Hunger games: Společný úder

První myšlenky

Noc byla víc náročná než jsem si myslela. Změna hlídek probíhala hladce, ačkoli jsem silně nedůvěřovala Coreymu, jestli nás v noci nezabije. Jenže brzy na mě doléhala únava u druhé hlídky. Bert mi nabídl, že ji vezme za mě avšak jsem odmítla. Musím být schopná vydržet normální hlídku, vždyť v Klubu jsme je měli i delší a bylo nás méně. Úsvit nastal v šest, tedy u konce mé hlídky. Věděla jsem, že hlídky nám měly končit při úsvitu, ale mě se nechtělo nechávat ostatní bez dozoru. Spánek jsem odložila do doby, než se někdo probudí. Musela jsem se párkrát i profackovat, abych vydržela vzhůru. Brzy se probudila Daneka a Amy. Spánek mě až teď minul a já se opatrně dostala dolů z kamenné místnůstky. ,,Dobré ráno," pozdravila jsem je tiše, jelikož Corey kousek od nás stále chrápal. ,,Dobré ráno," pozdravila mě Daneka s úsměvem na rtech. ,,Jdeme se umýt k potoku. Nechceš se k nám připojit?" vychrlila hned Amy. Musela jsem uznat, že po ránu navzdory svému zranění byla velmi čilá. Zvedla jsem paži a naoko si čuchla k podpaždí. Po těch několika dnech jsem vážně smrděla. Hygienu jsem za tu dobu hodně zanedbala. ,,Jasně. Také už moc nevoním." Souhlasila jsem. Holky si vzaly batohy a já si vzala jen své nože.  Nic víc jsem nepotřebovala. Odešly jsme od zříceniny a domluvily, že se dlouho nezdržíme. Sešly jsme kopec, přešly kládu, kupodivu jsem z toho už neměla takový strach, a pokračovaly ještě chvíli podél potoku. Cestou jsme si povídaly a smály se vtipům, jenž jsem jim vyprávěla. Kousek od přítoku potoku k řece jsme se usadily na kameny. ,,Takže, jedna se myje a ty zbylé dvě hlídají," zorganizovala nás Daneka, která se cestou chovala jediná zodpovědně. Až tak se nechechtala a spíš nám hlídala záda. Amy se šla umýt první, protože Daneka nechtěla nechat hlídat nás dvě. Nejprve si sundala obvazy, přičemž jí Daneka pomohla, a pak následovalo oblečení. Okamžitě jsem se otočila, abych jí ponechala soukromí. Vytáhla jsem si radši nůž a prohlížela si ho. Amy to trvalo déle než jsme předpokládaly, jelikož ji zlobila zranění a musela si je vymýt. Daneka jí sem tam pomáhala. Když jí ponechala se umýt samotnou, vyprala Amyino zašpiněné oblečení a nechala ho sušit na již teplém ranním slunci. Poté přešla ke mně. Usadila se vedle mě na vyhřátý kámen. ,,Jak dlouho jste spolu byly v aréně?" zeptala jsem se. Zajímala jsem se o to už od včerejška. Daneka odpověděla: ,,Od začátku. U Rohu hojnosti jsme se jen minuly, ale pak jsme na sebe narazily, když jsme utíkaly před profíkama." Obě musely být o hodně pomalejší než já, která má stále spáleniny z té jízdy na tyči. Já profíkům utekla hned, ony musely zdrhat a možná bonusově bojovat o zbraně. Neptala jsem se proč se hned nepovraždily. Daneka se od začátku o Amy stará a strachuje. Věděla stejně jako já, že by ji nedokázala zabít. Ještě dobrých patnáct minut jsme čekaly, až se Amy domyje a oblékne. ,,Může další dáma na holení!" zvolala za námi jako doslova na zavolanou. Zvedla jsem se a chystala k mé koupeli. Amy se přidala k Danece, aby jí pomohla opět s obvazy, a já se svlékla. Sluneční paprsky mě pošimraly na nahém těle. Nezapomněla jsem si sundat obvaz na hlavě od Berta. Potok byl v těchto místech rozvodněný, takže