Náš svět [Teen Wolf]

34.kapitola

Nahoře na nás čekali, jak slíbil.

,,Lydie. '' Přiběhla jsem k ní.

On mezitím pomalu docházel za mnou.

,,Vrátila ses. '' Měla slzy v očích.

,,Samozřejmě. Nikdy bych tě tu nenechala. '' Objímala jsem ji.

Když nastal čas, jeli jsme rovnou do nemocnice. Chtěli, aby nás mamka prohlédla, než půjdeme domů.

V nemocnici jsem se s ní hned přivítala. Nechtěla mě ani pustit, jak mě ráda viděla. Očividně se jí rozhodně ulevilo. Že může zase vidět svou dceru.

Všechny tři nás prohlédla. Nařídila nám pořádný odpočinek. Moje zápěstí mi očistila a vydezinfikovala. Lydii dala nějaké prášky na uklidnění.

Venku jsme se zastavila u Scotta a Stilese.

,,Vemte Lydii domů. Nechci, aby teď byla sama. Musí se z toho vzpamatovat. Hlavně se v klidu vyspat. '' Mluvila jsem k nim.

,,Ale co ty? '' Strachoval se Stiles.

,,Já pojedu domů. Dneska bude spát u nás. ''

,,Jako vážně? ''

,,Stilesi, po celou tu dobu jsme tam byli jeden pro druhého. Trávili jsme spolu dvacet čtyři hodin denně. Nemůžu ho jen tak odkopnout. Pomohl mi, se dostat přes to vše. Hlavně ven. Neboj, budu v pořádku. Zítra se uvidíme. Hm? ''

,,Dobře. ''

Chtěla jsem už odejít, ale ještě mě zastavil.

,,Počkej. ''

Aniž bych se nadála, políbil mě. Bez zaváhání jsem ho chytla za tváře a ten jeho polibek prohloubila. Bože, jak tohle mi chybělo. Div mi z toho už asi po milionté nevyhrkly slzy do očí.

,,Miluju tě. '' Řekla jsem mu, jen co se odtáhl.

,,Já tebe. ''

Dal mi ještě jednu pusu na rozloučenou.

Stiles se Scottem vzali Lydii zpátky domů. Nás odvezl domů Rafe.

Po celou dobu v autě bylo ticho. Nikdo tak nějak nevěděl, co má říct. Já si užívala to ticho.

,,My jdeme nahoru. Potřebujeme si po tom všem odpočinout. '' Oznámila jsem mu po příchodu do kuchyně.

,,Dobře. Kdyby cokoliv, budu tady. ''

,,Dobře. ''

Spolu jsme se vydali po schodech nahoru. Zavedla jsem ho do svého pokoje.

,,Tedaa, tak tohle je tvůj pokoj? '' Nechala jsem ho projít jako první.

,,Jo. Něco proti? '' Zavřela jsem dveře.

,,Nic. Čekal jsem tmavé zdi, postel a stůl se židlí a umyvadlem. '' I teď si prostě nedá pokoj.

,,Blbče. '' Zasmála jsem se a praštila ho.

,,Takže, to byl tvůj táta, předpokládám. '' Procházel se po pokoji.

,,Tak nějak. ''

,,Tak nějak? ''

,,To je dlouhý příběh. Já se narodila, dali mě pryč, moji adoptivní rodiče zemřeli, máma si mě vzala zpět. On se nečekaně vrátil, nepoznal mě, zjistil o našich schopnostech, snaží se co celé napravit abychom žili jako jedna velká šťastná rodinka. ''

,,Teeeda. Debil. ''

,,Když já nevím. Na začátku jsem ho vážně nenáviděla. Chtěla jsem mu vrazit pěstí pokaždé, co jsem ho viděla. Proklínala jsem ho i je až to, že dýchá ve stejně místnosti jako já. ''