Náš svět [Teen Wolf]

23.kapitola

,,Dobré ráno. '' Pohladila jsem Stilese, jen co otevřel ráno oči.

V noci mi to i tak nedalo moc spát. Nervy po celou dobu tak nějak pochodovaly sem a tam. Jak to dopadne, s čím přijde, co udělá a tak dále.

,,Dobré. Jak dlouho už jsi vzhůru? '' Protáhl se.

Ten jeho ranní hlas. Toho já se asi nikdy nenabažím.

,,Ani nevím. Nemůžu po tom včerejšku spát. '' Opřela jsem si hlavu o ruku.

,,Ještě, že jste zvládli utéct. ''

,,Co? Ne, já myslím to, že jsme mu o tom všem řekli. '' Uvedla jsem ho na pravou míru.

,,Jestli bylo dobré rozhodnutí, říct tvému tátovi o tom, že jedno z jeho dětí je čarodějnice a to druhé vlkodlak? A ne o tom, že vás unesli nějací lovci? Páni....Jedno se ti musí teda nechat. '' Dělal si ze mě srandu.

Hned takhle po ránu?

Vážně?

,,Jo. Nevíme, co s tím vším udělá. Klidně to může někde říct a my skončíme buď v blázinci, nebo jako pokusní králíci. ''

,,Sice nevím, co udělá, ale tohle to rozhodně nebude. ''

,,Snad ne. ''

Jen co jsem se na něj podívala pak znovu, neodolala jsem. Nahnula jsem se blíže k němu, abych ho mohla políbit.

,,Počkej, nemám ještě ani vyčištěné zuby. '' Zastavil se potom, co jsem se odtáhla.

,,Ale no tak. Nebudeme až takové dámičky. '' Protočila jsem s úsměvem oči.

,,Tu dámičku ti teda nedaruju. ''

Tentokrát se on natáhl pro polibek. Během něžných polibků, jsem si mu sedla na břicho. Vlasy šly na levou stranu. Ruce byly opřené, jedna o postel a druhá lehce o jeho hrudník. Jeho ruce mě drželi pod zadkem.

,,Tohohle se asi nikdy nenabažím. '' Unikl mi úsměv.

,,Mhm. '' Spokojeně si při tom zabručel.

Stiles to později přebral do vlastních rukou. Obejmul mě a přetočil nás. Dostal se tím tak nade mě a já ležela na zádech. Rukou si našel cestu pod mé tričko......

**********************

Když jsme byly pak následně oba po sprše, on se rozhodl jít ještě podívat za klukama vedle. Prý si s nimi potřebuje něco probrat.

Já se tedy přesunula s věcmi do školy dolů do kuchyně. Udělala si ranní kávu a seděla na stole. V hlavě mi neustále běhala ta jediná myšlenka. Hádám, že se toho jen tak nezbavím.

Začínám být slušně nervózní z jeho příchodu. Nemůžeme si být jisti, co udělá.

Prokrista to jsou hrozný nervy.

,,Dobré ráno. '' Dostavil se Liam do kuchyně.

,,Dobré. Kde jsou ti dva? '' Napila jsem se.

,,Ještě nahoře. Hned jsou prý tady. ''

,,Dobře. Jak ti je? ''

,,Fajn. Vše se zahojilo, jak má. Naštěstí. A ty? Jak se cítíš? '' Přisedl si ke stolu za mnou.

,,Fyzicky? Dobře. Po psychické stránce to bude horší. Hrozím se toho, co Rafe udělá, s těmi všemi informacemi, které se včera dozvěděl. ''

,,Je to váš táta. Nějak to zpracuje. ''

Náš táta. Na tohle si snad nezvyknu. Jak se ostatní baví o mých rodičích, o těch kteří jsou na živu.