19. p r o s i n c e

231 13 2
                                    

Sedíme s Owenem v autě a obklopuje nás ticho. Jindy bychom si užívali společnost jeden druhého. Ale právě teď myslím na něco zcela jiného. Owen mě vezme za ruku, aby mi dal najevo, že je tu se mnou, a přiloží si ji ke rtům. Jemně mě políbí na klouby. Nedokážu si na to zvyknout. Je to příjemný pocit, přímo kouzelný. Dříve mezi námi probíhala jen slova, sem tam letmý dotek, nyní jsme si však blízko a ty předtím letmé doteky jsou nyní zdlouhavé a hřejivé.

Jemně se na Owena usměju. On mi úsměv bez váhání opětuje. „Je to lepší?"

„Trochu."

„Vezme to. Proč by neměla?"

„Já nevím, možná proto, že o tobě nemá ani ponětí," skousnu si ret. „Chtěla jsem jí o tobě říct tolikrát. Ale nikdy jsem to neudělala."

„Bude to v pohodě, uvidíš. Budu celou dobu tady. Nebo můžu jít s tebou, pokud sis to nerozmyslela."

„Ne, musím to udělat sama," vydechnu.

„Tak dobře," ustoupí Owen. „Můžu ti ještě dodat pořádnou dávku odvahy?" zeptá se.

„Nemůžeš," odpovím, což Owena ihned zarazí. Pak to ale nevydržím a zasměju se. „Musíš."

Owen se na mě zamračí, ale zároveň si oddechne a vezme celou situaci s humorem. Potom vezme můj obličej do svých dlaní a nejprve mi jen lehce palcem pohladí tvář. Můj dech je najednou rychlejší. Než se ale pokusím ho zpomalit, Owen mi políbí jeden koutek úst. Potom druhý. Tohle mě stresuje možná ještě víc.

„Owene," postěžuju si. Vyslechne mě okamžitě a tentokrát svůj polibek směřuje přímo na moje rty. Prohloubí ho a líbá mě mnohem víc a vášnivěji. Myslím, že kdybych teď neseděla, nejspíš by se mi podlomila kolena.

Když mě pustí, jsem skoro připravená říct Mie celou pravdu o tom, proč jsem s ní letos byla tak málo a co jsem vlastně pořád dělala. Obrátím svou pozornost na její dům, před nímž stojíme, ale moje oči nespočinou na něm. Místo toho se zaměří na člověka, stojícího venku před dveřmi.

Mia.

Po těle mi přeběhne mráz, i když je uvnitř auta teplo. Mia stojí na schodech a dívá se naším směrem. Dívá se přímo na nás a víc než šokovaně vypadá spíš zklamaně. Ne. Takhle se to neměla dozvědět. Tohle celé je špatně. Tohle se nemělo stát.

Zničehonic se zprudka otočí a v tu chvíli otevřu dveře a vydám se rychle za ní. Mia se vrátí zpět dovnitř a já ji následuju. Její názor je pro mě důležitý. Ona je pro mě důležitá. Nemůžu přijít o nejlepší kamarádku. To bych si nikdy neodpustila. Hlavou mu probíhají nejrůznější myšlenky a já je nedovedu zastavit, stejně jako nedokážu zastavit Miu svým voláním.

„Mio! Prosím, zastav se!" zakřičím za ní a rozběhnu se po schodech. Je už nahoře ve svém pokoji. Ale to už tam jsem i já, takže mi nestihne zabouchnout dveře před nosem. Pokud to tedy chtěla udělat.

„To myslíš vážně, Sophie? Jsem ti až tak moc ukradená, že jsi mi to neřekla?"

„Ne, nejsi!" vyvrátím jí. „Špatně jsi to pochopila, Mio. Chtěla jsem ti to říct. Teď. Zrovna teď jsem se k tomu chystala. Proto jsem tady."

„Páni, fakt? Tak v tom případě to je úplně jiná situace. Chceš, abych se ti omluvila?"

„Mio, snažím se ti to vysvětlit. Poslouchej mě..."

