S tebou o Vánocích

23. p r o s i n c e

Zasněžené centrum je dechberoucí. Mia si nese v ruce kávu a v té druhé drží pár tašek, obsahující jídlo na dnešní večer. Dnes u nás přespává. Každý rok přespáváme jedna u druhé přesně v tento den. Je to taková naše další tradice, a tak jsem to nemohla zrušit. Ať se cítím jakkoliv příšerně, dívčí den, strávený s Miou je přesně to, co potřebuji.

Mia ví o všem, co se včera událo. Řekla jsem jí to hned včera, když nás Ben vezl domů. Takže to ví i Ben. Vlastně jsem ale nic říkat nemusela, protože jsem před Miou brečela, a tak to celé pochopila. Bez otázek se mě snažila utěšit, což se jí nakonec povedlo, a když přijel Ben, poznal z mého stavu, že se něco stalo. A tak jsem prostě mluvila. Navíc Ben si to zasloužil vědět, protože v tom celém figuroval náš bratr.

Pomohlo mi to. Vypovídat se někomu, o kom vím, že mě pochopí. Nedržet to v sobě a jednoduše to vypustit. Jediné, co mě bolí a bolet to nepřestává, je Owen. Je to ta největší bolest, jakou jsem kdy zatím mohla cítit. Už vím, o čem Owen mluvil. Už vím, co tím myslel. Tím, že láska bolí. Doopravdy bolí a nedá se to snést. Doufala jsem, že se takovému druhu bolesti vyhnu.

Proč jsem si myslela, že Owen je člověk, kterému můžu bezmezně důvěřovat? Proč jsem si ho pustila tak blízko k tělu? Proč jsem o něm nepochybovala? Proč jsem se do něj zamilovala? Zamilovala jsem se do něj. Proto.

„Jak ti je, Sophie?" zeptá se mě najednou Mia. Ani nevím, co bych jí měla říct. Jsem docela bez emocí, otupělá, alespoň tedy na venek. Snažím se tak působit a zjevně mi to vychází, jinak by se Mia neptala.

„Nebavme se o tom, prosím," požádám ji. Mia mi vyhoví. „Jak je na tom Isaac?" Vím, že Mia od rána kontroluje zprávy, zda Isaac nepíše.

„Má něco s kotníkem. Ale nevím, jak moc je to vážný. Něco mi ale říká, že hodně," odpoví mi.

„Nechceš se za ním stavit?"

„Ty mě teď potřebuješ víc."

„Mio, zvládnu to. Vím, že máme ten svůj den, ale Isaac je zraněný. Možná ocení, když budeš s ním."

„Určitě není sám. Já budu s tebou. Dnes se mě prostě nezbavíš," informuje mě a já jsem na jednu stranu ráda. Na tu druhou bych klidně také zvládla být celý den obklopená kapesníčky a filmy o nešťastné lásce. Možná ale, že se na ty filmy Mia podívá se mnou.

❆

Vyskládám na šlehačku malé marshmallow a posypu jej skořicí. Mia vedle mě tvoří seznam vánočních filmů, na které se chceme společně podívat. Plánujeme si na dnešní večer filmový maraton. Máme na sobě vánoční svetry a červené kostkované pyžamové tepláky. Je to vlastně moc příjemné. Jen si to neužívám tak, jak jsem si představovala.

Když se usadíme na pohovku, není ještě večer. Je teprve něco málo kolem páté, ale my už si chystáme pustit Grinche. Tento film rozhodně nesmí na našem seznamu chybět. Je dokonce hned na prvním místě, protože ho obě zkrátka zbožňujeme.

Moje myšlenky jsou ale zcela zaneprázdněné. Přesto jedna z nich je pozitivní. A tvoří mi velký otazník v hlavě.

„Jak to máte vlastně s Isaacem?" nemůžu se nezeptat. Připadá mi, že jsou si mnohem bližší, než si oba připouštějí. Nebo se možná pletu. Přece jen, jestli holka a kluk dokážou být nejlepší přátelé, pak jdou právě Mia a Isaac příkladem.

„Jak to myslíš?"

„Není mezi vámi něco víc?"

„Cože?" Mia náhle vyprskne smíchy. Zadívám se na ni a čekám, až se přestane smát. Netrvá to dlouho. „Ou, ty jsi to myslela vážně?"