Květiny Pobertů II.

51. kapitola - Na druhé straně

,,Už by tu měl být," mluvil do ticha Voldemort, seděl na pařezu v Zapovězeném lese, okolo něj postávali smrtijedi a za ním pár z nich drželo Hagrida, trpělivě čekali na příchod Harryho Pottera.

Harry se už chvíli schovával za nedalekým stromem a sbíral všechnu svou odvahu. Pořádně se nadechl a vykročil z poza stromu směrem k Voldemortovi.

,,Harry Potter," zašklebil se Voldemort.

,,Ne, Harry," vzpouzel se Hagrid proti smrtijedům, aby ho pustili a mohl za Harrym.

,,Nějaká poslední slova," podíval se na chlapce Voldemort, Harry se na černokněžníka díval bez emocí a neodpovídal.

,,Fajn, abychom to měli konečně za sebou," Voldemort se postavil a popošel blíže k Harrymu.

,,Avada kedavra," natáhl hůlku a ze špičky vyletělo zelené světlo, Harry pevně zavřel oči a čekal na konec. Ale jak poznáte konec, když ho nemůžete vnímat? Jak víte, že jste mrtví, když už vám tělo nefunguje tak, aby vám řeklo, že je doopravdy konec?

Harry pomalu otevřel oči a málem ho oslepilo jasné bílé světlo. Takhle to vypadá po smrti? Vypadalo to jako nádraží. Od lavičky opodál uslyšel zvláštní hýkání a sípání. Přešel k lavičce a podíval se pod ní, bylo tam tělo, malé schoulené do klubíčka a křehké.

,,Tomu už nepomůžeme," ozvalo se zpoza Harryho, prudce se otočil a tam stál Brumbál, tak jak si ho pamatoval. Dlouhé plavé vlasy s plnovousem a na nose brýle.

,,Pane řediteli," postavil se pomalu Harry.

,,Už nejsem ředitel, Harry," usmál se muž.

,,Co tu děláte? Kde to jsme?"

,,To bys mi měl říct ty, kde myslíš, že jsme?"

,,Vypadá to jako nádraží King's Cross, jen mnohem čistší a bez těch vlaků," porozhlédl se Harry.

,,Správně," přikývl Brumbál.

,,Je to opravdové? Tohle všechno?"

,,Ale ano, ale také se to děje v tvé hlavě."

,,Ale pokud se to děje v mé hlavě, jak to může být opravdové?"

,,To, že se to děje v tvé hlavě neznamená, že to není opravdové, já tu jsem a opravdu se mnu mluvíš, ale pořád je to v tvé hlavě," usmál se na Harryho.

,,Jak to dopadne, co bude teď?"

,,Záleží na tobě, buď tu zůstaneš nebo se můžeš vrátit zpátky a pomoct svým přátelům," řekl mu bývalý ředitel.

,,Vrátit zpátky?"

,,Jsme na nádraží, řekněme, že naskočíš na vlak a odjedeš zpátky, co ty na to?"

Chvíli bylo ticho, Brumbál se díval do dálky a Harry přemýšlel, co bude dál. Může pomoct svým přátelům a vrátit se zpátky?

,,Omlouvám se," zašeptal Harry, skoro ho nebylo slyšet.

,,Neomlouvej se, Harry. Nelituj mě, nelituj mrtvé, Harry, měl bys litovat živé a myslím, že především ty, kteří žijí bez lásky," promluvil Brumbál, zase mu řekl nějaké své moudro.

,,Snape je mrtvý," oznámil Harry.

,,Očekával jsem to, a Severus taky," přikývl Brumbál.

,,Už vím všechno," přiznal chlapec.

,,Myslel jsem si to, věděl jsem, že v hloubi duše mu na vás záleží."

,,Nemohl jsem ho zachránit, ani ostatní, a byla to moje chyba," přiznal Harry to, nad čím přemýšlel už dlouho. Zemřelo kvůli němu už tolik lidí, cizí i blízcí, přátelé a rodina.