Náš svět [Teen Wolf]

16.kapitola

Od té doby co s námi zase chodí Stiles do školy uběhl už týden. Můžeme tak společně v poklidu zase chodit do školy.

Ruka se mu krásně hojí. Kéž bych mohla udělat něco, aby se mu to zahojilo úplně.

Dvojčata se snaží, jak jen mohou, aby měla zasloužená místa ve smečce.

Zrovna akorát jdeme zase po dlouhé době trénovat. Kira by se ráda více procvičovala. Mě to nedělá problém. Neříkám nic, sama mám na nějaký ten trénink náladu. Trénink mi nikdy neuškodí. Stále je co zlepšovat.

Většinou se jde k Derekovi domů, kde u toho je i on. Přijde pak s nějakou radou pro každou z nás co pro příště. Co by bylo potřeba vylepšit nebo změnit.

Tentokráte, jelikož je venku tak pěkný počasí, budeme venku. V odlehlé části lesa. Tady nás určitě nikdo neuvidí. Což z tohohle místa dělá naprosto ideální. Derek stejně dnes nemůže, tím pádem o důvod navíc, proč nebýt zavřeni.

Já s Kirou jsme se postavily do svých pozic, abychom mohly začít. Scott se Stilesem stáli kousek od nás. V bezpečné vzdálenosti. Scott pro dnešek zastupoval pozici Dereka v pozorování a v radách. Nejprve si potrénovala údery Kira, poté zase já. Pak přišla řada na její meč. S tím jí to šlo nejlépe. Dokáže s ním být velice hbitá, pohotová. Je s tím hlavně neskutečně rychlá.

Nejvíc ji dělá problém ovládání. Při jednom tréninku se jednou kolem celého těla objevila jako kdyby duch lišky. Měl oranžovou barvu. Vypadala jako by kolem sebe měla jakousi auru ve tvaru toho zvířete. Vzhledově to vypadalo krásně. Ale tím to končilo. Ztratila nad tím kontrolu. Šla úplně po mně. Nekontrolovatelně padala rána za druhou. Já ji nemohla trefit. Nevěděla jsem, jak se mám bránit, abych nic neprovedla. Nevím, co by se stalo. Nikdo z nás.

Nezbylo mi nic jiného, než zastavit celé její tělo. Ačkoliv jsem řekla, že to už nikdy neudělám. Držela jsem ji na místě, ale dlouho to nezvládala. Takže musel přiběhnout Scott a také zasáhnout. Podařilo se mu Kiru přivést zpátky k nám. Liška zmizela. Vypařila se. Od té doby se nic takového neopakovalo. Doufám, že ani nebude. Nechci nikoho ovládat. Jedna z věcí, kterou dokážu, ale naprosto se mi příčí. Hned po ovládnutí mysli. To je stále ve vedení na prvním místě.

Můžeme zde být už čtyři hodiny. Dali jsme si i přestávku a najedli se na dece. Jako bychom měli piknik. Nebo takové dvojité rande, dalo by se říci.

Opět probíhal náš trénink, když v tom se z naší pravé strany ozval cizí zvuk. Připomínalo to křupnutí větve pod váhou nohy. Ty klasické zvuky, když se procházíte po lese. I Scott se otočil do daného směru. Kira se narovnala a nervózně nás dva pozorovala.

,,Co se děje? '' Ptal se Stiles opatrně.

,,Přišlo mi, že slyším někoho projít kolem nás. '' Odpověděl Scott.

,,Křupnutí větvičky. Ale nikoho nevidím. '' Doplnila jsem ho.

,,Taky nikoho nevidím. '' Rozhlížela se Kira po okolí.

,,Nějak se mi to nezdá. Nevrátíme se zpátky? '' Moje nervozita lehce stoupala.

Nemůžeme si dovolit, aby nás někdo viděl. S našimi schopnostmi.

Jeden z hlavních důvodů, proč tréninky probíhají většinou uvnitř u Dereka doma.

Všichni nasedli do Stilesova jeepu a Stiles se rozjel zpět do města.

Kousek za okrajem města začal Scottovi zvonit mobil.

,,Ano? ''Přiložil si ho k uchu.

,,Cože? Kde jste? '' Vyhrkl najednou.

My si vyměnili zaskočené pohledy, ale zůstali potichu.

,,Sejdeme se u Deatona. Hned jsme tam. '' Típnul mobil.

