Hunger games: Společný úder

Krutá příprava

,,To bylo úžasné!" výskal stále Mars, když jsme sestupovali z vozů. ,,Víc než úžasné. Fantastické!" přidala se k němu Poppy. Pousmála jsem se na ní. V tu chvíli mě silně chytil za paži Luke. ,,Co to bylo?!" vyjel po mně. Díval se mi zpříma do očí a v těch jeho se vjímala zloba, ale i strach. Jeho stisk zesílil. ,,Co?! Co jsem podělala?" nechápala jsem jeho reakci. Spatřila jsem jak se jeho druhá ruka napjala. Chtěl mě případně majznout? Ale za co? ,,Uvědomuješ si, že nás teď zabijí, že jo? Pou-" křičel dál, ale já mu skočila do té směšné promluvy. ,,Zabijí nás tak či tak. Tak co ti u nedozrálé pšenice je?!" ,,Použila jsi symbol toho podělanýho ptáka!" podal konečně vysvětlení. U slov podělanýho ptáka ztišil hlas. Zarazila jsem se. A dala se do smíchu. Luke s Poppy, Marsem a celým přípravným týmem civěl na mě jako na naprostého blbce. Nabrala jsem čerstvý vzduch do plic. ,,To nebyl znak Reprodrozda ty pakoni. Rozhodla jsem se být lepší splátce než ty a tak jsem si vymyslela svůj vlastní symbol." Neobtěžovala jsem ztišit hlas při vyslovení toho výrazu. Luke na mě stále hleděl jako na ztělesněné zlo, ale Mars se už rozhodl utnout naši vášnivou diskuzi. ,,No, to by stačilo. Pojďme se ubytovat." Vedl nás okolo ostatních splátců a jejich vozů k výtahu. Setkávala jsem se s mnoha pohledy. Hnědovláska v šedivě zářivém oblečení, krátkovlasá blondýna s oblečením s modrými blesky a dívka s hnědými vlasy s potřeným obličejem na černou barvu se na mě chvíli zaujatě dívaly. Oplatila jsem jim pohled se zamáváním a pokračovala vedle Lukea dál chodbou. Jeden chlapec s korunou z jehličí mi věnoval snad nejdelší pohled. Pozvedla jsem obočí a on se zasmál a zakroutil přitom hlavou. Odvrátil na chvilku zrak a já vešla do výtahu. Mars stiskl tlačítko s číslem devět a výtah vyjel vzhůru. Měla jsem pocit, že na mě zíral ještě teď. Když jsme vkročili do našeho patra, nemohla jsem odtrhnout oči od toho všeho. Celé to tam bylo zařízené snad ještě luxusněji než ve vlaku. ,,Zde je obývací pokoj a hned vedle samozřejmě jídelna. A vaše pokoje. Katrin, ty máš ten vpravo a Lukeu, ty zas ten vlevo. Laskavě se porafejte až zítra. Dnes už na to nemám nervy." Udával instrukce Mars. Při poslední větě si promnul spánky a já protočila očima. Vešla jsem bez jediného slova do svého pokoje. Nemýlila jsem se. Ten pokoj byl o hodně luxusnější a větší než ten ve vlaku. Velká postel s nejhebčí zelenou pokrývkou a sladěné velké polštáře. Usmála jsem se na složené oblečení ze sklizně. Chtěla jsem znaveně padnout na postel a už se nezvednout, ale zabránil mi v tom výhled z oken hned vedle. Byl z něj vidět celý zářící Kapitol. Lidé se procházeli v parku poblíž centra osvícení lampami. Zpozorovala jsem, že na pár obrazovkách stále vysílají náš výstup na přehlídce splátců. Nemálo krát jsem spatřila sebe v těch úchvatných šatech, které stále spočívaly na mém těle, jak zvedám pěst ke rtům a následně ji vystřelím vzhůru. Ponechala jsem výhled výhledem a začala se svlékat ze šatů. Tělo jsem měla celé znavené. Zmohla jsem se jen vyzkoušet sprchu v koupelně, obléknout se do pyžama schovaného ve skříni a pak padnout do postele. Při otravném ťukání jsem se vzbudila a zjistila, že jsem málem zaspala večeři. Po ní jsem znova ulehla do postele. Usnout už mi nešlo tak snadno jako předtím. Hlavou mi stále vířily myšlenky nad dneškem. Neměl přece jen Luke pravdu? Zabijí mě dřív než v aréně, protože jsem použila symbol Reprodrozda? Budou stíhat mou rodinu? Bude mít z toho průšvih i Luke? Ta poslední možnost mi ani nevadila. Jeho rodina byla jedna z těch lepších. Měli lepší jídlo, oblečení a mohli trochu kecat do zařizování kraje. Divím se, že nijak neprotestovali, když jejich syn mířil na smrt. Budu se muset na to Lukea ještě zeptat. Snažila jsem uklidnit ten hluk myšlenek a nápadů, ale místo toho jsem se dostala zpět k první otázce. Udělala jsem dobře? Ani sekundu jsem nepochybovala, že ano. Získala jsem si tím přízeň diváků. Ta mě může zachránit. S tímto poklidným zjištěním jsem se odebrala do říše snů.

