Květiny Pobertů II.

36. Kapitola- Květ lilie

Jelikož mají Samantha a Laura narozeniny pouze od deset dní od sebe, rozhodli se, že oslaví narozeniny společně. Takže se společně na den Samanthiných narozenin sebrali a odešli do kuchyně, kde pro ně předem připravili skřítci větší stůl a už na něm bylo připravené všelijaké jídlo a pití o které si zažádali.

Společně seděli v kuchyni hodiny, předali dárky k narozeninám a smáli se historkám a vtipům, které je napadli.

Lauře přišel i dárek od Freda, hezky zabalený s fialovou mašlí, která zdobila krabici.

********

,,Potřebuju získat tu vzpomínku." Přisedl si Harry k Ronovi a Hermioně ve společenské místnosti.

,,Napadá tě, jak? Protože co si pamatuju, všechny tvoje pokusy selhaly." Konstatoval Ron upřímně. 

,,Díky za podporu."

,,Nemáš zač." Přikývl Ron.

,,Nejsem si jistá, o čem se bavíte, ale Harry, jestli se ti nedaří něco získat, věděla bych, jak na to." Objevila se za nimi Ginny. Držela v rukách učebnice, asi měla zase namířeno do knihovny za Samanthou, kde poslední dny trávily spoustu volného času. 

,,Jak?" Otočil se k ní okamžitě Harry, začínal být zoufalí.

,,S kapkou štěstí." Mrkla Ginny s úsměvem a odešla.

,,S kapkou štěstí? Co tím myslela?" Zeptal se Ron a zíral na záda obrazu, kterým Ginny právě odešla. 

,,Kapka štěstí..." Hermiona se zamyslela, ale netrvalo dlouho a vyskočila na nohy s výrazem, který Harry s Ronem už moc dobře znají, znamenalo to, že na to přišla.

,,Harry, vyhrál jsi na začátku roku tekuté štěstí." Ukázala na kamaráda, který se postavil taky. 

,,Máš pravdu!" Vyřkl Harry a běžel do chlapeckých ložnic. 

Harry se vrátil do společenské místnosti i s lahvičkou plnou stříbřité tekutiny. ,,Musí to vyjít." Přikývl Harry spíše sám pro sebe a než se Hermiona s Ronem stačili vzpamatovat, otevřel zátku a napil se.

,,Jak se cítíš?" Přiklonila se k němu Hermiona.

,,Skvěle." Rozzářil se Harry.

,,Dobře, teď jdi za Křiklanem a získej tu vzpomínku." 

,,Jasně," přikývl Harry, ,,jdu za Hagridem!" Postavil se a otočil se k odchodu.

,,Počkej, Harry! Ne! Musíš jít za Křiklanem." 

,,Víš Hermiono, mám pocit, že bych měl jít za Hagridem." 

,,Ne, musíš jít za Křiklanem." 

,,Já cítím, že musím jít za Hagridem." 

,,Jak to můžeš vědět?" 

,,Nevím. Ale Felix to ví." Zazubil se Harry a zmizel za obrazem.

********

Harry prošel hradem ke skleníkům, kudy šel k Hagridovi, šel svižným krokem a s úsměvem na tváři.

,,Dobrý večer, pane profesore." Zašeptal Harry za zády profesora Křiklana, který odstříhával lístky nějaké byliny.

,,U Merlina!" Vyjekl Křiklan. Okamžitě se otočil k Harrymu.

,,Propána, vy jste mě vylekal, Pottere." Vydechl muž a rychle schoval ampulku s lístky.

,,Co tu děláte, pane profesore?"