Nenávidím tě! Já vím.

29

3. OSOBA

Loki se probudil z noční můry. Byla neskutečně živá, jakoby... Podíval se na prázdné místo vedle sebe na posteli a protřel si rukou obličej. Povzdechl si. K čemu ho to sakra donutili souhlasit? nenáviděl svého bratra ještě víc. vždy mu musel vše vzít. Nikdy mu nemohl dopřát chvilku štěstí.

A pak to ucítil. Vlna strachu z druhého konce mostu jeho a Jude. Takže to nebyla jen noční můra! Rychle vylezl z postele a oblékl si přes nahou hruď černou košili. Na boty se vybodl. Rozevřel dveře své komnaty a rozeběhl se směrem k bifrostu. Bylo mu jedno, že tím poruší dohodu, kterou ho donutili uzavřít. Přece u nepřivede zpátky ani ji nepřihlásí za královnu či si ji nevezme. Prostě se musel ujistit, že je v pořádku. V tom ho zasáhla další vlna. Silnější. Začal mít o ní opravdu strach. Neplýtval časem a přemístil se rovnou do zlaté kopule.

Heimdall stál na svém obvyklém místě. Bůh války se svým mečem. A než stačil Loki cokoliv nařídit, chopil se slova on.
,,Nemůžeš tam jít, nezvládl bys odejít bez ní," řekl klidně a ani se nehnul. Loki polkl. ,,Neříkej mi, co by se stalo, já ji jen musím pomoct," řekl naléhavě, při čemž zněl slabě. Velký bůh Loki, dobyvatel, král Asgardu a ostatních světů byl slabý. Měl slabinu. A to byla jen jedna holka.
,,Prostě ten Bifrost otevři," nařídil skrz zaťaté zuby. A když Heimdall neposlechl, vrhl se na něj.

Přivolal si meč. Ten meč, co Jude první den na Asgardu vytvořila z temnoty. Uchovával ho. A tak bojoval s bohem války.
Heimdall mu však nechtěl aby blížit. Byl to jeho král, ale Lokimu to bylo jedno. Útočil. Pak ho ale Heimdall odzbrojil. Proto nechal meč mečem a vytvořil si dýky. Použil stíny. Stín, který vrhal na zlatou zem obživl a uvěznil Heimdalla na místě. Nemohl se hnout.

Marné se snažil Lokiho přemluvit ať to nedělá, jenže Loki neposlouchal. Jeho družka, jeho Jude, byla v nebezpečí, že ji její potlačována magie roztrhá na cáry.
Otevřel bifrostu a vrhl se do něj.

Barvy kolem něj poletovaly a studený vítr se kterým lem něj proháněl. Putoval skrz prázdno vesmíru až na Zemi. Pak narazil na zem. Ocitl se pře velkou bílou vilou, odkud proudila ven temnota. Vydal se rychlým krokem ke dveřím, kde se ke svému překvapení střetl s Thorem. Nevšímal si ho, ani když na něj mluvil a snažil se ho zastavit, neposlouchal ho, vůbec zvuk jeho hlasu nevnímal. Pouze šel kupředu, tam, kde byla největší tma.

Stark tam stál a snažil se udržet na místě, když ho spatřil snažil se přesunout k němu. „Muflone! Co tady děláš?" snažil se překřičet vír temnoty. „Jsem jediný, kdo jí může pomoct to zastavit," pověděl a dál si ho nevšímal, ani když na něj s Thorem křičeli. Zajímala ho pouze jeho družka, jeho Jude, která ležela na podlaze a zmítala sebou. Trpěla v bolestech a najednou... Temnotu prořízl záblesk světla. Nevěřil vlastním očím. Nějak se jí povedl roztavit okovy, jež ji svazovaly s dohodou jež uzavřela s těmi dvěma pitomci, které těsně před tím nechal popravit. Nikdo to nevěděl. A nikdo nevěděl, jestli dohoda stále platí, ale bylo mu to jedno. Už ji může porušit, když neexistuje nikdo, kdo by mohl žádat odplatu.

Sehnul se k ním a pohladil po vlasech. pronikl jí do mysli. Snažil se najít všechny šťastné vzpomínky a neustále jí je připomínal a u toho nepřestával šeptat její jméno. Neměl nikdy dopustit, aby někdo našel způsob, jak obejít krále a ukrást mu družku. Jeho královnu. A dotyční ze to zaplatili, i když musel dlouho pátrat, aby mohl dohodu obejít a pomstít se.

Další šťastné vzpomínky a temnota konečně začala upadat. Začala se skrývat zpět do nitra její paní. A Jude otevřela oči, byly plné strachu a nenávisti. Zarazilo ho to, ale pochopil, nenávist byla směřována k němu. Nenáviděla ho. A bylo to ještě horší.

Rychle se posadila a odsunula se od něj. „Jdi ode mě pryč, zrůdo," vykřikla a snažila se od něj odsunout co nejdál. „Jude, prosím, já to vysvětlím," snažil se k ním přistoupit, ale když uviděl strach v jejích očím, zarazil se. Nahlédl ji do mysli. Zkoprněl. Po tvářích mu začaly ztékat slzy. Jude neroztavila pouze okovy, jež ji zabraňovaly svobodné vůli, ale spálila i veškeré city a šťastné vzpomínky na něho. Zapomněla na o dobro v něm. Zapomněla na jejich vášnivé noci, zapomněla na to, jak jí po nocích říkával ,jak ji miluje, jak ji zbožňuje. zapomněla na to vše. Ulpěli jí pouze vzpomínky na to, jak ji trýznil, jak jí ubližoval. Nedokázal to snést. Vrtěl hlavou a postupoval zpátky dozadu a pak se vytratil do stínů.

------------------

Několik dní se z vězení Asgardu ozýval křik. To král Loki zaháněl svůj stesk. Nemohl klidně přemýšlet, jak by taky mohl. Jediná osoba v celém vesmíru, jež mu byla přisouzena, ho nenáviděl jako dřív. Zase se na něj tak dívala. Nesnášel to, nesnášel to, nesnášel to. Chtělo se mu řvát. A tak řval. Nemohl jíst. A tak sousta nepozřel. Sloužící se ho báli, celá jeho zem také. Vyhýbali se mu jen jak to šlo, a když někde náhodou zaslechl zmínku o jeho ztracené královně, dotyčného ztrestal. Stalo se z něho zvíře, jaké v něm viděla jeho milá. A začal sám sebe nenávidět.

DNESKA TROCHU KRATŠÍ KAPITOLA, ALE DOUFÁM, ŽE SE VÁM LÍBILA. CHTĚLA BYCH VÁM TAKY OZNÁMIT, ŽE DOKONCE TÉTO KNÍŽKY ZBÝVAJÍ ASI UŽ JEN DVĚ KAPITOLY, ALE ŽÁDNÝ STRACH, ROZHODLA JSEM SE, ŽE PŘÍBĚH BUDE POKRAČOVAT V DRUHÉM DÍLE. KDYŽ JSEM SI TO TAK NĚJAK ZHRNULA V HLAVĚ, PŘIŠLO MI, ŽE BY TO BYLO ASI MOC DLOUHÉ. A MNĚ OSOBNĚ SE ČTOU ASI LÍP KNÍŽKY, KDYŽ MAJÍ MÍŇ KAPITOL, ALE KLIDNĚ VÍC DÍLŮ. TAKŽE SE S VÁMI LOUČÍMA U DALŠÍ KAPITOLI ZASE AHOJ.