Chtěla jsem mít klidné ráno, ale budoucí okolnosti mě přinutili vstát z postele. Tedy spíš Mars, který začal vyřvávat po celém patře. ,,Vstávejte, vstávejte! Jinak vás nebude doprovázet štěstěna!" zavřeštěl znova a já si zacpala uši polštářem. To snad není možné. V buzení pokračoval přesto dál a já pochopila, že to nemá cenu. Zejména, když se jednalo o kapitolana, který měl pištivý hlas s otravným pořekadlem. Zvedla jsem se do sedu a přemýšlela, jestli nemám udusit Marse tím polštářem. Zamítla jsem to s tím, že stejně bych měla hnout zadkem nebo přijdu pozdě na výcvik. O to, že se tam rozhodne přijít Luke, jsem se nestarala. Nebyla to moje starost a taky proč by mi mělo záležet, aby můj, zatím úhlavní, nepřítel šel na výcvik, který mu má pomoct v mém zabíjením. Venku před mým pokojem už nepokřikoval Mars. Ten už totiž seděl u jídelního stolu v jídelně i s Poppy. Lukea jsem zatím nikde nezaznamenala. ,,No, konečně se někdo rozhodl poslouchat. Najez se pořádně, Katrin, čeká tě náročný den." Vybídl mě Mars, abych si sedla ke stolu. Já se posadila a dala do těch dobře vypadajících palačinek. Samozřejmě také dobře chutnaly. Poppy mě chvilku pozorovala, ale pak stočila svůj zrak ke dveřím našich pokojů. Nepochybně vyhlížela Lukea. Z toho čekání si zapálila cigaretu. ,,Můžete klidně začít i bez něj. Podle mě to jeho sebevědomí unese." Řekla jsem s plnou pusou. Její pozornost se znova stočila ke mně. ,,Seš vážně nepřející člověk, pokud jde o tvé nepřátele." Nevěděla jsem, že tak zareaguje a radši se dál věnovala svému jídlu. ,,A aby bylo jasno, bez něj ani začít nemůžu, protože mám povinnost vás oba připravit do arény. Ať se ti to líbí nebo ne." Neměla jsem v plánu se nějak omluvit i když mě krapítek hryzalo svědomí. Možná to celkově přeháním. Ale ne sama. I Luke chová jistou zášť ke mně jako já k němu. Můj spolusplátce se uráčil přijít na snídani a ani se neobtěžoval převléknout z pyžama. Já na tom byla stejně. Luke mlsně pokukoval po mých palačinkách. Pár mých odháněcích pohledů posunuly jeho zrak někam jinam. ,,Takže, dnes se společně s ostatními splátci setkáte na výcviku. To bude v deset hodin. Teď něco zajímavějšího. Potřebuju vás také připravit. Proto mi řekněte, jestli chcete, abych vás trénovala odděleně nebo společně." Dlouze potáhla Poppy z cigarety. Mars ji chtěl nějak doplnit, jenže nebylo v čem. Radši se odebral do jiné místnosti. My rychle naráz řekli, že bez diskuze odděleně. ,,Mohlo mě to napadnout. Lukeu, máš do té doby než tě zavolám zpátky volno." Mávla k jeho dveřím. ,,Užij si to," broukl ke mně s lišáckým úsměvem. Chtěla jsem něco rozumného nadhodit, avšak to už se za ním zavřely dveře do pokoje. ,,V čem seš dobrá? V jaké disciplíně, činnosti či koníčku?" započala se Poppy vyptávat. ,,Nu, lidi v Devátém kraji mě přezdívají Vypravěčka. Víte, jsem občas hrozně ukecaný člověk, který neví kdy přestat, ale dokáže něco zajímavého dát dohromady. Někoho to dokonce u nás začalo štvát, tak mi dal přezdívku Kecka. Taky dobrý, co? Však to není ta nejhorší věc, která se mi v životě stala. Teď ta nejhorší věc je vlastně uvědomění, že tímhle si moc kejhák v aréně nezachráním, viďte?" Jak už jsem zmínila ve svém dlouhém, ničím zajímavým monologem, uměla jsem si popovídat. A poněvadž náš Klub byl tajná záležitost, neměla jsem jaksi v plánu vykecat, že umím zacházet poměrně dobře s nožem. Jsem mrštná, ukecaná a nebezpečná. Smrtelnější kombinace nemůže existovat. ,,Náhodou se ti tvoje vypravování může hodit. A rozhodně i bude. Interew je od toho, aby ti pomohlo sehnat