Náš svět [Teen Wolf]

10.kapitola

,,Jdeme. '' Zavelel Scott.

,,Měli bychom začít v lese. Tam v tuhle dobu skoro nikdo nebude. Navíc, Sam je nejraději v lese. Přijde si tam více skrytá. ''

Každé jeho slovo ve mně vyvolávalo vlnu emocí.

Nemůžu z hlavy vypudit ten jeden pohled. Ten specifický obrázek toho těla. V jednu chvíli vidím jeho a v druhou jak tak tak leží Stiles. Moje nervy se tím pádem zhoršují.

Jen co jsme se všichni přesunuli do lesa, utvořila se jakási pátrací linie. Každý se rozdělil do skupin minimálně po dvou. Jedna dvojce měla za úkol propátrat určitou trasu k jistému bodu. Ty body byly vždy hlavní. Za které by se už neodebrala déle. Chtělo se to tedy radit s Alecem. Má s ní více zkušeností. Ví tedy, jak daleko je schopna se takhle sama vzdálit.

Já se vydala samozřejmě se Scottem. S rozestupem od sebe několik metrů jsme prohledávali naši trasu.

Nevzdaloval se ode mě tak daleko, aby mě neviděl. Stejně tak já. Nešla bych dál, kdybych ho už neměla na dohled.

,,STILESI?! '' Křičela jsem, co to dalo.

,,STILESII?! '' Střídal mě Scott.

Venku už byla tma. Jediné naše světla byla ta z baterek nebo mobilů.

Nevím to jistě, ale už můžeme prohledávat les dobrou hodinu a půl minimálně....Asi.....Teď si nemůžu být ničím jistá.

Náš cíl bylo školní hřiště. Tam končila naše určená trasa. Stejně tak Derekova.

Derek náš došel daleko dříve, než vůbec bylo hřiště na dohled. Jestli můžeme být od něj necelý kilometr? Daleko být nemůže. Ale zrovna před námi také ne.

,,Máte něco? '' Došel nás najednou Derek.

Já se ho úplně lekla.

,,Ne. Ani stopa po jednom z nich. '' Zoufale odpověděl.

,,Já taky nic. Nikdo se ještě neozval. '' Oznámil Derek.

Moje tělo si začínalo žádat více kyslíku. S hlubokým nádechem jsem mu to musela dopřávat každou chvíli. Už začínám být bezradná. Je nás tolik. Tolik míst se prošlo. A oni nic.

,,On je.....určitě je....'' Třásl se můj hlas. Nebyla jsem schopna ani dopovědět větu.

,,Hej.'' Chytl mě Scott za ramena a podíval se mi do očí.

,,My ho najdeme. '' Snažil se mě uklidnit. Myslíš, že tak nějak uklidňoval i sám sebe.

,,Ty se hlavně musíš trochu uklidnit. Jsem tu s tebou. '' Setřel mi slzu z tváře.

,,Jediný Stiles dokáže zmizet klidně na týden a vrátit se, jako by se nechumelilo. '' Přidal se Derek.

Stiskla jsem rty a otřela si tváře. Nevím, jak dlouho tohle ještě zvládnu. Ale moc dlouho už ne.

Počkat.

Co to je?

Zvedla jsem ukazováček vzhůru, aby se ani jeden z nich nehnul a nic neřekl.

,,Co je? '' Ptal se Scott.

,,Ššš. ''

Oba dva se zaposlouchali. Stáli pevně na místě a soustředili se.

Já zavřela oči, abych se mohla více soustředit. Něco cítím. Ne žádný pach nebo něco takového. Ale mám takový zvláštní pocit.

Křečovitě jsem přivřela oči. Jako by mi to snad mělo pomoci.