Náš svět [Teen Wolf]

15.kapitola

On to asi myslí doopravdy vážně. S tou celou jeho nápravou. Je možné, že by ho to vážně mrzelo?

Snad nad ničí jiným než nad tímhle a Stilesem se moje hlava při popíjení mé ranní kávy nedokázala soustředit.

,,Dobré ráno. '' Přišla za mnou máma.

,,Co? Jo dobré ráno. '' Vytrhla mě z mých myšlenek.

,,Jak ti je? '' Posadila se za mnou ke stolu.

,,Lépe. Sice bych ještě zvládla chvilku spát, ale rozhodně lépe než včera. ''

,,To jsem ráda. ''

,,Nevíš jak je na tom? ''

,,Je mu taky o dost lépe. Říkal, že se nemůže dočkat, až bude moci být zase s vámi. '' Usmála se.

To mě dost povzbudilo. S tím natěšením nás bude více. Určitě i Scott a ostatní se nemohou dočkat.

Čas odchodu se neodbytně blížil. Abych stihla včas dojít do školy, musela jsem jít. Než jsem si stačila pobrat všechny mé věci, do kuchyně za námi přišel Rafe s pozdravem dobrého rána.

,,Tak čau. '' Jeden popruh batohu mi šel přes rameno a já rovnou šla.

,,Ahoj. '' Odpověděli oba naráz.

Ještě než jsem odešla úplně, moje uši zaslechly jejich rozhovor.

,,Páni. Co jsi ji udělal? '' Ptala se Melissa se značným údivem.

,,Co? ''

,,No neřekla ahoj mami. Nespecifikovala. To je pokrok. '' Určitě teď tiskla rty k sobě.

,,Jo asi jo. Ale nebudeme zatím přehánět. '' Zhluboka se nadechl.

Na další poslouchání nebyl čas.

Stilesovi ode mě přišla během mé cesty zpráva. Dnes se ale nebudu nervovat, proč mi odepisuje. Je mi jasné, že ještě potřebuje odpočívat. Určitě teď ještě spí. Takže nebudu panikařit. V klidu vyčkám, až mi sám odepíše.

Cesta do školy mi pěkně pročistila hlavu. Hudba mi po celou cestu vyhrávala do uší a já mohla na tu chvíli úplně vypnout ode všeho. Dokonce jsem ani nevnímala nic kolem sebe. A pak se divila, že už stojím u školního parkoviště.

Stejně jako já, tak spousta dalších přicházela do školy. Parkoviště se postupně zaplňovalo.

Šla jsem rovnou dovnitř, ke skříňce. Nabírala jsem si všechno potřebné do oběda, než mě někdo vyrušil.

,,Ahoj. '' Ozvali se dva dosti podobné hlasy hned za mnou.

No nazdar.

,,Musíte se mi zjevit z ničeho nic za zadkem? '' Zavřela jsem si skříňku a otočila se na ně s učebnicemi v ruce.

,,Promiň. Jen jsme tě přišli pozdravit. '' Pokrčil rameny Aiden.

,,A zeptat se, jak jste na tom. '' Doplnil ho Ethan.

,,Oba o dost lépe. Já jsem o hodně klidnější, když vím kde je a jak je na tom. On taky vypadal včera lépe. ''

,,To jsme rádi. ''

Než stačili cokoliv dalšího říci, přidala se do našeho kroužku další osoba.

,,No konečně Beth. Co vy dva tu strašíte? '' Vzala si mě hned kolem pasu.

,,Ahoj. ''

,,Ahoj Lydie. '' Pozdravili ti dva.

Samy od sebe se mi v tu chvíli rozzářily oči a já cítila pocity, které zrovna vyzařoval Aiden.

Vážně? Se nepochlubila. No to si s ní musím pak vyřídit.

Jak to, že se to spustilo samo? Jak je to možné? Nechtěla jsem mu lézt do hlavy. Sice jsem se dozvěděla novinku, ale proč?

Zaklepala jsem hlavou a vrátila se zpět duchem k nim.

,,Cože? Promiň, přeslechla jsem tě. '' Nevím, zda vůbec někdo něco říkal.

,,Jen jsem říkala, že tihle dva jsou zrovna na odchodu. Už musí na hodinu. '' Začala se pomalu stavět mezi nás všechny, aby jim dala najevo, že už mají odcházet.

Jen co odešli, jsem se otočila na Lydii zpátky s nazdviženým obočím a pootevřenou pusou do lehkého úsměvu.

No jsem v šoku.

,,Co je? '' Podivila se mému výrazu.

,,Ses nepochlubila. '' Drknula jsem do ní.

,,S čím? '' To už se dalo poznat, jak dělá naschvál, že o ničem neví.

,,Ty a Aiden? '' Ramenem jsem ji popostrčila.

,,Nooo víš co. Jsem ti říkala, že chci jen rozptýlení. '' Protočila s úsměvem oči.

,,Pro něj to, ale není jen jako rozptýlení. Ten v tom vidí něco trochu více než to. ''

,,Ale prosím tě. '' Zakroutila hlavou.

Soudě podle jejího výrazu, to bylo i z opačného směru. Jen to očividně ještě nechce zcela přiznat. Však ona k tomu dospěje.

,,Jak jsi to vůbec poznala? ''

,,Víš, musím ti o něčem říct.. '' Chytla jsem si ji kolem loktu a při cestě do třídy ji vše převyprávěla.

Dnešní den se docela táhl. Jelikož mi nezbývalo nic než jen čekat, než dnešní vyučování skončí, kontrolovala jsem ty hodiny třeba každých pět minut. Tím pádem mi každá vyučovací hodina přišla jako minimálně dvouhodinová.

Po obědové pauze následovala jedna poslední a poté dvouhodinový trénink. Scott s Liamem měli volno. Jim odpolední trénink odpadl. Takže ti jeli rovnou za ním, se podívat. Já s Lydií se za nimi pak stavíme po našem tréninku. Ten už utíkal o něco lépe. To se zabavila nejen má hlava, ale i mé tělo. Což bylo super.

Jen co jsme se oblékly, šli jsme rovnou k němu domů. Cesta nám zabrala do půl hodiny. Já se nemohla dočkat jak malé děcko, až ho zase uvidím.

Scott nám otevřel dveře. Okamžitě jsem směřovala se s ním přivítat. Silné objetí s pusou na tvář.

,,Nemohla jsem se dočkat, až tě uvidím. '' Povídala jsem už spokojeně.

,,No fakt. Celý den jen sledovala hodiny. '' Neodpustil si Scott s lehkým smíchem rýpnout.

,,Haha. No a co. ''

Strávili jsme v téhle sestavě celé odpoledne.

Než se začalo opozdívat a museli domů.

,,Tak se uvidíme zítra ve škole. '' Mluvil ke mně Scott u dveří. Jelikož Stiles má být ještě aspoň zítra doma. Na příkaz jeho táty.

,,Jasný. Uvidíme se tam. ''

,,Tak zítra. '' Zamávala mi Lydie.

Liam odjížděl se Scottem na motorce a Lydie šla směrem své auto.

Já tam zůstala s ním sama v pokoji. Konečně máme čas jen sami pro sebe.