,,Co se děje? '' Zeptala se ho Kira.

,,Aiden je zraněný. S Lydií a Ethanem ho dovezou k Deatonovi. '' Rychle vysvětlil. Zbytek se stejně dozvíme až tam.

,,Jasný. Jedu tam. '' Stiles přidal na plynu a auto se rychleji rozjelo.

Cesta tam mohla zabrat kolik? Pět, sedm minut? Stiles se s tím nějak nepáral. Prostě jel, co to šlo na kliniku. Z auta všichni sborově vyběhli, jen se kola zastavila na štěrku.

Už tam byli. Museli ale přijet chviličku před námi, jelikož ho teprve pokládali na to železný lehátko. Sama nevím, jak se tomu říká.

,,Co mu je? '' Vyhrkl Scott.

Vypadal hrozně. Držel se za ránu na boku. Kašlal a popadal dech. Z pusy mu vytékala krev. Černá?! Od kdy vlkodlaci krvácí černou barvu? Ještě to vypadá o dost hustší, než je normální krev. Tohle bude mít asi své odůvodnění.

,,Šli jsme se projít za stadion. Chtěli jsme trochu soukromí. Někdo nás musel sledovat, protože jen co jsme byli dostatečně daleko, někdo vystřelil. '' Lydie měla ubrečené oči a panikařila.

,,Budu mu muset vyndat kulku. Musela být s omějem. '' Deaton si rychle připravoval vše nutné.

,,Jak to věděli? Kdo to byl? '' Ptal se Scott Lydie.

,,Nevím. Nikoho jsme neviděli. Jen něco zaslechl, ale nikdo nebyl vidět. '' Držela ho Lydie za ruku a snažila se ho uklidnit.

Jako u nás. Nemohl být dotyčný na dvou místech. To je nemožný.

Je jich tedy více?

A co znamená sakra ten oměj?

,,Jen co vyndám tu kulku, musí se začít hojit. Scotte? Musíš mu pomoci od bolesti, abych mohl vyndat kulku, a potom ho musíme přimět, aby se začal hojit sám. '' Mluvil rovnou ke Scottovi.

Scott se vyhnul Stilesovi a přešel k němu. Stál vedle Lydie. Já, Kira a Ethan jsme stáli kousíček od nich.

,,Běžte počkat ven. Je nás tu moc. Potřebujeme prostor. '' Houkl na nás ostatní.

,,Ale-'' Chtěla se vymluvit Lydie.

,,My mu pomůžeme. Slibuju. '' Otočil se na ni Scott.

Ten rovnou kývl mým směrem. Já hned pochopila.

Přiskočila jsem k ní, abych ji mohla odvést.

,,Pojď. Oni ho zachrání. Ale my bychom jim tady jen překáželi. Pojď ven. '' Vzala jsem ji za ramena.

Před námi šel Ethan, který otevřel dveře. Následovaný hned námi, Kirou a i Stilesem. Zůstali tam s ním doopravdy jen oni dva.

,,Neboj se. Hlavně klid. '' Objala jsem ji.

,,Jestli se mu něco stane...'' Vzlykla.

,,Bude v pohodě. '' Hladila jsem ji po hlavě.

Jen co se trochu více uklidnila, narovnala se. Utřela si slzy z tváře a zhluboka se nadechla.

,,Lepší? '' Ujišťovala se Kira.

Lydie jen pokývla. Vypadala doopravdy lépe.

,,Co to je ten oměj? Proč to byla důležitá informace? '' Zeptala jsem se.

,,Je to pro nás něco jako jed. Můžeš nás tím otrávit i zabít. Kór takhle v nábojích nebo šípech. '' Vysvětlil mi Ethan.

,,Ta černá hustá krev je toho dost hlavní známka. '' Doplnil.

,,Jak ses za nimi dostal? Jak jsi to vůbec věděl? '' Ptal se ho Stiles.

,,Cítil jsem tu ránu taky. Viděl jsem je odcházet spolu směr hřiště, takže jsem věděl i přibližný směr. Jen co se objevila bolest, běžel jsem za nimi. ''

,,No nejdřív se musí postarat o něj. Kdo to byl, budeme řešit pak. '' Řekl nakonec Stiles.

,,Až toho parchanta najdu....'' Hrozil Ethan se zatnutou pěstí a zavrčením.