Hunger games: Společný úder

Romeo...

Přes kládu jsme se dostali. Všichni a vcelku. Byli jisté komplikace, to bezpochyby, ale až tak špatný to nebylo... Ne. Lež jako prase, bylo to sakra špatné. Jakožto zkušená bojovnice s onou kládou jsem šla první, abych naším novým přírůstkům ukázala, jak se to má správně dělat. A tím jsem nemyslela spadnout u třetího kroku a držet se z posledních sil. Ve stejnou chvíli udeřila i jistá vlna svědění od kousanců z těch stupidních blech. Většina v tu chvíli zatajila dech a s hrůzou přihlížela. Až na Berta, který se tam rozesmál na celé kolo. Když jsem na něj velmi urážlivě křikla ať se nechechtá a pomůže mi, přestal a skutečně mi pomohl. Pak už šli všichni ostatní, sice vystresovaní a drželi se sebe jako blechy, haha, avšak jsme se dostali na druhou stranu. ,,A kam teď? Plánuješ nás hodit medvědovi nebo přinutiti vylézt skálu?" zabručela Beatrice, vedle který stále oddychoval Spike s Davem. Všichni nadšení ze svého výkonu. ,,Teď jen vzhůru na tento kopec a už vás nechám bejt." Zavelela jsem a vyšla vstříc kopci. Výšlap už nebyl tak náročný jako překonávání klády, takže jsem brzy ucítila kouř ohně. Doufala jsem, že Amy, Daneka a Corey nezapalovali oheň často. Přeci jsme nestáli o pozornost. Trnité keře nás uvítali dřív než nás naši společníci zaslechli. Ostatní z naší malé výpravy ani nemukli. Vymotala jsem se z keřů a nadšeně pravila: ,,Amy, vysvětlíš mi, proč tu hoří oheň a nic se tu nekuchtí? Nebo se Daneka učí dělat kouřové signály?" Uslyšela jsem zmatený výkřik a už jen Amy řítící se ke mně. ,,Katrin!" vypískla, když na mě skočila a málem uškrtila. Její silný stisk mě překvapil, jelikož minule s jednou rukou byla poměrně v háji. Díky lovu a odpočinku musela nabrat novou sílu a to bylo jen dobře. Objetí jsem jí opětovala. Na tváři jsem možná ucítila studené kapky, ale možná se mi to jen zdálo. ,,Byli jste pryč hrozně dlouho a já jsem měla strach, protože jsme slyšeli dělo." Vychrlila, jakmile mě pustila. Usmála jsem se na ni. ,,Už jsme zpátky a dokonce i někoho vedem," setřela jsem jí předpokládané slzy palcem a ona se usmála nazpět. Pohlédla za mě. Bert s ostatními na nás jen civěl a ona jim oplácela zvědavý pohled. Hned se ode mě odlepila a trochu váhavě začala navazovat hovor. Můj úsměv se ještě rozšířil, protože se k nám přidala Daneka a Corey. Daneka si neodpustila poznámku: ,,Měla jsem ji v plánu zastavit, ale nechtěla jsem riskovat uškrcení." Zasmála jsem se a také ji objala. ,,Naučila se škrtit, jo?" Daneka se odtáhla a povzdechla si. ,,Ne, jen jsem dedukovala z tvého prvotního výrazu, když se na tebe vrhla." Pokrčila jsem rameny. ,,Stává se," Také se odpojila a jala se přivítat nové přírůstky. Přede mnou stanul Corey. ,,Vítejte zpátky," poplácal mě po rameni a vydal se pozdravit Berta, který dohlížel na ostatní, aby asi neukousli ruce Amy a Danece. Bylo vidět, že Daneka si svou sekeru drží neobvykle blízko u sebe, stejně tak Amy. Rozhlédla jsem se po naší zřícenině. Vůbec se nezměnila. Bylo vidět, že si Daneka, Amy a Corey udělali brloh pod naší místnůstkou. Hned vedle bylo ohniště, o které se nikdo nestral a rozkuchané ryby. O kus vedle byly pověšení dva zajíci, kteří čekali na svlečení z kůže. Pokud se chceme všichni uživit a přežít, je tu spousta práce, kterou je třeba udělat. Například zajít na lov a pobavit se o celkovém lovení. Otočila jsem se na naši už rostoucí skupinku. Griffin se zvědavě rozhlížel po zřícenině, Beatrice nedůvěřivě naslouchala Danece a Spike s Davem si něco pro sebe špitali. Na to budou mít ještě dost času, pomyslela jsem si. ,,Tak jo, snad jste se nějak seznámili, ujasnili si, kdo se jak jmenuje, a tak dále, protože teď si musíme ujasnit nějaké důležité věci, takže račte k ohništi a usaďte se. Porada začíná." Promluvila jsem k nim