Náš svět [Teen Wolf]

1.kapitola

Tak jsme se dočkali! Máme tu pokračování nebo-li druhý díl. Nakonec mi to trvalo déle, než jsem si prvně myslela. Ale to nevadí. Naštěstí mi do hlavy začaly chodit všelijaké nápady a nestala se z toho nijak extra dlouhá doba. No nebudu to nijak okecávat. Přeji příjemné čtení a krásný víkend. 

Posledních několik týdnů bylo až podezřele klidných. Myslím tím, od doby co nastala událost se mnou s Theem. To skončilo, Theo zmizel a věci kolem se až podivně uklidnily. Tedy nemůžu si stěžovat. Dalo mi to aspoň možnost se opět navrátit do ''normálního'' života. Plně se věnovat tomu, čemu je potřeba a co mě baví. Například opět se účastním tréninků s roztleskávačkami. Už se mi povedlo s nimi být na několika zápasech. Tančit v takové skupině před povzbuzující tribunou a hráči je pocit k nezaplacení. Neskutečně mě to baví. Díky ti Lydie, která jsi mě do toho celého zatáhla. Povzbuzování Stilese, Scotta a Liama je ještě bonus navíc.

Teď je hlavní prioritou nás všech, škola. Čekají nás první velké zkoušky. Tyhle rozhodují, zda se vůbec dostaneme do posledního ročníku. Tam to teprve celé začne. Maturita a přijímačky na výšku. To bude zábava. Jestli přežijeme to, tak už vše. Už teď toho za takovou malou chvilku máme dost za sebou.

Zítra nás čeká ten obávaný velký test. Ten jeden pouhý test nám řekne, zda se dostaneme do posledního ročníku nebo ne. Všichni se toho bojí. Tedy až na mě a Lydii. Jasně, máme obavy. Cokoliv se může pokazit. Cokoliv. I nám oběma. Ale s našimi známkami, by bylo až snad nemožné neprojít do dalšího ročníku. Stejně tu ležím na posteli a učím se.

Hlavně jít spát. Dnes byl dlouhý trénink, k tomu dvouhodinový tělocvik a ještě šest hodin ve škole. Celý den mě tak neskutečně vyřídil. Ani to snad není možný.

Ačkoliv mám učení vždy v kapse, poslední týden nedělám nic jiného. Jen co přijdu domů, učím se. Mám volný čas ve škole? Učím se. Už aby ten test byl za námi. Stejně mám strach, že neprojdu a nedostanu se s ostatními do posledního ročníku. Nebo i někdo jiný. To by byl asi můj konec. Ta nervozita na mě začíná doléhat.

Toho učení mám tak plnou hlavu, že si ani nevšimnu klepání na mé dveře. Natož, že daná osoba vešla i dovnitř a stojí kousek od mé postele.

,,Haló?! '' Ozve se znovu. Ani nevím, na kolikátý pokus upoutá moji pozornost.

,,Co? '' Vytrhne mě z myšlenek.

,,Přišel jsem se podívat, jak jsi na tom. A vidím, že jsi ani nepřestala. Dala sis aspoň pauzu? '' Překřížil si ruce na prsou.

,,Samozřejmě, že ano. Zrovna jsem začala po pauze. '' Obávám se, že mi má lež neprojde.

,,Víš, že mě lhát nemůžeš. Já to moc dobře poznám. ''

Neprošla. Sakra.

,,No dobře. Možná se už učím celý týden v kuse bez přestávek. A možná jsem neplánovala jít dneska spát a strávit nad tím celou noc. '' Tohle nemá cenu.

,,Měla by sis dát pauzu. Kiru už jsem taky odvezl domů, abychom měli oba klidné hlavy. Hlavně by ses měla vyspat. Nevypadáš odpočatě. ''

,,Já vím, že bych měla. Ale co když neprojdu? Nemůžu si dovolit takové selhání. Vždy mám skvělý průměr, tohle musí být stejné. Každý učitel říká, jak je to těžký test. První zkouška dospělosti. Jak to kolik dětí před námi nezvládlo, že se na to vyflákly. Že to nebraly seriózně. Nemůžu být jedna z nich, Scotte. '' Já už asi vážně začínám šílet.