Náš svět [Teen Wolf]

14.kapitola

U nás doma si mě Scott zastavil v obýváku.

,,Co jsi mi to chtěla říct, předtím v nemocnici? ''

Nezapomněl. Určitě se na to chtěl zeptat celou dobu.

,,Když jsem se probudila, šla jsem rovnou k němu. Nevím jak nebo proč. Prostě se to stalo. '' Pokrčila jsem nejistě rameny.

,,Co se stalo? '' Zajímal se.

,,Jen co jsem se dotkla jeho poraněné ruky, cítila jsem ho. Myslím tím jeho pocity, slyšela jeho myšlenky. Neovládala jsem jeho mysl. Spíš, jako by mi zpřístupnil tohle vše. Nějak se to přeneslo na mě. Jak Alec vyprávěl, že dokázali číst myšlenky a cítit emoce druhých. Myslím, že to se mi stalo. '' Vysvětlila jsem mu to celé nějak polopatě. Hlavně trochu srozumitelně. I když ani já tomu nerozumím.

,,Vážně? '' Divil se překvapený.

,,Ano. Ale bylo to strašně divné. Nevím, jak se mi to povedlo. ''

,,Na to zkusíme přijít zítra. Teď si musíme odpočinout a připravit se na zítra do školy. ''

,,Máš pravdu. ''

,,Jenom...''

,,Copak? '' Už jsem byla na odchodu, když se zarazil.

,,Tak nějak jsem slíbil, že pojedu dneska za Kirou. Čekali jsme, že Stilese pustí domů, takže budeš chtít být s ním. '' Podrbal se za krkem.

,,Co? Prosím tě jeď. O mě si nedělej starosti. Mě už je o dost lépe. Obzvlášť když vím, že je v bezpečí. Stejně budu víceméně spát. Nějak mi to nestačilo. ''

,,Si skvělá. '' Objal mě.

,,Já vím. Co by sis bez své úžasné sestry počal. '' Neodpustila jsem si se smíchem.

,,Asi bych tu už nebyl. '' Zasmál se.

,,Tak ji ode mě pozdravuj. ''

,,Budu. Kdyby cokoliv, mobil mám u sebe. '' Zamával s ním ve vzduchu.

,,Jasně, jasně. Tak už jdi. '' Pobídla jsem ho s úsměvem na tváři.

Jen co odešel z domu, moje kroky smiřovaly přímo do mého pokoje.

,,No tak připravit se na zítra a jít si odpočinout. '' Povzdychla jsem si.

Taška mi nezabrala ani deset minut. Oblečení stejně budu vybírat, až jak se ráno budu cítit. Teď bych si mohla projít nějaké své poznámky na zítra. Abych náhodou něco nepozapomněla.

Sice to byl dobrý nápad. O tom žádná. Ale skončilo to půlhodinovým procházením v mobilu, vleže na posteli. Jo, to se občas tak přihodí. Vsadím pěti kilo, že se tohle nestává jen mně.

Z mé důležité aktivity mě vyrušilo klepání na dveře. To bude určitě mamka.

,,Ano? '' Zvolala jsem s očima stále upřenými na obrazovku.

Dveře se pomalu pootevřely. Ve vzniklé mezírce se objevila hlava Rafe. Lehce nejistého Rafe.

Co tu dělá? Proč jde ještě za mnou do pokoje?

,,Můžu dovnitř? '' Nespouštěl ze mě oči.

Doufám, že ta moje snaha zakrýt tak velkou překvapenost působila dobře. Jinak vypadám docela blbě.

,,Můžeš. '' Zhasnula jsem mobil a položila si ho na postel vedle sebe. Usedla si do tureckého sedu a pozorovala ho, jak za sebou zavírá dveře.

,,Co potřebuješ? ''