„Ne, ty poslouchej mě. Řekla jsem ti o Royovi úplně všechno a to se mezi náma ani ještě nic nestalo. Byla jsi první, kdo o něm věděl, protože jsi můj nejbližší člověk, Sophie. Protože se navzájem vždycky posloucháme a svěřujeme se. Tak proč já se musela o Owenovi dozvědět takhle?"

Náhle mě zastihne zmatenost. Vyslovila Mia právě Owenovo jméno? „Ty Owena znáš?"

„Vždyť je to Issacův brácha. Dobře, vlastně ho neznám. Skoro vůbec. Jednou jsme se pozdravili na párty, ale to je jedno, prostě vím, kdo to je," vysvětlí.

Nikdy mě nenapadlo, že by ho Mia mohla znát. Vlastně si byla dost blízká s Issacem, mohlo mě napadnout, že bude v obraze. Často chodila na jeho večírky a byli zkrátka dobří přátelé. Jistě, že jí Isaac musel říct, že má bratra. Já si s Issacem nikdy tolik nepovídala.

„Mio..."

„Proč jsi ho přede mnou tajila? Nevěříš mi?"

„Cože? Samozřejmě, že ti věřím."

„Tak proč jsi mi nic neřekla, Sophie?"

„Já... nevím. Asi jsem se bála, jak zareaguješ. Že by se ti to nelíbilo, protože jsem Owena vůbec neznala a byla pořád s ním. Poprvé jsem na něj narazila na tom náměstí, jak jsem si ho spletla s Benem. A od té doby jsme se tak nějak potkávali. Sama jsem nevěděla, co to všechno znamená. Co my dva znamenáme. Jen jsem nepotřebovala slyšet další kritiku jako od Bena... To mi stači-"

„Počkej," přeruší mě Mia zvednutím ruky. „Ben o Owenovi věděl?" Z Miina obličeje se vytratí vztek a vystřídá ho opačný pocit. Smutek. „Nechápu to. Takže ses bála mojí reakce, ale jeho ne? Znamená to, že to ví i Cole? A co tvůj táta?"

Nevím, co na to říct. Teď se cítím hrozně. „Ví to oba dva. Ale táta to zjistil teprve nedávno."

„Víš, Sophie, já chápu, že sis to nějakou chvíli chtěla nechat pro sebe. Chápu, že jsi musela váhat a ujasnit si to. Ale nechápu, že jsi za mnou nepřišla. A že sis myslela, že budu reagovat stejně jako Ben. Myslela jsem, že mě znáš. Že víš, jak moc bych ti to přála. Já ti říkám všechno. Jsme tu jedna pro druhou. Doteď jsem si myslela, že to tak máš i ty. Ale očividně ne. Nepotřebuješ mě."

„To není pravda, jasně, že tě potřebuju! To je přece hloupost, Mio. Nemůžeme se hádat kvůli klukovi."

„My se ale nehádáme jen tak kvůli nějakému klukovi, Sophie. Ale kvůli někomu, kdo se stal důležitější součástí tvého života víc, než si vůbec uvědomuješ."

Veškerá slova mě opustí. Mia mě pozoruje a jako by mi snad dokázala číst z očí. Ne, čte přímo z mého srdce. Zná mě lépe, než já sama sebe.

„Viděla jsem, jak jsi se na něj dívala. Nikdy jsem tě tak nezažila. Bylo tu pár kluků, do kterých jsi se zakoukala, ale nebyla v tom ta láska. Teď je to úplně jinak. Jsi zamilovaná."

„Mio..."

„Ti kluci, co tu byli, o všech jsem vždycky věděla. Proto mě mrzí, že to tak tentokrát nebylo. A o to víc, když je to někdo, kdo si získal celý tvoje srdce."

„Prosím, odpusť mi to."

„Jdi za ním. Mám hodně věcí, co musím udělat. Hlavně s plánováním večírku."

„Musíme si o tom promluvit někde v klidu, prosím." Jenže Mia už mě neposlouchá. Odchází ode mě. Následuju jí. V poslední vteřině se ke mně otočí. Pocítím střípek naděje.

„Teď už se mnou nemusíš o ničem mluvit," řekne jen. „Tak toho využij."

S tebou o VánocíchKde žijí příběhy. Začni objevovat