Náš svět [Teen Wolf]

27.kapitola

Nevím kolik mohlo uběhnout od doby, co mě tu zavřeli s tím blbem odnaproti. Ale do hlavy po celý čas nenaskočil jeden jediný dobrý, uskutečnitelný nápad.

Sedím tu na studené zemi a snažím se dostat ze sebe ty bolestivé náramky. Ty se mi po tu dobu už třikrát zaryly do rukou. Za chvíli tam začnu mít pěkné modřiny a jizvy.

Po dvou hodinách marné snahy jsem naštvaná praštila do plexiskla. Či co to je.

,,Oni mě najdou. Zachrání mě. Budou mě hledat. Hlavně klid....Dřív nebo později nás najdou. '' Uklidňovala jsem samu sebe.

,,Dej vědět, až se to stane. Rád bych se podíval. ''

,,Ty jsi taková kopa pozitivity. Vážně. ''

,,Jen bych chtěl vidět, jak se dostanou přes ostrahu. Minimálně k hlavním dveřím je to přes šest nebo sedm ozbrojeným mužů.''

,,Zvládla bych je. Nebýt těch mučicích nástrojů. '' Řekla jsem si pro sebe.

,,Jak? '' Zajímalo ho.

,,Nijak. Do toho ti nic není. '' Odsekla jsem.

,,No pardon, že se ptám. '' Rozhodil rukama.

,,Neznám tě. Proč bych ti měla věřit? ''

,,Jen klid. Já tobě taky nevěřím. ''

Jeho výrazy v obličeji. Skoro pokaždé když řekne něco ironického, udělá ten výraz v obličeji.

Uběhlo dalších pár hodin. Nikdo ani neprocházel.

Já se začínala užírat samotou a zoufalstvím.

,,Jak ses sem dostal? '' Zeptala jsem se naprosto normálně.

,,Bys chtěla vědět co? '' Uchechtl se.

,,Promiň. ''

Popadla mě úzkost. Vážně to začíná vypadat, že se odsud jen tak nedostaneme.

Nejprve se na mě podíval. Viděl, jak vypadám a povzdechl si.

,,Hádám, že stejně jako ty. Nalákán do pasti a chycen. Poté ''prodán'' sem. Do tohohle místa hrůzy kde se křik každým dnem rozeznívá po celé budově. Jako by se šířil skrz zdi. '' Mluvil na mě snad poprvé klidně. Bez jakékoliv dávky ironie.

Stiskla jsem rty. Má pravdu.

Očividně se jim tenhle způsob chycení oplatí.

,,Myslíš, že tu dělají na ostatních pokusy? '' Napadlo mě.

,,Nevím. Ale je to dost možné. Vzhledem k tomu, co se z vedlejší části každým dnem ozývá. Z té části, kterou jste procházeli. ''

No dobře.

Nevím, proč jsem se ptala zrovna na tohle.

Tahle informace moje zoufalství se strachem jen dvojnásobila. A to minimálně.

,,Co? Sama ses ptala. '' Bránil se mému pohledu.

,,Já vím. '' Řekla jsem sklesle.

,,Já jen...''

Tohle asi nechci doříct nahlas.

,,Co? '' Snažil se, abych pokračovala.

,,Ale nic. Asi si potřebuji lehnout. '' Zvedla jsem se k posteli.

,,Co jsi chtěla říct? ''

,,Nic. To je stejně jedno. ''

,,Nevím sice kolik je, nebo zda je vůbec ještě noc, ale dobrou noc. '' Přešla jsem k posteli.