Náš svět [Teen Wolf]

25.kapitola

,,Můžeme? ''

,,Jo. '' Povzdychla jsem si.

,,Kam jsi měl v plánu jít? ''

,,Nevím. Někam na bezpečné místo. '' Pokrčil při chůzi rameny.

,,To teď není nikde. ''

Jako by se bál cokoliv říct. Je dost opatrný v tom, co řekne a co ne. Zjevně si to nechce pokazit.

Mám takový pocit, že tohle celé bude jen záminka jak strávit drahocenný čas s dcerou.

,,Tímhle směrem do lesa. Nesmí nás nikdo vidět. '' Upozornila jsem ho.

Při cestě do lesa panovalo mezi námi velké ticho. Já spíš neměla náladu mluvit. Ještě mě trápila ta Malia.

,,Stalo se něco? Přijdeš mi nesvá. '' Zkusil to opatrně.

,,Co? Promiň. Pohádala jsem se s Malií. '' Sledovala jsem cestu před sebou.

Už jsme se dostali na kraj lesa. Tedy do klidnější části.

,,Kvůli čemu? ''

Mám mu to říct? Nebo radši ne.

Ale jestli chce vědět o našem světě, měl by to vědět se vším všudy.

Ne, že bych mu chtěla ublížit.

,,Kvůli tobě. ''

,,Mě? '' Zněl dost překvapeně. Taky dost zaskočeně.

,,Jo. Je toho názoru, že bychom ti neměli nic říkat. Že bych ti nic z toho neměla ukazovat a prozrazovat naše tajemství. A už vůbec ne ti věřit. ''

Na pár vteřin byl potichu. Asi to celé zpracovával.

,,A ty mi věříš? ''

Zastavila jsem se a dívala na něj.

Také se zastavil a otočil se na mě.

,,Ráda bych. ''

,,Nezklamu tě. '' Přistoupil blíže.

,,To doufám. Nenechej mě litovat toho, že se tě zastávám. A snažím se. ''

,,Určitě nebudeš litovat. ''

Zase to ticho mezi námi. Nějak jsem se snažila vyčíst z jeho očí, zda mluví pravdu.

Ano. Mohla bych si ověřit jeho pocity, ale to nechci dělat. Doopravdy mu chci věřit.

,,Fajn. Tady by to šlo. '' Odkašlala jsem si a rozhlédla se kolem.

Nikde ani živáčka. Jen je třeba sledovat okolí.

Strávili jsme takhle spolu nějaký ten čas. Různě se vyptával na detaily. Samozřejmě chtěl slyšet můj příběh, jak, co, kdy a kde začalo. Ten příběh jsem za poslední dobu už stačila odvyprávět tolikrát.

Viděl pár dalších dovedností mé moci.

Po celou tu dobu pozorně poslouchal, sledoval vše, co mu vysvětluju. Dával největší pozor. Snad ještě větší než já vyvinu ve škole.

,,A jak největší moc seš schopna vyvinout? '' Zeptal se.

,,Nemyslím, že to je nejlepší nápad. ''

,,Proč? ''

,,Protože...'' Viděla jsem jeho pohled v očích. Po tomhle celém, nemohla jsem ho zrovna teď odmítnout.

,,No dobře. '' Povzdychla jsem si.

,,Ale ustup. Nechci ti ublížit. '' Upozornila jsem ho.

S tou druhou větou se trochu lekl. Udělal však co jsem mu řekla.