Náš svět [Teen Wolf]

28.kapitola

Musím říct jednu věc. Nebýt těch jídel, ani zde snad nepoznám co je za část dne. Není zde ani jedno okno, nebo prostor kudy by mohlo vejít za námi sluníčku. Natož kloudné světlo. Celé to je navíc ve sklepě.

Můj oběd leží hned vedle mé snídaně. Nedotčený.

Odmítám jíst.

Soused dostal naprosto to samé co ke snídani. Určitě si musí pochutnávat.

,,Koukám, že máš velmi pestrý jídelníček. '' Sedla jsem si ke stěně, co nejblíž k němu.

,,A ty chuť k jídlu. '' Otočil se na mě.

,,Nebudu jíst. Nemám chuť. Ani nemám ponětí, jak je na tom Lydie. Co s ní vůbec udělali. '' Povzdechla jsem si.

,,Tvá rezavá kamarádka? '' Vzpomněl si na ni.

,,Ano. Nejlepší. ''

,,Určitě je v pořádku. Aspoň jako my tady. Lepší není nikde. '' Snažil se asi o povzbuzení, hádám?

,,Někdo jde. '' Zaslechla jsem blížící se kroky.

,,Dokážeš slyšet na takovou dálku? '' Pozastavil se nad tím.

,,Ehm cože? ''

,,Jen říkám, že ti jsou tak přes jednu část a dvoje dveře minimálně od nás. ''

,,Aha....No....''

,,Takže ty je taky slyšíš. '' Došlo mi. A slyší pěkně přesně, když se z toho dozvěděl jejich polohu.

,,Máš mě. '' Ukázal na mě prstem.

,,Koukám, že ani oběd jsi nesnědla. Co s tebou budeme dělat, aby ses najedla. '' Kroutila žena nade mnou hlavou.

,,Chci vidět Lydii! ''

,,Všeho se dočkáš. Teď si chci něco ověřit. '' Pokynula k muži vedle sebe.

Přitáhl k ní mladého klučinu. Mladší než já aspoň o dva roky. Vypadal velice unaveně. Sotva stál na nohou.

Já se také postavila na nohy.

,,Prý dokážeš číst myšlenky a pocity toho druhého. Je to pravda? ''

,,Nevím, kde jste takový výmysl vzala. ''

,,Já vím, jak si to ověřit. '' Ušklíbla se.

Mé oči těkaly mezi ní a jím.

Vytáhla z kapsy paralyzér. Jak v něm zapraskala elektřina, ten klučina se div nezbláznil. Dostal hotový záchvat paniky a strachu.

Jelikož ještě tuhle schopnost plně neovládám, oči samy od sebe zrudnuly a má hlava chtěla číst tu jeho. Na to mě zastavily mé náramky. Ta pálivá bolest kolem zápěstí.

,,Ahhhhh. To bolí....'' Zaskuhrala jsem se zavřenýma očima.

Zvuk přestal, klučina dostal za krk injekci s nějakou látkou a hned byl klidný.

,,Nesnaž se mi lhát. Já si to můžu zjistit. '' Řekla výhružně.

,,Co od nás chcete? '' Procedila jsem skrz zuby.

,,Chci odpovědi. Chci to co je tvé. Pomocí tebe to dostanu. ''

,,Tak na co chcete i Lydii?! ''

,,Díky ní přijdeme na to, jak si vezmu tu tvou moc. Ty tvé dokonalé schopnosti. ''

,,To se nikdy nestane! ''

,,Sama mi je mile ráda předáš. A k tomu mi řekneš, kdo vše patří do smečky. Řekneš mi o všech. ''