jsem si musela dávat pozor, aby mě nesebral proud nebo neuklouzla na kluzkých kamenech. Voda byla chladná, ale mě to náramně vyhovovalo. Byla jsem propocená ze všech těch událostí strachy i námahou. Vlasy jsem si ponechala v copu od Poppy a sedla si na kamenité dno. Dlaněmi jsem si přejížděla po rozbolavělém těle a umývala si smradlavější zákoutí. Poté jsem vzala do lázně i své tričko a vydrhla z některých míst krvavé šmouhy. Naposledy jsem se smočila pořádně ve vodě a byla pomalu na odchodu. ,,Tak Daneko, je to tvoje," prohlásila jsem směrem k holkám. Obě poslušně počkaly než jsem se oblékla aspoň do jedné z bund. Mokré triko jsem vystavila sluníčku. Celý proces se opakoval stejně jako u Amy avšak Daneka neměla žádná vážná zranění ani příliš zakrvácené oblečení. S Amy nás zase chytla veselá nálada. ,,Víš, na co jsem si vzpomněla?" začala jsem nevinně. Uslyšela jsem cáknutí, jak se Daneka prudce otočila. Amy se zachichotala. ,,Že jsem si asi umyla to triko špatně. Já jak ho mám rudý..." To už se Amy rozřehtala. Já se k ní okamžitě přidala. Popravdě ta krev na něm nebyla vážně skoro poznat a tak jsem možná popletla místo, kde měly údajně skvrny být. Netušila jsem, proč mi to přišlo tak legrační, ale byla jsem ráda, že je Amy schopná se takto smát navzdory tomu, co se jí přihodilo. ,,Můžete se vy dvě přestat smát jako vrzající klouby mé babičky?" zavolala na nás Daneka. Rozesmály jsme se ještě víc. Toto přirovnání jsem nikdy neslyšela a mám to v plánu začít využívat. ,,Hej! Myslím to vážně!" křikla zpátky a bonusově na nás cákla vodu. Překvapeně jsme vypískly a otočily se. Daneka nebyla, díky žitu, celá nahá a měla na sobě triko a kalhotky. Mračila se a my se nepřestávaly smát. Trochu jsme se uklidnily a já na to řekla: ,,Já taky," Amy vyprskla znova. ,,Počkej to ještě nevíš, jak se teď určitě chytají mí stylisti za hlavy," dodala jsem a Danece zacukaly koutky. ,,Si je představ, když jim Tvůrci oznámili, že budeme bojovat v tomhle. Ti teprve museli být na větvi!" dala tomu grády Amy. To se i Daneka rozesmála. A já spolu s ní nanovo. Tak upřímný a veselý smích jsem dlouho neslyšela. U oběda jsme moc nevtipkovaly a u nás doma už vůbec ne. Jen táta měl své menší humorné výlevy. Občas pronesl nějakou vtipnou poznámku u večeře a já už se s Gelvem válela smíchy po podlaze. Máma nás většinou okřikla ať toho necháme, i tak jí pocukávaly koutky. Nikdy jsem ji neslyšela se smát nějak upřímně. Možná jednou. Když se jí narodil Rodd. Stará sousedka v noci riskovala oprátku, aby pomohla mámě, která v noci řvala bolestmi na celou ulici. Já chtěla utéct pryč do Klubu, však místo toho mě máma málem při odchodu nachytala v ložnici, když jsem otevírala okno. Ukecala jsem to na to, že jsem chtěla vyvětrat. Po celou dobu jsem jí držela ruku. Po celou dobu křičela a ke konci se rozplakala a rozesmála, nýbrž jí sousedka podala mého novopečeného bratra. Bylo v tom smíchu slyšet tolik příslibů lásky a radosti. Já neměla slov. Seděla jsem u ní s jedinou slzou, kterou jsem za tu dobu uronila. Smála se stejně po mém porodu? Až se vrátím musím to zjistit. Tím se mi v hlavě začínal rodit plán. Naše velké veselí nás brzo opustilo a my ještě cestou zpět rozdýchávaly smích. Určitě nás musel někdo