Náš svět [Teen Wolf]

6.kapitola

,,Jde to z lesa, kousek od nás. ''

,,Co cítíte? '' Lehce mě to znervóznilo. Jak to, že já nic necítím a oni ano?

,,Počkej tady. '' Opatrně se oba rozešli potichu do lesa.

Samozřejmě, že jsem jim byla v patách.

,,Měla jsi počkat tam? '' Upozornil mě šepotem Aiden. Tedy myslím, že to byl on.

,,Jo, ani náhodou. ''

Tiše jsme našlapovali lesem. Hranice kde nás z hřiště nebylo vidět, byla ta tam.

Něco se mi na tomhle nelíbí.

Po pár dalších krocích se oba synchronizovaně zastavili na místě.

,,Co je? '' Špitla jsem k nim.

Bez jakýchkoliv slov sledovali jedno místo kus před námi. Zkusila jsem se tím směrem také podívat.

Proboha.

Tři metry před námi ležela na zemi mrtvola.

,,Proboha. '' Dala jsem si ruku před pusu.

Muž byl celý od krve. Rudé fleky se rozprostíraly po jeho oblečení na několika místech. Nedaly se přehlídnout ty nehorázné kousance po celém těle. Jeho hrudník se už nepohnul ani o milimetr. Nemůže tu ale ležet dlouho. Soudím podle vzhledu.

Proč mám neblahé tušení, že to co to udělalo, je ještě stále tady?

Netrvalo dlouho, než se ozvalo praskání větviček. Kroky několika osob se blížily k nám.

Z ničeho nic se před námi zjevila parta lidí. Oba kluci se dali do pozoru. Jako by měli každou chvílí vyběhnout.

Parta a včele jeden postarší muž. Něco kolem pětatřiceti. Za ním čtyři další muži a dvě ženy. Ani jednoho z nich neznepokojovala ta mrtvola ležící kus od nás.

Jak jsem si tak všechny prohlížela, u té jedné ženy jsem se zastavila. Měla celou pusu od krve. V očích se jí zračilo čiré šílenství. To je ona. Ona ho zabila.

,,Co tu chcete? '' Houkl Ethan.

,,Jen procházíme. '' Řekl muž v popředí s klidným hlasem.

,,Zabíjením lidí neříkám jen procházet. '' Přidal se i Aiden.

,,Nechte nás projít dál a nic se vám nestane. ''

Hádám, že to je nějaký jejich rádoby vůdce či co. Podle toho, že mluví jen on. A hlavně jak je klidný a sebejistý.

,,Proč jste tu? '' Už jsem se i já přidala do konverzace.

,,Do toho vám nic není. ''

Očividně se na ničem nedomluvíme. Nic nám neřekne.

Cítila jsem napětí v těch dvou vedle sebe. Jako by se na ně chtěli vrhnout. Jakou by ale měli šanci? Dva obyčejní kluci proti tolika dalším?

,,Vím, co jste zač. '' Ďábelsky se na nás usmál.

,,Do toho zas není nic tobě. '' Odsekl Aiden.

Cože? O čem to zas mluví?

,,To bych se na to podíval. '' Pozvedl hlavu s nechutným úsměvem.

Hned dal povel klukovi po jeho levém boku. Než se kdokoliv z nás tří nadál, kluk vytáhl zbraň z poza zad. Ozvalo se několik ran způsobených jeho výstřely. Rána se ozývala snad do desítek metrů od nás. Já stačila být pohotovější, než ti dva vedle mě. Jen co byla vidět ta zbraň, vystoupila jsem před oba dva. Rychlými pohyby rukou, se před námi třemi objevila rudě zabarvená bariéra. S mávnutím ruky přes hlavu se mi podařilo vytvořit dostatečně velký štít, abych ochránila oba dva. Náboje se o ni zastavily a všechny do posledního popadaly dolů.

Jen co už dále nevystřelil, jsem cukla s rukou k pravé straně. Jeho zbraň se mu vytrhla z ruky a odletěla kus od nich.

,,Neuvěřitelné. '' Ten chlápek vypadal, jako by se stalo přesně to, co chtěl.

Lehce jsem rozpřáhla ruce. Rozzářily se mi oči a v rukou mi probíjel červený obláček. Jak se ten obláček různě protáčel, zjevily se v něm malinkaté blesky.

Ti dva vedle mě, si překvapeně vyměnily pohledy. Teď mi je zrovna jedno, co zjistily. Musela jsem.

,,Čarodějka, přímo mezi námi. Živá čarodějnice. '' Žasl chlápek.

,,Co prosím? '' Odsekla jsem celá vytočená.

Připravena kdykoliv vystřelit a zmizet.

O čem to mele? Copak vypadám tak hrozně? Ještě chvíli mě bude vytáčet....

Najednou lehce roztáhl ruce od těla. Jednu nohu dal za tu druhou a zlehka se uklonil. Když ho viděl zbytek jeho skupiny, zopakovali naprosto to samé. Následně se narovnali zpátky do svých normálních postojů.

,,Viděli jste to taky, že jo? '' Otočila jsem se ke klukům a mé schopnosti opět zmizely.

,,Jo. '' Odpověděli oba velmi nejistě a znepokojeně.

,,Prosím, mohli bychom si někde promluvit v klidu? Slibuji, že nikdo z mé smečky nezaútočí. Máš mé slovo. ''

To mu mám jako věřit? Kousek ode mě leží na zemi jeden pádný důvod, proč do nich vypálit plnou ránu.

,,Měli bychom je vyslechnout. Vypadá, že něco ví. '' Promluvil Ethan.

,,Zbláznil ses? '' Ohradil se hned Aiden.

,,Počkat, řekl jsi smečky? '' Pozastavila jsem se nad tím faktem.

,,Ano. Tohle je má smečka. '' Odpověděl mi klidně.

Jsou to vlkodlaci. To bude tedy jejich alfa. Je bezpečné brát celou smečku někam k nám? Měla bych se domluvit se Scottem. Ten bude rozumnější.

,,Jen si zavolám. '' Navrhla jsem.

Na mobilu jsem si vytočila jeho číslo. Díky bohu to zvedl hned po prvním zazvonění. Domluvil se se mnou, jak uznal za vhodné.

,,Tak.....'' Otočila jsem se k nim zpátky čelem.

,,Vezmu vás na jedno místo, kde si budeme moct všichni promluvit. Varuju vás, nic si nezkoušejte. Jinak to špatně dopadne. '' Ačkoliv bych tvrdě prohrála proti nim, musím je nějak upozornit. Že bych neměla, šanci nemusí vědět.

Ale co teď s dvojčaty? Nemůžu je jen tak poslat pryč ani vzít sebou. Vzít cizí kluky k Derekovi. Sám by mě asi zabil.

,,No....'' Tak nějak netuším, co jim říct.

,,Půjdeme s tebou. '' Rozhodl Aiden.

,,Dovedeme je k Derekovi. ''

,,Jak víte, kde bydlí Derek? A jak ho znáte? '' Moje hlava právě pracuje na plné obrátky.

Oběma se najednou rozzářily oči do jasně modré barvy.

No to si děláte srandu. To i tihle dva?

,,Vy jste taky vlkodlaci? ''

Společně kývnuli. 

No to se mi snad jen zdá.

,,Navíc, nenecháme tě samotnou s tím magorem. '' Dodal Aiden.

,,Jo díky. Ani bych nechtěla. ''

Společně jsme tedy všichni dorazili k Derekovi. Kde už vyčkával Scott, Derek a i Peter tam posedával.