Náš svět [Teen Wolf]

30.kapitola

Další z mnoha dnů strávených tady. Od doby, kdy se Margaret rozhodla pro výzkum našich schopností, a všelijakých pokusů uběhly další dva týdny.

Nevím co si o tom celém myslet. Myslím tím ty výzkumy. Nevím, zda mám být ráda za to, že ještě nepřišla jak zbavit někoho svých schopností a přesunout je na sebe. Tím myslím konkrétněji mou osobu. Nebo ne. Poněvadž to znamená další a další utrpení. Mé i Lydiino.

Jakožto celodenní sousedé, se nám podařilo velice sblížit. Připadám si, jako bych ho znala, kdo ví, jak dlouho. Dokonce se mezi námi vytvořila důvěra. Na tolik veliká, že o tom druhém víme kdo přesně je. Vysvětlilo se tak to jeho stravování. Ta červená tekutina každý den. Skoro nic jiného. Byla to celou dobu krev. Řekl mi, že je upír. Proto ta krev.

Zprvu mě to popravdě trochu vyděsilo. Ale teď? Jako by nic. Na jednu stranu, přeci patří na stejnou stranu jako já. To samé by mohl říct o mých schopnostech. Ani mi nechtěl věřit, když jsem mu o těch mých vyprávěla.

,,No dobré ráno. '' Vzbudil se konečně.

,,Dobré. Co že jsi dnes tak brzy vzhůru? '' Posadil se na posteli.

,,Nevím. Nemohla jsem spát. ''

,,Neboj. Na večeři budem zas spolu. '' Prohrábl si své rozcuchané vlasy ze spaní.

,,Já vím. Jen přemýšlím nad tím, zda jsem ráda, že na to ještě nepřišla nebo nejsem, jelikož to takhle moc dlouho ani jedna nevydržíme. ''

,,Mám to vzít dneska za tebe? '' Vtipkoval.

,,Ne. Prosím tě, bys po pěti minutách omdlel. '' Zasmála jsem se.

,,Neměla bys mě takhle podceňovat. '' Ukázal na mě prstem.

,,Si tě dneska vezmu sebou a ukáže se. ''

,,Platí. Ne, že zařveš dřív. '' Taky se zasmál.

Jako tomu je pokaždé, přišli pro mě dva chlapi. Ti mě odvedou do odlehlé místnosti plné muk a večer mě vedou zase zpátky.

Pokaždé když přijdu zpátky, jsem totálně vyřízená.

Než mě odvede nějaká sestra do sprch, dají mi aspoň chvíli nabrat síly a odpočinout si. Aspoň tak jsou na mě milí.

Jsme po večeři. Vlasy jsem si sepnula do culíku, ucpala umyvadlo a čekám na tu sestru.

,,Připravena? '' Otevřela sestra dveře.

,,Ano. Ale ještě než půjdeme. Pomohla byste mi s něčím? '' Ptala jsem se nesměle.

,,S čím? ''

,,Dámské záležitosti. Potřebuju jít k umyvadlu. '' Mnula jsem si ruce.

,,Jistě. Jen pojď. '' Pomohla mi na nohy a vedla mě pomalu k umyvadlu.

,,Máš rozbité umyvadlo? '' Zastavila se u něho.

Promiňte mi to. Tohle není nic osobního.

,,Omlouvám se. ''

,,Ale za-''

Aniž by to stačila doříct, začala se topit. Vzala jsem ji za krkem a natlačila obličej do umyvadla. Bránila se. Snažila se, jako by ji šlo o život. Což taky byla pravda. Ruce si vzepřela o umyvadlo s tím, že se potřebuje nadechnout. Vkládala jsem proti ní, celou svou sílu, která mi ještě zbývala.

No tak.

Stiskla jsem rty a přitlačila.

Přidala na síle a najednou klid. Najednou se nepohnul jediný sval v jejím těle. Bublinky vyplavaly nahoru, kde popraskaly. Pustila jsem její krk. Jak ji tam nikdo nedržel, svalila se na zem.