Nenávidím tě! Já vím.

21

,, Dobré ráno, má paní ." Promluvil ženský hlas a pokoj ozářily první paprsky slunce dnešního dne.
Byla jsem zamotaná v peřinách a rychle jsem při hlasů otevřela oči a vymanila jsem se z hedvábných peřin. ,,Dnes je překrásné ráno." Promluvila znovu žena při otvírání oken, aby vpustila čerstvý vzduch dovnitř. O co tady šlo? A proč mi říká paní?
,,Hmmm, co se to děje?" Zabrala jsem a promnula si oči.
,,Musíte se nachystat k snídani. Náš pán se dožaduje vaší přítomnosti."
Řekla a její tón zůstávala stále stejný. Rozhodla jsem se jí další otázky nepokládal a radši ji poslechnout, protože kdyby svůj úkol nesplnila, mohl by jí Loki potrestat.

Nechala jsem se navléknout do oděvů, který jsem tu na sobě nikdy neměla. Byly to volné kalhoty z tmavě modrého hedvábí a k tomu horní díl ze stejné látky, který měl dlouhé rukávy, ale končil nad pupíkem. Vyšla jsem z komnaty a následovala služebnou po chladný a temných chodbách. Otevřely se velké dřevěné dveře a vpustily mě dovnitř velikého sálu, kde uprostřed stal veliký stůl pokrytý jídlem a v čele seděl na zidli podobné trůnu Loki. Jinak byl stůl, krom čtyř dalších lidí, prázdný.
Následovala jsem služebnou, která mi odsunula židli po pravici Lokiho, a posadila se.

Ani jednou jsem se na něj nepodívala. Snažila jsem se ho ignorovat, ale on mě svým pohledem přímo probodával. Vůbec jsem nevěděla, co mám dělat. Jestli mám začít prostě jíst. Nebo čekat až mě vyzve. Tak jsem zvolila možnost první, protože ostatní u stolu jedli. Měla jsem hald jako vlk. Ani si nepamatuju, kdy jsem se najedla pořádně naposledy, ale jakmile jsem se na jídlo podívala, hned mě chuť zase přešla. Od doby, kdy se mi začaly zdát sny, kdy umírám já nebo někdo, na jim mi záleží, mě chuť na jídlo míjela jako autobus na zastávce na znamení. A aji před tím jsem byla ráda, když jsem do sebe dostala pár soust. A taky to šlo vidět. Teprve teď jsem si uvědomila, jak jsem zhubla. Neuvědomovala jsem si to, došlo mi to, až když jsem viděla dne ženy sedící u stolu. Byly štíhlé, ale ne tak jako já. Já jsem byla až moc. A z mého bloumání mě přerušil Lokiho hlas.,,Myslel jsem, že když budeš mít před sebou tolik jídla, tak něco sníš."

Konečně jsem se na něho podívala. ,,Už nebudu sledovat, jak se mi ztrácíš před očima." Řekl mírným hlasem a pořád si mě prohlížel. A nebyl jediný. Ostatní mě už taky zkoumali. Dva muži a dvě ženy přestali jíst a začali poslouchat náš rozhovor, který teda vedl zatím jenom Loki. ,,Tak jsem se aspoň pokusil. No, vy ostatní můžete odejít." Hned se všichni zvedli a odešli.,,Chci s tebou probrat jste něco." Náhle zněl lehce nervózněji. A on byl vždy vyrovnaný a vždy si věřil. Někdy až moc. Moc sebevědomí. To se mi nelíbí.
Zpozorněla jsem.

,,Víš, co se týče toho plesu." Chvilka trapného ticha.,,Je to zásnubní ples." Vyhrkl nakonec. A koho zásnubní ples? Je ráno. Já mám ráno dlouhé vedení. Aha.
,,Ty Zmetku!!" Zvedla jsem se tmrychle že židle, až se mi zamotala hlava.,,Já si tě nevezmu!!" Začala jsem na něj řvát. A on vypadal, jako by ho má reakce uklidnila. Možná čekal, že vyhodím celý palác do povětří. Možná mu vyhovim.

,,Já vím, že si mě nechceš vzít, ale je to jediná možnost jak-" ,, Mě tvoje vysvětlování nezajímá! Jak tě vlastně mohlo jen napadnout, že si tě vezmu? Hned pořádat ples! Kdyby ses zeptal-"
,,Tak co bys řekla? Ja se tě snažím chránit. Tak si mě poslechni." Řekl mírně a já jsem se teda zračila prosadit. Pokračoval:,, Já vím, že si mě opravdu nechceš vzít. Ale to pouto mezi námi... se musí uzavřít. Ty to možná nevnímáš, ale uvědomuješ si jak jsi nemohla ani pomalu chodit a jakmile jsi přišla do mé blízkosti se to zlepšilo? Jak někdy vidíš očima, které nejsou tvé? Jak vždycky vím, kdy mě potřebuješ? To pouto mezi námi není jen to, že jsem ti zachránil život tou prastarou magií. Tím se jen prohloubilo. Jsme propojení a tím, že se vezmeme, se pouto ustálí a nebude kolísat. Musíš to přijmout. Jinak se může stát něco, co si nedokážeš představit." Řekl a promnul si palce a ukazováčkem kořen nosu.,,Tak si mi to měl říct dřív. A ne mě postavit vlastně před hotovou věc." Hledala jsem a divila jsem se, že jsem na to svým způsobem přistoupila, i když jsem to neřekla nahlas. Teď jsem si všechno uvědomila.

Ty zvláštní pocity, když je poblíž. Ty zážitky, které se zdály být jako prostý sen.
Já se budu asi vdávat, protože asi vím, co by se stalo, kdybychom to pouto nezpečetili.