slyšet. To mi bylo v té chvíli naprosto jedno. Smála jsem se se svými přítelkyněmi. A pocítila poprvé v aréně něco jako štěstí. Ne kvůli jídlu, pořádnému spánku nebo porážce mého nepřítele. Kvůli přátelům, věci, kterou jsem nikdy výrazně v Devátém kraji nepocítila. Ke konci kopce před trnitými keři jsem pravila: ,,Děkuju," Amy s Danekou se na mě trochu zmateně podívaly. Pak jejich pohledy zjihly. ,,Já taky," řekly jako jeden muž, tedy žena. Společně jsme dokráčely do našeho provizorního tábora. Kluci už byli vzhůru a snídali dole u jedné ze stěn. ,,U kůrovce, kde jste byly?" byl hned na nohou Bert a šel nám naproti. Trochu jsem se lekla. ,,Umýt se?" vrátila jsem mu otázku a pokračovala v klidu v chůzi. ,,Jak jako umýt? Vždyť vás mohl někdo zabít!" šílel a zlověstně se nade mnou tyčil i přesto, že jsme byli stejně vysocí. ,,Jéžiš, vztekáš se jako moje máma," chtěla jsem ho obejít a dál se nevěnovat jeho chování. Jenž mě dostatečně zaskočilo, že jsem se sama sebe ptala, co mu hráblo. Holky se ode mě radši odpojily a šly se věnovat Coreyho snídani. Zaslechla jsem jak se potichu ptaly, co se děje. Což jsem chtěla také vědět. Bert se postavil přede mne. ,,Pochop, že tady nejseš na procházce růžovým sadem. Měl jsem strach!" To poslední slovo určitě všichni slyšeli a mě nejvíc zaskočilo. Pozvedla jsem obočí. Uslyšela jsem uchechtnutí od Coreyho. Zmateně jsem se mu podívala do očí. Hledala jsem v nich odpovědi. Místo strachu a naléhavosti jsem v nich nic jiného nenalezla. Konečně jsem přestala vypadat jako naprostý idiot a špitla: ,,Eee dobře," Obešla jsem ho a usadila se k holkám k snídani, co nejdál od místa, kde před chvíli seděl. Podle jeho výrazu jsem usoudila, že to považoval za nevyřešené avšak už se na nic neptal. Pomocí nože u opasku jsem si naporcovala veverku a druhou polovinu jsem dala Amy. Podělili jsme se o jídlo a zatím mlčeli. Vtom promluvil Corey, který vypadal celou dobu naprosto zmateně jako ryba na suchu. ,,Jaký bude náš další postup? Já jen, že by to nějaký chtělo, protože jsme v Hladových hrách-" Kecal by dál, kdybych mu neskočila do řeči. Neboť mi vyvstala další úžasný nápad na zdokonalení mého zatím ne hotového plánu. ,,Já nějaký mám." Všichni na mě v našem jídelním kroužku pohlédli. ,,Počkat, jako první se chci ujistit, že nejste nějak za zle s profíky." Skočil mi do toho tentokrát on. S úsměvem, se kterým jsem oslepila diváky na Přehlídce splátců, jsem ho ujistila. ,,Si piš, že jo," Daneka zanadávala a Amy zůstala přimražená na místě. Corey je doprovodil také velmi barvitou poznámkou. Jediný Bert nic neříkal, jelikož mou úchvatnou minulost už znal. ,,Jak proboha?" chtěla vědět Daneka. ,,Tak jak jsem ti vyprávěla na našem prvním obědě. Můj drahý kámoš z Devátého kraje se mě už jednou tady pokusil zabít a pomáhali mu profíci, protože on jim velí." Vysvětlila jsem a nezapomněla přidat onen úsměv. ,,No a pak jsem ji zachránil," dodal Bert i když po to možná zčervenal až za ušima. Byla jsem ráda, že jsem nůž odložila jinak bych se řízla, abych zjistila, jestli to je reálný. ,,Myslíš to jak jsme se srazili, protože jsi povidlo?" opravila jsem ho. Nepotřebovala jsem, aby vyvstaly nepříjemné otázky, které ani jeden z nás nechtěl slyšet. ,,Ne, protože ty neumíš