a kupodivu mě to nestálo žádný stres. Nesnášela jsem veřejné projevy, třeba jen před třídou. Ale tadyto bylo takové neformální, skoro až přátelské, takže to bylo jednodušší. Přesunuli jsme se k ohni, jak jsem navrhla a Amy s Danekou se pustily očividně do věcí, které dělaly před naším příchodem. Daneka se začala starat o oheň, Corey jí přinášel dříví na podpal a Amy pokračovala v kuchání. V očích se mi možná odrazil hrdý záblesk. Kuchání jsem je naučila a teď jsem pozorovala, jak Amy obratně s nožem vyndavá rybí vnitřnostni. Každopádně jsme se usadili zhruba nějak okolo ohně, přičemž se Beatrice nasáčkovala, co nejblíž, Griffin naopak, co nejdál, a Spike s Davem si prostě u nás normálně kecli. Aspoň, že tito pochopili, že se není čeho bát. A to byli u nás nejkratší dobu. Sedla jsem si k Danece, která rozfoukávala zkomírající plamínek. Vedle mě se usadil Bert, což mě trochu znepokojilo, ale na mém projevu jsem to nedala nijak znát. ,,Vítejte v naší základně, zřícenině, říkejte si tomu, jak chcete, ale toto je místo, kde jste v bezpečí." Nebyli. Ani já ne. Nikde v aréně není bezpečno. ,,Ujasníme si pár věcí k našemu soužití. Za prvé, jídlo budeme lovit, sbírat a tak podobně. Bude přídělový systém, kdy každý dostane stejnou porci. Za druhé, žádné rvačky mezi sebou. Za třetí, můžete se pohybovat po ostrově volně, není moc velký, takže se nikam nedostanete. Okolo teče divoká řeka, proud je silný a nedoporučuju ani přeplavat na druhý břeh. Tam je konec arény a silové pole. Které vás může usmažit za živa nebo na vás aplikovat otřes mozku." ,,Mluví z vlastní zkušenosti," dodal Bert s úsměvem a některým to vykouzlilo malý úsměv na tváři. Nemohla jsem si pomoct, ale také jsem se usmála. Pokračovala jsem: ,,Za čtvrté, spaní a hlídky. Můžete se uvelebit, kdekoli v nejbližším okolí zříceniny, avšak za trnité keře nechoďte. Jsou něco jako naše hradby, které nás mohou ochránit před případnými útočníky. Ne doslova, však jejich prodírání a nadávání na trny nás probudí a varuje. Hlídky budou vždy tři a v průběhu naší existence zde se všichni vystřídají. Tak, to by mělo být všechno. Nějaké dotazy?" Rozhlédla jsem se po svých posluchačích. Spike a Dave si něco zašeptali pro sebe a jinak nikdo nic nenamítal. ,,Jak přesně budou ty hlídky?" ozval se Spike po své krátké domluvě s Davem. ,,Po každý večeři se určí hlídky od kdy do kdy a podle toho budou hlídači onu hlídku držet. Vždy vzbudí toho dalšího po nich. Zbraně mít rozhodně u sebe a při poplachu se vzbudí ostatní." Rozvedla jsem to víc. Prostě normální hlídky, netušila jsem, co v tom hledal složitého. ,,Hlídky budou tedy po jednom? Třeba na dvě hodiny?" ujišťoval se dál. ,,Ano," ,,A co ti, kteří neumí bojovat?" nadhodil Spike. Zrak mi sklouzl k Daveovi. Bledý chlapec se díval do země. Věděla jsem už, že Dave neumí bojovat a bylo mi ho líto. Bylo vidět, že přesně na tohle se ho ptal. Proto jsem řekla: ,,Samozřejmě mohou být i výjimky." Daveovi oči se zapíchly do mě. Zmohla jsem se jen na úsměvné přikývnutí. Chlapec zrak opět rychle odvrátil, avšak šel poznat jeho úsměv. ,,Inu, tak se tu zatím zabydlete. Pravá dřina začne zítra." Převzal velení Bert a zvedl se ze země. Vzpamatovala jsem se a kývla na ně. Pochopili to jako rozchod a tak si to tu pomalu začali prohlížet. ,,Bych do tebe neřekla, že jsi takovej vůdce," pronesla Daneka, které se konečně povedlo rozdělat pořádný oheň. ,,Co? Ne, já jsem jen chtěla ujasnit nějaký věci. To je všechno. Nejsem vůdce." Vyvrátila jsem jí to a zadívala se do plamenů. To mi chybělo. Pohled do tančícího ohně. ,,Ale ujala ses toho nějak automaticky. Na tom něco bude," nedala si pokoj. Otočila jsem se na ni. Na rtech jí pohrával ten její typický úšklebek, který jsem poznala už ve Výcvikovém centru. Pak jsem se obrátila na Amy. Soustředěně