Náš svět [Teen Wolf]

26.kapitola

Moje celá mysl se ponořila do totálního chaosu. Mé tělo pohltilo strach z toho, co bude.

S Lydií sedíme svázané na zemi, hádám v nějaké dodávce. Vzadu s námi je jeden z mužů. Jediné co nám situace dovolovala, bylo si vyměňovat ustarané pohledy.

Dodávka s námi pěkně házela. Se svázanýma rukama se prostě dobře nedá držet.

Nemůžu nic. Ač se snažím sebevíc, nejsem z neznámého důvodu schopna použít svou moc. Nic. Ani náznak. Mezi prsty se nic neobjevuje. Ani s ničím nedokážu pohnout.

,,Tak jsme tady dámy. '' Narovnal se muž vedle náš.

S výměnou pohledů, se každá z nás otočila na dveře. Očekávání, co nebo kdo se v nich objeví.

S chladným večerním vzduchem se rozevřely dveře. Stála v nich ta žena, která nás zajala po boku s další. Ta vypadala velice důležitě. Přilehlé tmavě modré šaty, blonďaté vlasy sčesané do drdolu, světle zelené oči, hubená postava. Celkem vysoká, k tomu ještě boty na podpatku.

,,Zdravím dámy. '' Nadzvedla bradu vzhůru.

,,Jsem velice potěšena. Zde je tvůj podíl dohody. '' Podala balík peněz té vedle sebe.

,,My už se o ně postaráme. Skvěle odvedená práce. Pro další cíl podáme zase další instrukce. Však už to znáš. '' Dodala.

,,Ano. Budeme vyčkávat. '' Kývla hlavou a přešla vedle auta.

,,Pomozte dámám ven. '' Pokynula ke chlapům za sebou.

Dva velcí a silní chlapi vlezli za námi do kufru dodávky. Jeden z nich obešel mě a druhý zas Lydii. Hrubě nás vytáhli ven. Rozvázali nám aspoň nohy, abychom mohly samostatně stát. Popřípadě chodit.

Ve stejnou chvíli jsme se pokusily o útěk. Mě ale stačili ještě zachytit. Lydii však srazil silou k zemi. I přes šátek na puse jsem zakřičela. Tu ženu jsem přímo propalovala pohledem.

,,Nezkoušejte utéct. Tohle byl ještě ten z lepších následků. '' Pohrozila.

Jen co Lydie stála opět na nohou, rozešli se s námi dál.

Z nějaké chladné a tmavé garáže jsme se dostali na schody vedoucí na chodbu. Je tu až podezřelé ticho. Drželi nás za svázané ruce. Silou nás táhli neznámou cestou chodbami. Nakonec následovali další schody. Tentokráte dolů.

,,Jen abyste věděly. Nepokoušejte se o nic jiného, než se vám řekne. Nejsme tu žádné chůvy. O něco se pokusíte, ponesete si příslušné následky. Budete poslouchat na slovo, co se vám řekne. '' Scházela schody dolů.

Jen co jsme vešli za roh, se rozezněl znenadále neskutečný hluk. Po projití kovové brány se objevily něco jako....cely? Na každé straně byla betonová místnost. Většina z nich s postelí, umyvadlem, stolem a záchodem. Místo mříží, jako je to například ve vězení to byly zjevně plastové stěny. Čili ta přední strana byla plně průhledná. V každé té kóji byl jeden člověk. Každý se ale něčím lišil.

Počkat.....To nejsou obyčejní lidé.......Vlkodlak.....Wendigo.....něco spojeného s býkem......s hadem......

To jsou nadpřirozené bytosti......

Proč tu jsou všichni zavřeni? Co tu s nimi dělají? Dost z nich na tom vypadá velice špatně.

Kam nás to vedou?

Co s námi hodlají dělat?

Došli jsme do oddělenější části. Kde byl větší klid......Větší ticho.....