Nenávidím tě! Já vím.

19

Tak si zhodnotíme situaci. Předtím to byla jen rekapitulace děje mého divného života. Takže. Dveře do chodby jsou zamčené a nejdou ani vyrazit ani vypáčit. Dveře na terasu jsou též zamčené, kdyby ne, dalo by se přejít po římse až na jiný balkón a od tam by se dalo vplížit zpět do paláce. Všechna ostatní okna jsou nečekaně taky zamčena. Takže jsem tu v pasti. Opět. Zase ve zlaté kleci.

Sedla jsem si zpět na postel s nebesy v barvě noční modři protkanými zlatou nití a podívala se opět po komnatě. Neměla jsem v plánu utéct jen... se tak nějak omluvit. I když on by se mi měl za všechno omluvit, ale to přijde.

Komnata, jak jsem již zmiňovala, byla do kruhu a byla mnohem menší než ta Lokiho, ale to byl spíš plus. Byla mnohem útulnější. Živá noční obloha na stropě se opět nějak změnila a padala na ní hvězda. Očima jsem přejela znovu pokoj a zabloudila ke dveřím do koupelny. Zvedla jsem své ctěné pozadí a vydala se tam. Otevřela jsem dveře a vkročila dovnitř. Samozřejmě, že jsem to tu už zkoušela, ale za pokus nic nedám. Protože do koupelny nebo šatny vedou vchody pro služebnictvo. Nikdy  za mnou v Lokiho komnatách nepřišli hlavními dveřmi.

Začala jsem putovat rukama po zdi a hledala nějaký náznak toho, že jsou tam dveře. Nějaký hrbol či cokoliv.

Nic tam nebylo.

A s tohoto pokoje se musím dostat co nejdříve, protože už být dlouho zamčena asi nesnesu.

Co kdybych opět nějak vypustila tu temnotu? Vždycky přišel. Ale to jen tak jednoduchý nebude. Musela bych nějak znovu zhroutit. A to jen tak dobrovolně opravdu nechci.

Musela bych si vyvolat nějaké vzpomínky. Jako je vyvolával Loki. Anebo ještě zkusit pátrat po těch dveřích. Jo ještě to zkusím.

Ale pravda byla, že Loki asi není úplně blbej a věděl, že já taky nejsem úplně blbá. Takže ty dveře zkrátka nechal zmizet.

Začínalo se stmívat. Slunce zalétali za horizont a zachvíli z něj nebylo vidět nic. Proto jsem se rozhodla to nechat zase na zítřek.
Odešla jsem do koupelny a napustila si horkou vanu. Možná jsem ji měla napustit ledem. Vykoupala jsem se a cítila se mnohem příjemněji. Vzala jsem si na spaní noční úbor že skříně a šla si lehnout do postele. Do tmavých peřin a dívat se noční oblohu nade mnou.

——————————————————
,,Tohle v plánu nebylo." Tato moudrá slova kapitána Jacka Sparrowa teď dokonale vystihovala mou situaci, která se dělá ve snu. Nemohla jsem se probudit a ani ten sen nějak ovládnout. Byly to všechny noční můry dohromady.

Teď jsem znovu v té tmavé místnosti a prosím Lokiho, ať přestane. Ale teď to nebyl Loki. Byl to někdo jiný. Někdo, jemuž jsem neviděla do tváře. Vidím, jam můj táta padá na zem v bolestech. A pak se sen změnil. Stála jsem na vodní hladině. Nikde nic. Všude kolem byla mlha a voda pode mnou byla černá jak nejčernější noc.
V povzdálí někdo stál, ne, nestál, šel ke mně. Byl to Loki.
Chtěla jsem na něho zavolat, rozeběhnout se k němu, ale neviděla jsem ani hlásku a nohy mě neposlouchaly. Ta voda mě začala polykat a stahovat dolů pod hladinu. Loki se za mnou rozeběhl, ale když dorazil, bylo pozdě. Byla jsem pod hladinou a nešlo mi vyplavat ven. Natáhl pod hladinu ruku, ale než jsem stihla něco udělat, sen se opět změnil.

Ležela jsem bezvládně na sněhu a někdo mi zlomil vaz. A to znovu a znovu. Stále dokola jsem slyšela to křupnutí a výkřiky ostatní. A to pořád dokola. Odehrálo se to jednou a zase to začalo. Pořád a pořád dokola jsem umírala. Stále jsem slyšela zvuk své vlastní smrti.
Chtěla jsem se probudit, ale nešlo to. Vzlykla jsem a pak znovu.
A opět se sen změnil.
Všichni, které jsem znala, leželi na hromadě. Byli mrtví. Všichni do jednoho. A já jsem byla celá od krve. Od jejich...
Já jsem se zabila. Všechny do jednoho. Tátu, Pepper, EM, Liama, Ethena, Noaha, Natashu... zkrátka všechny. Padla jsem na kolena a nemohla jsem odvrátit pohled od jejich zmučených tváři. V očích měli strach a ústa ještě otevřená do výkřiku. A všichni se dívali na mě. Ať jsem se pohla kamkoli, jejich pohled spočíval na mě.

Postavila jsem se a chtěla utéct, ale za mnou se ozvaly zvláštní praskavé zvuky. Otočila jsem se a táta se začal pomalu zvedat. Ale nebyl živý. Ruce měl v nepřirozeném úhlu. Pak se začali zvedat ostatní. A utíkali za mnou. V očích měli nepřítomný výraz, ale stále svůj pohled směřovali na mě. Jako na kořist. Začala jsem utíkat, avšak někdo mě popadl za nohy a střih mě na zem. Zakřičela jsem. A pak znovu, když se na mě všichni vrhli a začali mě řvát na kusy.
,,Vzbuď se!" Ozývalo se někde skrz můj řev a zvuk trhajícího se masa. ,,Probuď se! Jude! Je to jen zlý sen!" Ráda bych ho poslechla, ale ono se probudit nešlo. Ani když jsem cítila neuvěřitelnou bolest. ,,Prosím!" Vykřikla jsem a znovu zakřičela, když mi vyrvali další kus masa z těla.

Pak jsem ucítila ránu na tváři a probudila jsem se. Tma kolem mě se rozplynula a já jsem uviděla vyjeveneho Lokiho vedle mě. Ruku mě stále napřaženou, a když si všiml, kam se koukám, rychle ji zas svěsil dolů.
Neudržela jsem se a vzlykla. A pak zase a zase, dokud jsem nepropukla v pláč. K mému překvapení si mě Loki přitáhl k sobě a lehce mi jezdil rukou po zádech.
,,To nebyl jako sen." Řekla jsem mezi vzlyky. ,,Bylo to neskutečně živý. Vše- všechno jsem cítila a nemohla ničemu zabránit." Říkala jsem mu do ramena a nemohla přestat se vzlyky.,, Já jsem na všechny zabila." Po těchto jsem vydala nějaký groteskní zvuk, ale Loki mě nepřestával uklidňovat. ,,Byl to jen sen."
,,A co když ne? Co když je opravdu zabiju?"
,,To se nestane. Slibuju"

DALŠÍ KAPITOLA IS HERE. DOUFAM, ZE SE VAM LÍBILA.😅

TEN TEXT PÍSNIČKY, MI UPLNE PŘIPOMÍNÁ TYHLETY DVA. DOPORUCUJI SI TO PUSTIT. SPÍŠ CELEJ TEN MUZIKÁL.