Náš svět [Teen Wolf]

18.kapitola

Na dnešek nejsou žádné velké plány. Jeden z hlavních důvodu, proč tomu tak je, je počasí. Po celý den má pršet. Takže běhat někde po venku a hrát si na pátrací četu, by nebyl zrovna moc dobrý nápad.

Se Stilesem jsme jen přeběhli z parkoviště do školy, kde bylo krásně teplo. A hlavně sucho.

Do skříňky šla hned bunda. Nepotřebuji ji tahat po celý den. Stačí mi mikina.

První hodinu nic nemám. Kluci mají však sraz s Trenérem místo první hodiny. Takže tu jsem tak brzy jen z tohohle důvodu. Dnes bych pěšky nikam nešla.

,,Uvidíme se na hodině. '' Dal mi pusu s úsměvem na tváři.

,,Pa. '' S mávnutím rukou se ode mě vzdaloval.

Tak co budu tu hodinu dělat? Ven nejdu, do jídelny taky ne. Vidím to na knihovnu. Tam bude aspoň ticho. Můžu se aspoň učit na dnešní hodiny.

Takhle brzy ráno v knihovně skoro nikdo nebyl. Což byla úplná senzace. Plno volných míst k sezení. Jestli zde se mnou je třeba sedm dalších lidí? Víc určitě ne.

Zabrala jsem si místo více vzadu a pustila se do toho.

Ta hodina utekla jako voda. Jelikož se moje oči neodtrhly od učení po celou tu dobu, nemám nejmenší tušení, kolik je vůbec hodin.

,,Věděla jsem, že tě tu najdu. '' Lydie mě vytrhla z mé soustředěnosti.

,,Ahoj. Promiň, neviděla jsem tě přicházet. ''

,,Očividně. Tak pojď, musíme na dějepis. '' Zavřela mi sešit i učebnici.

,,Jak mu je? '' Napadlo mě zeptat se po cestě do třídy.

,,Už dobře. Ještě večer byl v pohodě. '' Usmála se.

,,A ty? ''

,,Já taky. Jen jsem o něj měla strach. ''

,,Já říkala, že k němu určitě cítíš něco víc. '' Šťouchla jsem do ní ramenem.

,,No dobrá, možná se mezi námi stalo něco víc. '' Vzdala to. Ví, že to nemá cenu, hádat se se mnou.

,,Věděl Argent něco? '' Navázala hned na to.

,,Ne. O nikom takovém nezaslechl. Žádný známý lovec. Ale prý se vynasnaží zjistit něco více. '' Držela jsem ji kolem ruky.

,,Snad se brzy najdou. Dvojčata jsou pěkně vytočená. ''

,,Jo to mi povídej. Scott taky. Hlavně si dělá starosti o nás všechny. Připadá si, jako by za nás všechny nesl zodpovědnost. Když je alfa. ''

,,Brzy nebo později na ně přijdeme. Nemůžou se před námi schovávat navěky. '' Z Lydie ještě nevyprchal všechen optimismus. Což je dobře. A navíc....má pravdu. Není možné, aby se před námi dokázali schovávat navěky.

Ve třídě, už všichni vyčkávali, příchod učitele. My dvě dorazily mezi posledními. Takže krátce po nás došel i učitel a vyučování mohlo začít.

Den utíkal docela pěkně. Naštěstí pro dnešek nikdo nenaplánoval žádný test ani zkoušení. Což celou třídu potěšilo. Den ''volna'' dalo by se říct.

Poslední předmět nás měl Trenér. Na konci ještě všechny zastavil.

,,Počkat. Potřebuji ještě něco říct...Jelikož venku tak leje, dnešní trénink odpadá. ''

Jen co to dořekl, se kluci začali radovat za to volno.

,,Tak se uklidněte. To, že máte volno, neznamená, že nebudete doma trénovat. Říkám vám, doma vypotíte duši, jak budete trénovat. Halu totiž potřebují roztleskávačky pro svůj trénink. Musí si prý nacvičit ještě nějaký poskoky nebo co, nevím. '' Rozhodil rukama, jelikož se nedokázal správně vyjádřit. To už je hold ten náš Trenér.

,,Prej poskoky. '' Smály jsme se s Lydií.

,,Stejně byste je, vy čumilové, jen očumovali a nic nedělali....Tak mazejte! '' Propustil nás všechny.

Kluci s Kirou jeli každý domů. My dvě šly rovnou do šaten se převléknout a připravit. Ten trénink byl dosti zábavný. Všechny jsme se dost nasmály. Ale taky u toho hodně stihly. Je to taky potřeba. Za dva dny je zase velký zápas s týmem z vedlejšího města. Vždy prý mezi nimi koluje strašná rivalita. Takže ty zápasy pokaždé stojí za to. Oba týmy jdou do sebe, jako by na tom záleželi životy všech, celé školy. Na to se vážně těším. To bude zajímavý.

Zabralo nám to asi dvě a půl hodiny. Byla potřeba se ještě doučit pár nových kroků a prvků. Jde nám to ale samo od sebe, tahle sestava. Dobře nám to odsýpá. Na zítra nám tak zůstane čas jen na dopilování techniky. Jen opakovat a opakovat. A zapamatovávat pořadí kroků. Jinak bychom to měly mít hotové.

Lydie má hned po škole sraz s Aidenem. Tudíž to zbylo jen na mě, dostat se domů. Lydie se se mnou rozloučila a z šaten vyšla o dost dříve než já. Já nikam nespěchám, takže není důvod se hnát.

Na chodbě v tu danou dobu nikdo nebyl. Musím přiznat, vypadá to tu docela i strašidelně, když tu nikdo nikde není. Čím dřív odejdu, tím lépe.

Rychle jsem vypadla ze školy ven. Kde překvapivě i déšť ustál. Super. Nezmoknu po cestě domů.

,,Ahoj Beth. '' Všiml si mě Mason před školou.

,,Jee ahoj Masone. Jak se máš? '' Objala jsem ho na přivítanou.

,,Dobrý. Už jste někoho našli? ''

,,Ne. Je to v běhu. Jak my tak Agent se snažíme na někoho přijít. Něco vymyslet. ''

,,Jseš tu s někým? ''

,,Ne. Akorát jsem šla domů. ''

,,Nechceš někam jít a pak bych tě odvezl domů? '' Přišel s návrhem.

Vlastně nemám nic proti. Stejně jsem neměla nic důležitého na plánu. Učení na mě může počkat do večera. Svět se nezboří.

,,Platí. Ale zvu já na kafe. ''

,,Fajn. To beru. '' Zasmál se.

Proseděli jsme v té kavárně snad celé odpoledne. Každý toho měl tolik co říct. Čímž mě docela překvapil, bylo, že chtěl poradit ohledně situace s klukem. Nevím, zda si vybral zrovna dobrého adepta na rady ohledně kluků. Ale snažila jsem se co nejvíc. To bylo tak roztomilý. Přeju mu, aby jim to spolu vyšlo. Až bude ten zápas, prý mi ho ukáže. Že je taky v týmu. Sice mi řekl jméno, ale podle toho já stejně moc nevím.

Nakonec mě hodil domů.

Druhý den se nic moc nedělo. Jak my, tak kluci, všichni trénovali na zítřek. Každý chtěl být v nejlepší možné kondici.