kuchala furt jednu a tu samou rybu, tak jsem jí radši neotravovala. ,,A vůbec se ti nelíbilo, když to převzal Bert." Promluvil Corey za náma, až jsem nadskočila. Musel si někde vypilovat plížení. Sakra! Vždyť mi fušoval do řemesla. Anebo jsem byla, tak soustředěná na teplý žár ohně, že jsem zapomněla dávat pozor. Musela to být ta druhá možnost. Určitě. Zvrátila jsem hlavu dozadu, abych na zrzavého prcka viděla. ,,Aby bylo jasno, vy dva, já jsem jen vzala do rukou situaci a zabránila budoucímu chaosu. Ještě mi později poděkujete." S těmi slovy jsem vstala. Samozřejmě jsem ten konec vyslovila s malým poloúsměvem, protože nešlo odolat. Tak přísná bych na ně nebyla. Při mém odchodu jsem za sebou zaslechla jejich smích. Měla jsem nutkání se k nim přidat, avšak jsem již zkušeně vylezla známou zídku do kamenné místnůstky. Ty pohyby mi zaváněly známostí. Berta jsem tam našla, jak jsem předpokládala. Luk s toulcem si sundal a něco hledal v batohu. ,,Takže ty to tu chceš celé ovládnout, jo?" řekla jsem a on trochu sebou škubl. To mi přineslo jistý pocit uspokojení. Otočil se na mě a počastoval mě tajemným úsměvem. ,,Už bych to tu celé ovládal, kdyby ses mi do toho nepletla," Sundala jsem si batoh, který jsem si mohla už sundat na poradě. Tolik jsem si tentokrát nenadávala, jelikož to byla až druhá věc, která mě teď zajímala. Došla jsem blíž k němu a sedla si na paty naproti. ,,Víš, mám takovou nepříjemnou vlastnost škodit." ,,A komu především?" zněl jeho dotaz, přičemž se naklonil blíž ke mně. Ucítila jsem jeho teplý dech na tvářích a nosu. Který mám ledový skoro stále. ,,Tobě. Vždyť nemůžu dopustit, abys nás udal profíkům." Vydechla jsem a snažila se, aby se mi ona slova netřásla. Úsměv jsem mu opětovala napjatá jako struna. Zajímalo mě, co se stane dál. Prsty jsem zaryla do kamene. Ucítila jsem dotek teplé kůže na spánku, jak mi zandal neposedné pramínky vlasů za ucho. ,,Tak to abych si pospíšil," Pohladil mě po tváři a pokračoval s prstem kolem lícní kosti až k bradě. Trochu ji nadzvedl, čímž mě přinutil se mu podívat do očí. Tak moc zvláštního pocitu se tam vyjímalo, ale zároveň i zmatku. Klouby na ruce, o kterou jsem se opírala o zem, jsem měla bílé, jak jsem je zatínala. V tu chvíli do mě najela vlna svědění. Potlačila jsem nutkání a dál nedočkvě čekala, co se stane dál. Dech jsem měla roztřesený vzrušením. Naklonil se, že jsme se dotkly nosy. Ten pohyb jsem nečekala. Zavřela jsem oči a chtěla se také přiblížit. Svědění mi rozbrnělo ruku, že jsem měla pocit, že se třesu. ,,Teď ne Romeo." Šeptla jsem. Znovu mě našel zrakem. ,,Až přijde správná chvíle," Oddálila jsem se a potlačila nutnost se podrbat. Teď fakt ne. Odvážila jsem se konečně odvrátit zrak a šla k východu. Ucítila jsem znova jeho teplou kůži na své, když mě chytil za ruku. Nedala jsem na sobě třes a neklid znát. Zvedl ji ke svým rtům a vtiskl mi na zjizvený hřbet polibek. Odtáhla jsem ji a potom málem zdrhala po zdi dolů. ,,Já jsem něco musel udělat." Zaslechla jsem jeho hlas. Seskočila jsem dolů a zamířila k Beatrice. Jak jsem předpokládala, ležela u jedné osluněné borovice a vyhřívala se na slunci. Možná silně jsem do ní kopla a vzbudila slovy: ,,Čas na trénink." Velmi otravně se probrala z odpoledního lelkování a chvíli si mě měřila nedůvěřivým pohledem. ,,Šup, vstávat, pohyb," pobídla jsem ji a kopla k její mačetě. Popadla ji a dokonce vstala. Úspěch. ,,Co že jdeme dělat?" zabručela otráveně, zatímco jsem ji vedla k mému obvyklému místu na trénink. ,,Cvičný boj zblízka," zasvětila jsem ji již podruhé a začala se protahovat. To svědění zmizí, namlouvala jsem si. Beatrice nějak lacině napodobila mou rozcvičku a zaujala rovnou bojový postoj. Doprotáhla jsem se a změřila si ji pohledem. ,,Tak ať to stojí za to," broukla jsem k ní a tasila dva nože.