sponzory. Jak jsem zmínila ve vlaku, sponzoři tě dokážou dostat z nejhoršího. Dostaň publikum nějakou skvělou historkou a seš v suchu!" Poppy odfoukla obláček kouře. Usmála jsem se. Na tohle jsem ani nepomyslela. Jenže Poppy neskončila: ,,Máš zaručené sponzory, přesto se mezitím musíš nějak bránit. Co nějaká zbraň? Jakou by sis zvolila?" Zamyslela jsem se, jak odpovědět, abych neodhalila Klub. Mohla bych nadhodit, že doma občas pomáhám otci v kovárně. Sem tam se snažím uživit naší rodinu řezbářstvím. Kromě vyprávění na náměstí, kde někdy dostávám zaplaceno v podobě potravin nebo peněz, tam prodávám své dřevěné výrobky. Gelve mi sežene dřevo a když mám volno, začnu s dřevem a nožíkem v ruce kouzlit. Roddovi jsem vyřezala koníka a nejednoho panáčka. Tímhle bych si mohla zachránit život. ,,Asi nůž. Trochu to s ním umím díky vyřezávání ze dřeva." Odpověděla jsem. Poppy mi začala vykládat negativa této zbraně. ,,Nůž je zbraň na krátkou vzdálenost. Pokud se s ním naučíš vrhat, jsi schopná přežít, jestliže ne, připrav si nějakou zálohu." ,,Jakou? Se zbraněmi jsem stejně dobrá jako pes s řízením auta. Zvládnu si někam sednout a celé to přečkat. Přeci jen, na začátku umře skoro polovina splátců." Namítla jsem a ujišťovala se, že by to muselo vyjít. Musí. Prostě musí. ,,Myslela jsem si, že jsi chytřejší. Tato taktika byla již použita, avšak ostatní si toho brzo všimnou. Bývali byli by ti nevěnovali moc pozornosti, kdybys jim ukázala, že jsi malá uplakaná troska. Což by beztak prokoukli taky, protože to byla taktika použita Johannou Masonovou. Budeš muset bojovat. Budeš muset zabíjet." Vyvrátila mi to a já si pomalu uvědomovala, že je to vážně blbost. ,,Dobře. Teď jste mi řekla, že nemám vážně šanci. Vemte si sem už Lukea, protože ten vám tu k něčemu bude platný." Zvedla jsem se ze židle a šla do svého pokoje. ,,Vrátíš se. Vím to!" stihla za mnou křiknout. Praštila jsem dveřmi. Naprdnutě jsem si sedla na postel a koukala na ty zpropadené dveře, za kterými už určitě Luke s Poppy probírají jak připraví mou vraždu. Pak jsem si to uvědomila. Nepotřebuju žádnou převratnou přípravu. Potřebuju plán jak to celé ukončit. Jak se vzepřít Kapitolu. I když by se příprava hodila. Kdyby se něco zvrtlo a byla bych přece jen v aréně, šiklo by se umět přežít. Lehla jsem si na postel a hleděla do stropu. Jak mám zrušit Hladové hry? Hry jsou zejména podporované obyvateli Kapitolu. To je zdroj. Musím Kapitolany nějak přemluvit, přimět, aby hry nechali zrušit. Kapitol by nesměl hrát toho zloprda a zrušil by je. Jak jednoduché a prosté. Však by chtělo nějaký plán, jak je přemluvit. Zamyslela jsem se nad dobou kdy žila Katniss Everdeenová. Peeta Mellark jednou publikum k něčemu takovému přiměl. Při 75. Hladových hrách řekl na interew, že s Katniss čeká dítě. Lidé žadonili, aby se hry zastavili. Nechtěli, aby Katniss byla vystavena nebezpečí v aréně. Chtěli, aby jejich oblíbenci přežili. Dítě bych asi nikde nevytáhla, ale mohla bych nějak publikum dojmout. Nějakou osobní historkou, která se dotkne jejich srdcí. Mé hluboké zamyšlení přerušilo zaťukání na dveře. S mým dále dovnitř vešel Mars. ,,Katrin, za chvíli bude čas jít na výcvik. Vem si tohle." Rychle vyžlebtal a zase byl pryč. Na klice při řeči ponechal pověšené nějaké oblečení. Zvedla jsem se z postele a zjistila, že se jedná o triko s kalhotami. Hned co jsem si je oblékla, bylo mi hned jasné, že jsou přizpůsobeny k tomu, abych se v nich lehce pohybovala. V zrcadle jsem si všimla, že zezadu bylo číslo mého kraje. Vyšla jsem ven. Mars čekal už u výtahu