S tebou o Vánocích

20. p r o s i n c e

Ještě před malou chvílí jsem se utápěla ve své mysli, plné výčitek a smutku, zavřená u sebe v pokoji. Celé dopoledne jsem strávila v posteli. Táta mi dovolil zůstat doma, za což jsem mu byla opravdu vděčná, ale rovněž mě neustále chodil kontrolovat, protože měl o mě obavy. A nebyl jediný. I Ben a Cole pořád klepali na moje dveře a pokoušeli se mě jakýmkoliv způsobem přesvědčit k nějaké aktivitě, která by mi zvedla náladu.

Zvládla jsem je nějakou dobu nevnímat a odmítat všechny návrhy, s jakými přišli. Zpočátku mi připadalo, že můj stav svou ochotou a přítomností jen zhoršují, ale pak jsem změnila názor a uvědomila si, že bych vlastně nějakou společnost uvítala. Když mi zaklepali na dveře snad už po sté a navrhli, zda bych se s nimi nepodívala na Sám doma, nedokázala jsem odmítnout. Vědí, že ten film miluji.

A tak nyní společně sedíme na pohovce a sledujeme vánoční film. Kluci se mě na nic neptají. Snaží se, abych přišla na jiné myšlenky. Jsem za to ráda. Zrovna když Kevin na televizní obrazovce chystá své mimořádné pasti na zloděje, uslyšíme klepání. Ani jeden z nás nejde otevřít, protože táta je z nás nejvíc pohotový.

„Máš návštěvu, Sophie," ozve se táta. Zvednu hlavu. Je tu Mia? Už se na mě nezlobí? „Přišel za tebou Owen."

Owen? Takhle jsem si nepředstavovala, že poprvé potká tátu.

„Čeká na tebe na terase," oznámí mi táta.

Nechce se mi nikam chodit. Nechce se mi ani s nikým mluvit. Ale Owen si nezaslouží, abych se mu teď vyhýbala. Ben i Cole mi věnují pohledy, zda to nemají vyřídit za mě, ale já jen zavrtím hlavou, zabalím se do své vánoční deky a zvednu se.

Vyjdu z našeho rodinného domu na terasu, kde postává Owen a ruce má před mrazem schované v kapsách od bundy. Zadívá se na mě, ale neřekne ani slovo. Čeká, nechává to na mně. Ale já nemůžu. Owen ke mně beze slova přistoupí a zabalí mě do svého objetí.

Dlouho takhle bez mluvení stojíme. Protože na nic víc se teď nezmůžu. A Owen mi dává čas. Hladí mě ve vlasech a konejší. Po nějaké době mě jednou rukou pustí. „Sedneme si?"

Přikývnu.

Posadíme se na naši venkovní houpačku, která je ukrytá před sněhem pod střechou na jednom konci terasy. Je vystlaná polštářky, ale přesto vezmu svou deku a podělím se. Obejmu s ní Owena, pokrčím nohy a uvelebím se opět v jeho náruči. Společně tak sedíme pod dekou a objímáme se.

„Jak jsi věděl, že budu doma?"

„Isaac," vysvětlí krátce. „Řekl mi, že tě dneska vůbec nepotkal."

Chápavě přikývnu. To mě mohlo napadnout. „Řekni mi něco pozitivního, prosím."

Owen nad tím nepřemýšlí moc dlouho. „Dneska ráno přijeli naši rodiče."

„Vážně?" vzhlédnu k němu, plná očekávání. To je skvělé. Jsem ráda, že to stihli a mohou tak strávit s Owenem a Isaacem Vánoce.

„No jo, jen co přijeli, začali nám organizovat život. Isaac je z toho na prášky. A já už pomalu taky." Tohle už nezní tak skvěle. „Promiň, tohle asi není přesně to, co si chtěla slyšet."

„To nic. Mrzí mě to, Owene," opřu si hlavu o jeho rameno a zadívám se na naše vánoční světýlka, rozvěšená všude, kde se jen dalo. Letos jsme tu výzdobu opravdu vzali vážně. Ale líbí se mi to.

„Jak ti je, Sophie? Dělám si o tebe starosti," přizná Owen otevřeně.

„Teď už je to lepší," řeknu. A nelžu. Když je Owen se mnou, všechno je najednou o tolik snesitelnější.

„Můžu pro tebe něco udělat?"

„Jen tu buď," poprosím ho. „Neopouštěj mě, prosím."

„Nikam nejdu, Sophie, a ani to neplánuju," řekne, aby mě pravděpodobně především uklidnil.

„Zůstanou vaši rodiče na Vánoce?"

„Nejspíš. Vánoce se mají slavit pohromadě s rodinou, toho se chtějí držet."

