Květiny Pobertů II.

50. kapitola - Poslední slza

,,Musíš okamžitě pryč," vydechla Laura, když doběhla k Willovi, nebylo to moc chytré a rozhodně ne bezpečné.

,,Proč?"

,,Začala bitva, smrtijedi a ty-víš-kdo jsou v Bradavicích, není to tu bezpečné," vysvětlila zbrkle Laura.

,,To není bezpečné ani pro tebe, zůstanu tu s tebou," rozhodl se William.

,,Nemáš ani hůlku," zasténala Laura.

,,To nevadí, nějak si poradím, pomůžu vám."

********

,,Rebecco, nalevo," vykřikla Elizabeth a vyslala proti smrtijedovi kouzlo.

,,Depulso!"

Bojovali na pozemcích, tak, aby zastavili smrtijedy před vstupem do hradu. Bylo jich hodně, možná tucet, nedařilo se jim se pořádně bránit. Rebecca s rodiči stála v kroužku zády k sobě a bojovali se smrtijedy, kteří na ně útočili.

Z lesa vyběhly dvě postavy, mířily k nim, ale protože byla tma, nedokázali rozeznat, kdo to je.

,,Sectumsempra," byla to Laura, která přiběhla s nějakým chlapcem, okamžitě se vrhla na pomoc kamarádce a jejím rodičům.

Všechna pravidla stranou, nikomu už nezáleželo na tom, jak moc může jejich kletbami může ublížit protivníkovi. Záleželo už jen na tom, aby se zbavil překážky, která mu bránila se dostat k cíli, což byla porážka druhé strany.

William se napřáhl a praštil jednoho ze smrtijedů pořádným klackem do temene. Smrtijed zavrávoral a spadl v mdlobách na zem, ,,říkal jsem, že si poradím," zazubil se chlapec na Lauru a napřáhl se k další ráně.

,,Avada Kedavra," tak známý zelený paprsek světla zasáhl svůj terč.

********

,,Ať tě to ani nenapadne," zavrčel Fred a odrazil útok proti němu a Percymu.

,,Díky," přikývl Percy a věnoval se své straně chodby.

,,Máš zač," zazubil se mladší z bratrů.

,,Kdo je ta tvoje holka?"

,,Proč se na to teď ptáš," zasmál se Fred a zakroutil hlavou.

,,Neměli jsme čas si popovídat," pokrčil rameny.

,,Jasně, takže tohle je ten moment, kdy mi dáš bratrské rady a randění," protočil pobaveně očima Fred.

,,Ne- Mdloby na tebe! Jen chci vědět, kdo z tebe udělal toho velkého romantika, kterým teď jsi."

,,Laura Lupinová," řekl Fred.

,,Laura?! Ty chodíš s Laurou?" Percymu spadla brada, tak tohle nečekal. 

,,Chodíme spolu už poměrně dlouho," pokrčil rameny a otočil se k bratrovi.

,,Miluju j-" 

,,Pozor!"

Fredovi se zastavil úsměv na rtech, jako kdyby zmrzl, pohled mu spadl na dívku, která k bratrům běžela, vypadala jako anděl. Něco na něj vykřikovala, jenže Fred už nedokázal pobrat, co. Spadl na zem.

,,Frede!"

,,Ne, prosím, no tak," už byla u něj, přitáhla si ho blíže k sobě a hladila ho po vlasech, po tvářích ji stékaly slané slzy a neměla sílu v sobě udržet vzlyky, které se draly na povrch.

William stál opodál a díval se na svou kamarádku a nějakého zrzka s brýlemi jak se sklání nad druhým zrzkem, nejspíš bratrem toho druhého.

********