mě k ostatním, kde bylo spoustu mrtvých vojáků. Loki mě nepřestával svírat za vlasy. Jako první si mě všimla Natasha a rozeběhla se proti Lokimu. Ten ji však mávnutím ruky odhodil. Natasha zůstala ležet ve sněhu. Nezvedala se. Tím upoutal pozornost ostatních. Ti se na mě jen dívali. Nic nedělali. Thor chytil tátu, aby se za mnou nerozběhl. V tom se ale ozval hlas. Vycházel odněkud z výšky. Nad námi létala helikoptéra a svítila na nás. „Loki, nechte tu dívku na pokoji a vydejte se," ozývalo se z reproduktorů.

Zpoza kopců se přihnalo nespočet aut se znakem Shieldu. Zachrání nás. Oddechl jsem si. A nepotlačila jsem úlevná vzlyk, jenže pak se mraky, které kryly měsíc rozplynuly. Zatajil se mi dech, protože ten měsíc byl červený. Rudý měsíc ozářil pláň červeným světlem. A každý, kdo aspoň trochu věří v magii ví, že rudý měsíc způsobuje to, že se magie vymyká kontrole. Dají se zlomit i ta nejsilnější kouzla. To znamená jediné. Loki mě může zabít. Nejistě jsem na něj pohlédla. Díval se stejným směrem. Nedal nijak najevo, že by mu agenti dělali nějakou starost. Loki mě pustil na zem. Padla jsem na břicho. Rychle jsem se obrátila na záda, abych mohla vše sledovat.

Bylo děsivé, jak sníh zčervenala mísil se s krví.

Boj se utišil a helikoptéra přistála. Vedle Lokiho se objevil voják ve zvláštní zbroji. Možní to byla zbroj z jejich světa. Snažila jsem se od nich odstrčit co nejdál. Ale než Loki, nebo kdokoliv jiný, stačil něco udělat, voják mávl rukou a ticho prořízlo nepříjemné křupnutí.

Křupnutí se smíchalo s řevem Lokiho a táty, který se ke mně vrhl když mi hlava padla v nepřirozeném úhlu.

Kratší kapitola k té dlouhé. Možná dneska vyjde ještě třetí