Květiny Pobertů II.

44. kapitola - Godrikovy odkazy

Na pozemky Bradavic začaly dopadat první sněhové vločky a obloha byla neustále zatažená, ráno byla mlha, tma byla ještě před pátou hodinou odpoledne a jediné, na co se žáci mohli těšit, byly prázdniny, kdy se budou moct konečně vrátit domů alespoň na dva týdny.

V Bradavicích už to nebylo takové, jaké to bývalo. Chodbami se nerozléhaly hlasy a nadšené výkřiky a různé konverzace, místo toho chodili studenti na hodiny v tichosti a když už spolu konverzovali, šeptali. Velká síň byla také tichá, jídlo se jedlo potichu a zvyšování hlasů jako by bylo zakázané. K profesorskému stolu přisedli smrtijedi, na místě, kde dřív sedával Brumbál, teď seděl Snape, mračil se na vše okolo a výraz měl ještě přísnější, než když byl pouze profesor lektvarů.

Bradavice už nebyly místo, na které se studenti těšili přes prázdniny.

Smrtijedi používali na studenti tresty, o kterých by nesnil ani školník Filch, kletby, které se nepromíjí byly na denním pořádku a každý, kdo si dovolil vůči něčemu protestovat byl okamžitě terčem přísných trestů.

Někteří studenti se potřebovali nutně schovat a tak vznikla tajná komnata v komnatě nejvyšší potřeby, která studentům umožňovala možné zázemí. Byli to obzvláště studenti Nebelvíru a členové Brumbálovy armády, ta tajně fungovala dál, měla sice mnohem méně členů, ale ti, ktwří zůstali, odváděli dobrou práci.

Snažili se pomáhat ostatním studentů, sabotovali smrtijedům jejich plány proti nim a škodili jim, jak jen to šlo.

,,Potřebujeme další postel," prohlásil Neville, který právě vešel do komnaty nejvyšší potřeby a jeden student Mrzimoru mu stál za zády.

Mezi všemi houpacími sítěmi, které byly v komnatě se objevila jedna další, tmavě modrá, už na ní byl polštář a deka.

,,Chtěli ho potrestat za to, že srazil na chodbě v třetím patře brnění, taková hloupost," vzdychl Neville a přikročil k vlastnímu lůžku.

,,Dávají tresty za takové nesmysly," zakroutila hlavou Kristin, která pomáhala dvojici havraspárských studentů s nějakým úkolem.

,,Brzy tu nebude místo, komnata se bude muset zvětšit," přidala se do konverzace Laura, když si prohlédla komnatu, bylo jich tam už pár a zbývalo místo už tak pro dva studenti.

,,Jsi v pořádku?" Kristin přistoupila k chlapci, kterého Neville přivedl a prohlédla si ho, mohlo mu být tak čtrnáct, světle hnědé vlasy mu spadaly do očí a točily se jemných kudrlinkách, holky v jeho věku po něm musely šílet. 

,,Ano," přikývl, ,,jmenuju se Christopher."

,,Těší mě, Christophere, já jsem Kristin," usmála se a podala mu ruku. Christopher se lehce začervenal a potřásl jí rukou.

,,Kde je Ginny se Sam?"

,,Měly by být v knihovně, ale teď už nejspíš hledají tajné chodby a zkratky, kterýma se vyhnout smrtijedům," vzpomněl si, jak mu dívky říkaly, že se chtějí učit v knihovně a že potřebují najít nějaké knihy. ,,Myslím, že se brzy vrátí." 

,,Dobře," přikývla Laura a vrátila se k uklízení komnaty. 

********

Už to bylo několik dní, co byl Ron pryč a mezi Hermionou a Harrym panovalo značné ticho. 

Hermiona byla smutná a nemluvila tak často, jako měla ve zvyku. Harry přemýšlel, kde hledat další viteál a zakázal si myslet na to, co se mezi ním a Ronem stalo, bral si hlídky před stanem a nechával Hermionu o samotě, jak si přála.