„Máš s sebou sluchátka?" zeptám se. Trochu hudby by mi právě teď pomohlo. Hudba je vážně terapie. Myslím, že už začínám chápat celou tu Owenovu vášeň pro ni.

„Jasně," odpoví a vyloví jej z kapsy od bundy spolu se svým telefonem. Jedno sluchátko si vezmu já a druhé on. Owen tentokrát zapne něco zcela jiného, než jsem od něj zvyklá. V uchu mi začne hrát vánoční skladba So This Is Christmas od Johna Lennona.

Zaposlouchám se do její uklidňující melodie a nechávám se na moment unést. Pod vším tím tlakem a novými událostmi jsem zapomněla na to, že Vánoce mají být svátky klidu. Chtěla jsem, aby v tomto duchu letos probíhaly, ale zatím jsem dělala všechno pro to, aby to bylo přesně naopak. Možná jsem stmelila naši rodinu a přivedla Colea zpátky domů, ale to bylo to jediné, co jsem letos udělala dobře.

Také jsem potkala Owena. A tím to všechno začalo. Rozuměli jsme si a sblížili se. Naučila jsem se díky němu vidět svět i jinak než jsem na něj pohlížela před ním. Pak jsem přišla o Miu. Táta byl zase poslední dobou nesvůj, něco ho trápilo a já se ho nedokázala zeptat co. Možná to bylo kvůli jeho tajné přítelkyni, s níž jsem ho viděla tehdy v obchodě.

Věděla jsem toho příliš a zároveň málo. Alespoň že Coleovi se dařilo. Trávil doma maximum času a jak se blížily Vánoce, blížil se i jeho velký předvánoční lakrosový zápas. Připravoval se na něj a poctivě bral svoje léky. Byl ve stresu, ale zároveň se snažil odreagovat sledováním vánočních filmů a Ben mu ochotně pomáhal s tréninkem. A tím tréninkem myslím, že seděl na pohovce přímo vedle něj a pojídal s ním misku plnou popcornu.

Vlastně se zdálo, že je vše v pořádku. A zároveň nebylo.

„Sophie, je tady Isaac," prozradí mi zničehonic Owen. Zmateně se na něj podívám. „Přijel se mnou. Je tu kvůli Mie. Rád by ti k tomu něco řekl, ale jestli s ním nechceš mluvit, vyřídím to."

„Ne, chci slyšet, co mi chce říct."

„Dobře," kývne Owen a pak pohlédne ke svému autu, kde skutečně sedí na sedadle spolujezdce Isaac. Doteď jsem si ho vůbec nevšimla. Možná proto, že mě nenapadlo se tím směrem podívat.

Isaac dojde k nám a Owen nás vmžiku nechá samotné. Isaac se posadí na židli naproti mě. „Mia to tak nemyslela. Vím, že ne. Záleží jí na tobě. Jen se cítí zrazená nebo spíš nepotřebná, nic víc."

„Ale já jí potřebuju, Isaacu. Špatně to pochopila. Já jí to vážně chtěla říct."

„Možná bys jí mohla říct něco, co skoro nikdo neví. Však víš, abys jí dokázala, že jí věříš."

„Nebude se mnou chtít mluvit."

„Ale bude," prohlásí Isaac sebejistě. „Věř mi. Bude tě poslouchat, když budeš mluvit a nedáš jí možnost, aby ti do toho skočila."

„Mia ví, že jsi tady?"

„Ne. Dokážeš si představit, jak bych to schytal, kdyby to věděla?" uchechtne se. V duchu s ním musím souhlasit. „Jenom nechci, abyste se hádaly. Já se s Colem taky občas pohádám a pak si říkám, proč vlastně. Kvůli čemu. Nic nestojí za ztrátu přátelství. A vy s Miou se znáte už sakra dlouho."

„Ani jsem nevěděla, že vy dva jste si tak blízcí. Myslím s Miou. Neříká mi o tom. O vašem přátelství."

„Jo, řekl bych, že máme na dost věcí stejnej názor. Ale rozhodně nemáme mezi sebou tak blízkej vztah jako s ní máš ty. Je to jiný než co máte vy. Já tě rozhodně nemůžu nahradit, Soph. A ani se o to nesnažím. Jen abys věděla."

„Děkuju, že mi to říkáš."

Isaac se usměje. „Doufám, že to urovnáte."

Pozoruji, jak se Isaac zvedá a odchází. Náhle se však zastaví a otočí se ke mně. Owen stále stojí u svého auta a dává nám prostor a čas.

„Mimochodem, jsem rád, že tě brácha má. Že jste to dali dohromady. Už je to dlouho, co se naposled tak usmíval jako za poslední dobu."