S tebou o Vánocích

21. p r o s i n c e

Něco mě probudí. V místnosti je chlad, a tak si přitáhnu peřinu úplně ke krku. Unaveně se přetočím na bok a pak pomalu rozlepím oči. Hned nato se mi šokem zastaví dech. „Cole!" vyhrknu zděšeně, když spatřím svého bratra. „Co sakra děláš v mém pokoji v..." podívám se na své digitální hodiny na nočním stolku. „V šest ráno?!"

„Budím tě," prohlásí s klidem. Narozdíl ode mě vypadá nanejvýš probraně a připraveně na nový den.

„Proč? Zuří snad sněhová bouře? Nebo zombie apokalypsa?" mumlám, schovaná pod přikrývkou.

„To zrovna ne, ale když se nad tím teď tak zamyslím, bylo by sakra zajímavý, kdyby jo."

Rozzuřeně vykouknu zpod peřiny. „Je šest ráno!" zopakuji, protože mi začíná docházet trpělivost.

„Já vím, pravej čas na běhání."

„Jak se běhání týká mě?" nepochopím.

„Ty si půjdeš zaběhat se mnou." V okamžiku, kdy to vysloví, to nevydržím. Jeho poslední slovo doprovází můj výbuch smíchu. „Mluvím vážně. Potřebuju parťáka na běhání."

„V tom případě řekni Benovi. Vždyť už s tebou šel běhat. Navíc já ve sněhu neběhám, už jsem to říkala."

„On není vzhůru jako ty."

„Já bych taky nebyla, kdybys mě před chvílí nevzbudil!" nařknu ho. O co se tady Cole právě pokouší? Vůbec mu nerozumím a také chci vážně jen znovu usnout. „Proč neřekneš Isaacovi? Nebo, já nevím, komukoliv z týmu?"

„Isaac už má parťáka," zní celkem zrazeně. A kdybych nebyla tolik ospalá, možná bych ho dokonce dokázala litovat.

„Tak sis měl taky někoho najít."

„Však taky našel. Tebe."

„A proč chceš ze všech možných lidí zrovna mě?" snažím se tomu přijít na kloub.

Nedokážu si vysvětlit, proč by se mnou Cole ztrácel čas, co se běhu týče. Nikdy jsem v tomto sportu nebyla dobrá. Nejsem ani zcela špatná, ale výborná také ne. Možná jsem takový průměr. Ovšem průměr někomu jako je Cole Evans rozhodně nestačí.

„Protože jsi skvělá běžkyně." Pokud jsem předtím vybuchla smíchy, nyní až smíchy pláču. Horší důvod si snad Cole ani nemohl vymyslet. „To není vtipný. Někdy jsi dokonce rychlejší než já."

„To je lež! To jen proto, že kvůli mně vždycky zpomaluješ, abych se cítila líp."

„Sophie, copak chceš, abych ten zápas projel na plný čáře? Potřebuju trénovat, ale hlavně se udržet v kondici. A samotnýho mě to nebaví. Kromě toho běh je terapie. Pomůže ti vyčistit si hlavu."

Nevěřím, že to doopravdy dělám. Odhrnu ze sebe peřinu a zamračím se na něj. Jeho pohled mě prosí. Dojde mi, že jsem sama dala Coleovi několikrát najevo, že jsem tu kdykoliv pro něj. Že za mnou může vždycky přijít. Co bych byla za člověka, kdybych to teď nedodržela? I když jsem zrovna tohle na mysli neměla.

Na druhou stranu mi třeba běh pomůže se odreagovat, jak Cole zmínil. Možná přesně něco takového potřebuju.

„Fajn, ale mám to u tebe, bráško!" posadím se na posteli a vyhlédnu z okna. Alespoň, že nesněží a nebudeme tak muset běhat v chumelenici. V takovém případě bych to možná ještě zvážila.

„Díky, sestřičko! Už jsem říkal, že jsi můj oblíbenější sourozenec?" šťouchne mě do ramene, ale to už ho postrkuji kupředu a vyháním ho ze svého pokoje, abych se mohla obléct.