i s Lukem a Poppy se někam ztratila. Nahnal nás do výtahu a nikdo neměl zapotřebí nic říct. Dojeli jsme co nejvíc dolů a tam nás vedl do centra. ,,Užijte si to," řekl a opustil nás před vchodem do velké místnosti. Někteří splátci vevnitř se zvědavě rozhlíželi po naleštěných zbraních v držácích a různých dalších věcí. Očividně čekali na zbytek splátců. Beze slova jsme se k nim přidali. ,,Á splátci z Devátého kraje. Na vás jsme čekali. Teď už můžeme začít." Pozdravila nás, ne moc přívětivě, nějaká ženská. Nejspíš nějaká instruktorka. Poblíž se zdržovali také nějací instruktoři a dokonce i ochranka, kdyby došlo k čemukoli. Dál jsem se zvědavě rozhlížela a došlo mi, že tu jsou i tvůrci her. Samozřejmě byli za ochranným polem a my je vůbec nezajímali. Obvyklé. Semkli jsme se do kruhu. Po jedné straně jsem měla Lukea a po druhé chlapce z Desátého kraje. Byl menšího vzrůstu a tipovala jsem ho na třináct let. Zvědavě pokukoval po ostatních. Poprvé jsem si mohla své nepřátele pořádně prohlédnout. Hlavní instruktorka mezitím vysvětlovala pravidla: ,,Je tu mnoho stanovišť, kde si můžete vyzkoušet různé techniky přežití nebo boj. Cvičné boje jsou mezi splátci zakázané. Když budete chtít trénovat boj, požádejte asistenta u stanoviště...." Ani jsem moc neposlouchala a tak mi většina slov od ní vypadla z hlavy. Zajímali mě ostatní splátci. U mě stál malý klučina, jenž se rozhlížel po splátcích jako surikata. Mého pohledu si nevšímal. Vedle Lukea se snažila pyšně vyjímat černovláska a hned vedle ní její zakrslý kamarád. Oba dva z Osmého kraje. Dál se pyšně usmívala bruneta s dlouhými vlasy a číslem sedm. Hned u ní byl ten kluk, který na mě mohl oči jen nechat. Soustředěně se rozhlížel po tělocvičně, aby mu nic neuniklo. Dále stála v kruhu ta hnědovlasá dívka ze Šestého kraje a její kámoš. Oblečení na něm viselo jak byl malý a hubený. Přesto vypadal celkem nebezpečně. Vysoká blondýna si všímala chlapce ze Šestého kraje víc než instruktorky uvnitř kruhu a malý zrzavý spolusplátce si všímal spíš jí. Jejich oblečení zdobilo číslo pět. Dívka z rybářsky proslulého kraje si něco pobrukovala. Chlapec vedle ní měl tak upravené háro, že to muselo odpovídat jeho sebevědomí. Následovala malá dívčina s chlapákem, který byl zcela zaujat instruktorkou. Potom byla malá s tmavší pletí a vysoký chlapec s podobnou pletí. První kraj jako obvykle se rozhlížel sebevědomě po místnosti a nejspíš si ta blondýna a blonďák chystali s jakou zbraní kuchnou jakého splátce. Hned vedle nemohl chybět vzbouřenecký Třináctý kraj s bledou dívenkou a vytáhlým také bledým klučinou. Konečně jsem spatřila tu dívku, která mi věnovala společně s holkami z Pátého a Šestého kraje nemalou pozornost po přehlídce splátců. Instruktorka byla pro ni asi oficiálním a jediným bodem, jenž ji zajímal. Její společník byl na tom dost podobně. Dva podobně vypadající splátci z Jedenáctky si něco šeptali, následující dívka vypadala jako by se měla každou chvílí strachy počůrat a kluk vedle ní, a také vedle mě, že si ohryže ruku nudou. Chvíli jsem na něj valila bulvy. On si mě všiml, přestal s tou podivnou činností a usmál se. Měla jsem pocit, že mě ten milý úsměv vidí až do duše. Na oplátku jsem se také usmála. Přelétla jsem znova pohledem celý kruh a pomyslela si. Tohle budou nejzajímavější Hladové hry.

__________________________________

Úplně běžně jsem zapomněla na to, že v pátek mám vydat kapitolu. Jak jinak, omlovám se :)
Jinak Vám chci poděkovat za úžasnou podporu, za Vaše hlasy a hlavně obětavost si tohle přečíst.
Děkuju moc :3 ♡