Nenávidím tě! Já vím.

20

Jeho příslib jsem si vzala k srdci. Vlastně nebude až tak těžké ho dodržet, když tady budu do konce mých dnů.
Nějak jsem asi odměkčila jeho srdíčko, protože už nechal dveře odemčené. A dalšího dne rána jsem našla na nočním stolku balíček. Jakmile jsem na něm uviděla napsané jméno rukou mého taťuldy, znejistěla jsem a nechtěla ho otevřít. Ale od přírody jsem zvídavá, takže jsem ho roztřesenýma rukama vzala a položila vedle mě na postel.

Opatrně jsem roztrhla hnědý balící papír a na velké krabici jsem viděla složený list papíru. Vzala jsem ho a otevřela. Byl to dopis od táty.

Můj nejvzácnější poklade,
Není dne, kdybych na tebe nemyslel a doufal, že jsi přece jen v pořádku. Z celého srdce doufám, že jsi v pořádku a že ti nijak neubližuje. Ach, tak doufám, že jsi prostě v pořádku a bezpečí.
Vím, opakuji se, ale opravdu.
Thor mi řekl, že v nejbližší době bude nějaká slavnost, kde může být přítomen. Já ty jejich svátky nechápu, ale snad mi to dá příležitost, abych ti mohl něco předat. A dozvědět se, že jsi v pořádku. Sakra, zase se opakuju.
Jediným důvodem, proč ti píšu a nedopravil k tobě nějaké video je, že nechci, abys mě viděla. Opravdu se snažím a přísahám, že jakmile se dozvím, že jsi v pořádku, budu taky v pořádku.
Je toho tolik, co bych ti chtěl říct, ale myslím... Zkrátka si to povíme, až se uvidíme. A určitě se jednou znovu shledáme.
S láskou táta
PS: Opatruj se a všechno nejlepší k narozeninám

Ani jsem si neuvědomila, že mám v očích slzy, dokud mi jedna nestekla na papír a nerozmočila jedno písmeno.
Dopis jsem znovu složila a vložila ho do skříně. Až na samotné dno. Pak jsem si znovu sedla a vzala si balíček. ,,Ach jo," povzdechla jsem si a setřela si další zbloudilou slzu.
Vytáhla jsem mé nejoblíbenější knížky. Celá série Harryho, Pána prstenů, a pak tam taky byla Jane Austenová. Pýcha a předsudek, Rozum a cit. Ty jsem měla nejraději. A ještě pár romanťáren. A samozřejmě malá Bible. Moc vtipné tati. Já osobně věřící nejsem. Ano, věřím v něco víc, ale v Boha jako takového ne. Tohle má být signál pro Lokiho, že pro něj nikdy nebude bohem. Musela jsem se trochu zasmát. Rozložila jsem pořádnou kupu knih na postel a přejela po nich prsty.

Otevřela jsem jednu a přičichl a k ní. Ta vůně. Miluji tu vůni. Já vím, asi jsem divná, ale každá kniha voní jinak. A taky jsem hodněkrát kupovala kniho jen podle toho jak voněla.

Ale v mém knihomolském srdci už není jen místo pro knížky, utvořilo se i malé pro jednoho černovlasého muflona. I když neochotně. Doopravdy, kdo se může zamilovat do svého věznitele a trýznitele? No, dobře. Tak Belle, ale to je jen pohádka a ona se do svého věznitele zamilovat měla, takže...
,,Ehm...ahoj?" Promluvil za mnou Lokiho bratr. Otočila jsem se viděla jsem jeho usměvavý obličej. Usmála jsem se taky. Zvedla jsem se z postele a šla za ním. Na chvilku jeho tvář zazněla.,,Dostanu tě oddtud pryč," řekl a čekal na mou reakci.

Malý plamínek naděje se rozplápolal. Hned jsem příležitost chytla za pačesy. Vím, že jsem tu dohodu uzavírala dobrovolně, ale teď se to úplně změnilo a od tud musím pryč. ,,Jdeme," popadla jsem župan a přijala jeho ruku.

Nikde na chodbách nebyli strážní, jen občas někde prošla hlídka. Jakoby to někdo vyčistil. Jako před tím na Zemi. ,,Musíme tudy," řekl Thor a vešel do jedné z malých místností. Ta však byla prázdná. A jediná přístupová cesta byla tak, kudy jsme přišli. Tady něco nehraje. Otočila jsem se na Thora.

,,Jsem trochu zklamán," řekl Loki. No ovšem. Thor tu již nebyl. Celou dobu to byl Loki.

A teď mi něco došlo.

On ten útěk před tím taky naplánoval. Nikdy jsem se ti nějak nezaobírala. Ale jak by mohla partička lidí, kteří deset let byli v zajetí, mohli přemoct celou základnu? A proč by se Loki tak snadno vzdal? Pokud to neměl dopředu promyšlené. Tu dohodu si předem připravil. Ale to, že jsem zemřela, nejspíš v plánu neměl. Podívala jsem se na okovy na mých rukou a řekla: ,,Zmetku"
A pak to zopakovala znovu a znovu. Přistoupila jsem k němu blíž a bouchala jsem mu do hrudi.

Když jsem se napřahoval k druhému úderu, zachytil mou ruku a zabránil mi v dalším pohybu. Jeho disk byl pevný, ale ne bolestivý. Podívala jsem se mu do očí. Do těch jeho proklatejch očí, které mě pronásledují už rok.
,,Chtěl jsem jen vědět, jestli by jsi s ním šla." Pověděl neutrálním tónem.,,On tu opravdu je?" Zeptala jsem se a nehýbala pohledem, který mi již opětoval.,,Ano, ale ty ho neuvidíš. Aspoň ne do slavnosti." Odpověděl a pustil mou ruku.
,,A jak jsi věděl, že se mě bude chtít zeptat?"
,, Nahlédl jsem mu do mysli."
Sklopila jsem pohled na zem a po chvíli pověděla:,,Já bych si to asi na poslední chvíli rozmyslela."
,,Já vím." Řekl mírným hlasem a zase jsem se mu podívala do tváře, kde mu pohrával lehký úsměv.,,Co se děje." Řekla jsem podezíravě.

,,Jak bude ta slavnost, musím někomu věnovat první tanec." Pronesl a jeho lehce pozvednuté koutky se staly přímo velkým úsměvem.
,,Pro mě za mě, o nikom, která by mohla být ta pravá pro tvůj první tanec, nevím."
,,A ty bys ta pravá být nechtěla?" S mou odpovědí jsem se zasekla. On mě právě pozval na ples?

,,Noooo, já... asi ne." Řekla jsem mu po chvíli. ,,A proč ne?"
,,Jediné tři tance, které ovládám, jsou valčík, polka a trochu walz. A pochybuji, že tu tančíte polku. Takže asi musím tvou ehm... velice štědrou nabídku odmítnout." Vyklopila jsem ze sebe a rychle se vypravila z místnosti pryč. Přičinila jsem si k sobě ještě víc župan a snažila se najít cestu zpět do mých komnat.

Ještě večer téhož dne za mnou přišel Loki. A zeptal se mě znovu. Já po delším přemlouváním řekla ano.
Budu hvězda celého bálu určitě. Tak aspoň strapnim i Lokiho.