Náš svět [Teen Wolf]

11.kapitola

Jen co jsem začínala padat k zemi, chytl mě. Přehodil si mě do náruče a nesl do auta.

Má na tom určitě i svůj podíl, že jsem se minulou noc skoro vůbec nevyspala. Dnes celý den hledání, nervování kde může být, pak zjištění že ho má Sam,....

,,Řekla jsem, ať na mě nesaháš. ''

,,Jo. Ale jsem tvůj táta. A já tě tady nenechám. '' Pokračoval jistě dál k autu, kde mě položil na místo spolujezdce.

Zapnul své majáky na černém pracovním autě a rozjel se směr nemocnice.

Po cestě se víčka stávaly čím dál těžšími. Byl nadlidský úkol se v tom autě udržet vzhůru.

,,Hlavně mi tu neusínej. '' Držel mě svou levou rukou a pravou zas volant.

Hlava mi každou chvíli přepadávala na stranu. Jsem tak neskutečně unavená. Tak ráda bych zavřela oči. Ale co Stiles? Musím mu nějak pomoci. Vypadal hrozně. Nesmím se vzdát, natož usnout. Kvůli němu.

Ale je to tak těžké. Kdybych jen na chvilku....

Vše se mi začínalo míchat do sebe. Obraz před očima byl v mlze, pak se zase na vteřinku zaostřil. Hned na to zase rozmazané změti barev a obrysů. Zvuk na tom byl obdobně. Na nějakou dobu zněl normálně. Ve chvíli byl tlumený. Jako bych byla pod vodou.

,,HEJ! Snaž se vydržet vzhůru. Prosím. '' Zatřásl celým mým tělem.

Připadala jsem si v tu chvíli jak nějaká gumová pana. Stačilo do mě cvrnknout a já bych přepadla na druhou stranu. Žádná stabilita, nic.

,,Jenom na chvilku.....'' Mumlala jsem.

,,Vydrž. Melissa ti pomůže. Nevím, co ti je a není. Takže prosím zkus se udržet vzhůru. ''

Z čeho jsem tak unavená? Neproběhla žádná rvačka nebo nic, kde bych musela bojovat. Vynaložit nějako svou sílu. Tak kde se taková únava vzala tak najednou? Hlavně, že moje ruce mají sílu na to se nepřetržitě klepat.

Rafe se řítil po silnici hlava nehlava. Díky majákům měl ale stále volno na silnici. Všechna auta, které minul se mu správně uhnuli ke stranám. Tak jak to má být.

Když se mi podařilo rozlepit oči, svět venku stál na místě. Už se tam nic nemíjelo jak doteď.

Otočila jsem se na svou levou stranu, ale tam nikdo nebyl. Kde je?

V tu ránu se prudce otevřely dveře.

,,Pojď, už jsme u nemocnice. '' Pomáhal mi ven.

,,Nemocnice? Musíme rychle za ním. '' Najednou se ve mně vzalo tolika energie, že jsem se svižněji rozešla dovnitř.

,,Kde je? '' Panikařila jsem.

Nikde ho nevidím. Jak se rozhlížím, tak se rozhlížím. Kde je Stiles?

,,Beth počkej! '' Hnal se hned za mými zády.

Se zahnutím za roh byl vidět pan Stilinski s mamkou. Asi pět dalších doktorů od nich zrovna odcházelo. Někoho si sebou vezli na lůžku.

,,Beth! '' Jak zakřičel mé jméno, oba se na nás otočili.

,,Kam ho vezou? '' Slzy se znovu vynořily na povrch.

,,Musí ho ošetřit. Zkontrolovat zda ty rány jsou jediné poranění. '' Vysvětlila mamka.

,,Ne, musím za ním. '' Můj plán byl kolem nich jen projít.

No jo, jenže to by mě nemohli oba chytit za ruku.

,,Na tebe by se měl někdo taky nejdřív podívat. '' Snažil se být sherif v klidu.

,,Mě nic není! '' Má takovou sílu. Já se snad ani nevymaním z jejích sevření.

,,Pojď se mnou. Nejdřív se na tebe podívám ano? '' Přesvědčovala Melissa.

,,Ne....musím za ním....'' Brečela jsem.

,,Teď za ním nikdo nemůže. Oni se o něj postarají. '' Uklidňovala mě Melissa.

To už za námi stál i Rafe.

,,Neboj se. Hned co budeme něco vědět, tobě a Scottovi dáme vědět jako první. Ale musíš se nechat vyšetřit. Platí? '' Otočil mi pan Stilinski hlavu jeho směrem.

Ačkoliv nerada, musela jsem kývnout. Nezbývalo mi nic jiného.

,,Fajn. ''Kývl mým směrem a následně i Melissy.

,,Počkám tu. '' Pošeptal Melisse, než nás vedla pryč.

,,Jsem za chvilku tady. '' Odpověděla.

Melissa odvedla mě i Rafe do jednoho prázdného pokoje na tom stejném patře. Rafe za námi zavřel dveře. Vše najednou utichlo. V pokoji byl najednou takový klid.

,,Nemůžu ho tam nechat. '' Vzlykla jsem.

,,Slyšela jsi, co ti slíbil ne? Budeš první, až se něco dozví. '' Sehnul se Rafe blíž. Asi mi chtěl vidět do obličeje.

,,Bolí tě někde něco? Nějak zranění? Cokoliv? '' Začala se vyptávat Melissa. Něco si u toho začala připravovat.

,,Ne....Nic mi není....Ale Stiles má rány na ruce. Některý jsou vážně hluboký......Já jsem jenom....jenom strašně unavená.....'' Potřebovala jsem se při tom odpovídání několikrát zhluboka nadechnout.

,,Je v dobrých rukách. '' Vzala do ruky injekční stříkačku.

Opatrně ji naplnila světlou tekutinou.

,,Co to je? '' Potahovala jsem.

Úmyslně nic neříkala až do té doby, než jehla prošla do mého ramene. Dost to štíplo.

,,Sedativa. Musíš si hlavně odpočinout. '' Řekla úplně v klidu.

Sedativa? Ne, to nesmí. Nemůžu si jít spát. Musím počkat, až se vrátí.

,,To nemůžu. '' Vyděšeně jsem se podívala na prázdnou injekci.

,,Ale musíš. Teď to potřebuješ ze všeho nejvíc. '' Přidal se Rafe.

,,Ale....ale....''

Oči se mi začínaly samy zavírat. Tělo bylo už moc těžké, na to, udržet s ním rovnováhu. Opatrně mě pokládala na postel a přikryla dekou.

,,To bude dobrý, neboj. '' Pohladila mě po vlasech.

Tohle zabírá nějako rychle. Už cítím jak....jak se mi chce spát......

Vše kolem utichlo. Vše se zahalilo do hluboké tmy. Já přestala vnímat okolní svět. Spánek si mě celou vzal k sobě.