Možná jsem byla na ni až moc drsná. Rozhodně jsem ji nešetřila. Stihla jsem ji už dvakrát poslat k zemi a když jsem jí nabídla pauzu, protože taková chladnokrevná bestie nejsem, tak odmítla a pokoušela se napodobit mé finty. Samozřejmě neúspěšně. Po třetí jsem jí podkopla nohy a Beatrice dopadla opět na zadek na prašnou zem. ,,Teď už bezpodmínečný odpočinek," řekla jsem jí a podala ruku. Udýchaná se na mě nedůvěřivě podívala. ,,Nehraj drsnou a hraj rozumnou," pobídla jsem ji a ona skutečně ruku podala. Vytáhla jsem ji na nohy a otočila se k odchodu. U ohně byli nějací králíci k vykuchání. Překvapilo mě publikum, které se za tu dobu nashromáždilo. ,,Potřebujete něco?" schovala jsem své nože zpět do pouzdra. Kupodivu jsem neměla chuť ji ani vážně zranit. Nechte mě bejt, potřebovala jsem si vybít zlost. Ne na Berta. Ale na sebe. Že jsem couvla, že jsem nedokázala svědění ovládnout, že jsem se nedokázala ubránit blechám. ,,Můžu tě vyzvat?" ozval se Spike a zvedl se od stromu, u kterého byl uvelebený společně s Davem. ,,Jasně," souhlasila jsem a ani nepomyslela na to, že bych si měla také odpočinout. V tu chvíli mě nezajímalo nic jiného než se naprosto zřídit. Spike se postavil naproti mě a zaujal postoj. Napodobila jsem ho a ostatní zatajili dech. Nejspíš neměli nic lepšího na práci. Pohodil si svým oštěpem v ruce a já zauvažovala, jak dobrý s ním dokáže být. Tasila jsem opět dva nože a zatočila s nimi ve dlaních. Abych se také předvedla. Hleděli jsme na sebe a když se stále nikdo z nás neodvažoval zaútočit, trochu jsem nás někam posunula. Provedla jsem klamný výpad jedním nožem na jeho rameno a hned se stáhla, abych ho mohla oběhnout. Spike mi na to skočil a věnoval se krytí, které nebylo nutné. Z druhé strany jsem nezaútočila ostřím, ale jen pěstí. Avšak mi nedošlo, že zrovna toto mi bude k ničemu, jelikož Spike měl dlouhý oštěp. Vyhnul se mé ráně a švihl oštěpem k mému obličeji. Kdybych ho nezastavila nožem, měla bych už po několikáté zlomený nos. Tlačil násadou ke mně a tím se mě snažil shodit. Tlak jsem opětovala. Pak jsem si něco uvědomila. Jen jsem potřebovala být rychlá. Nechala jsem ať přepadne a skrčila se, aby mě nesrazil k zemi. Spadl, jak jsem předpokládala, a já jsem se rychle postavila. Namířila jsem na něj nožem a pravila: ,,Vítěz," Uslyšela jsem potlesk a nespokojené zafunění od Spikea na zemi. Schovala jsem nůž do bundy. ,,Byls dobrý," podala jsem mu také ruku. Přijal ji bez ostychů. ,,Musíme to někdy zopakovat, abych tě porazil," oprašoval si prach z oblečení. ,,Určitě," usmála se na něj a otoçila se k ostatním. Náladu jsem měla už dostatečně spravenou, tak jsem chtěla zamířit ke kuchání zajíců. Jak jsem se rozhlédla, zachytila jsem pohled jisté osoby. Bert mě pozoroval z místnůstky. Netušila jsem, jak vydedukovat jeho výraz ani jak reagovat. Tak jsem mu pohled jen oplatila a pocítila v břiše nepříjemné šimrání.

__________________________

Jak jsem slíbila, kapitola je venku a vy se už můžete popadat za hlavu, proč ve psaní pokračuju, když je to takový hovno... Odpověď sama neznám, takže užívejte :33