běhat z kopce," přeopravil mě. Možná bychom tím pokračovali, kdyby nezasáhl Corey. ,,Tak jo vy dva, ušetřete nás vašich mileneckých hádek a přejďme konečně k tomu plánu." Oba jsme mu okamžitě věnovali pozornost a já bych přísahala, že Bert cukl rukou k toulci za sebou. Proč mě všichni, když se hádám s nějakým klukem, uklidňujou větou, ať jdeme se svými mileneckými hádkami do háje?! Snídaně a sdílení plánu mě rychle opustilo. Veverku jsem již dojedla. V hlavě jsem prošla naše zásoby a uvážila, že by to chtělo zajít na lov. Byla jsem hned na nohou. Potřebovala jsem zmizet. Od všech otázek a vůbec ostatních. ,,Jdu na lov," oznámila jsem pouze. Vrazila jsem si zpátky nůž za opasek a pomalu odešla bez ohlédnutí od zříceniny. ,,Katrin, ale vrať se živá!" stihla za mnou ještě zavolat Amy. V ruce už jsem držela jeden z vrhacích nožů a odběhla směrem ke konci arény. Tam byly nějaké zvířecí cestičky. Tam bude nějaká zvěř. Vytěsnila jsem z uší všechny hlasy a věty, jenž mi dnes Bert pověděl, a soustředila se na zvuky lesa. Slunce bylo vysoko na obloze. Nedivila jsem se, že jsme snídali takto opožděně. Neviditelní ptáci zpívali ve větvích smíšeného stromoví. Mezi větvemi nebyl vidět žádný pohyb. Veverky asi tady moc neulovím. Chvíli jsem jen chodila a hledala na zemi aspoň nějaké známky zvěře. Nakonec jsem měla možná až moc velké štěstí. Stihla jsem ulovit dva zajíce a ještě ke všemu pořádně macaté. Ale pro mě to bylo stále málo. Chtěla jsem se procházet a projít si můj plán. Během lovu jsem na něj neměla moc čas. Byl naprosto prostý, jenže z toho se možná kvůli následnému vývoji může změnit. Pousmála jsem se, už normálně, a zamířila zpět k zřícenině. První fáze byla velmi podstatná a já k ní potřebovala všechny, kteří teď na mě čekali. U zříceniny se nesnídalo. Daneka si nejspíš dávala s Coreym cvičný souboj s pěstmi a Amy je pozorovala. Okamžitě jsem začala hledat chyby u jejich postojů a v taktice. Všimla jsem si, že Corey ke vzteku Daneky vyhrával. Bert si stihl změnit improvizační terč na obyčejný strom stojící opodál a rychle z něj dělal jehelníček. Šla jsem rovnou k němu. Stihl za neuvěřitelných pět sekund vystřelit tři šípy. Nenápadně jsem se k němu připlížila zezadu a sebrala mu poslední šíp z toulce. Zrovna si pro něj sáhl a když nahmatal jen vzduch, otočil se ke mně. Upnul na mě svůj bouřkový zrak. Neměla jsem šajn, co říct. ,,Přišla jsem se omluvit," plácla jsem první věc. ,,Za co? Nic jsi špatného neudělala a já se jen choval jako cvok," odpověděl. Popravdě mě zahřálo u srdce, že přiznal, že on udělal chybu. I tak jsem se cítila mírně provinile. ,,Jinak jsem ulovila tyhle zajíce a chci požádat o další lekci lukostřelby." Pokročila jsem v našem rozhovoru a ukázala mu zajíce. Uznale přikývl. ,,Nechceš pomoct je očistit?" nabídl se. Zavrtěla jsem hlavou. ,,Amy se určitě nudí a já jí aspoň něco nového naučím," odmítla jsem a nasměrovala to k ní. Pak se dál věnoval lukostřelbě. S Amy nám to šlo rychle, přes její počáteční protesty. Když jsem prohlásila, že to je něco jako kuchat rybu, už se toho tolik neštítila. Zajíce jsme následně opekly. Chvíli jsem diskutovaly, jestli tu máme rozdělat oheň, jelikož jsme nestáli o přílišnou pozornost od jiných splátců. Oheň jsme posléze rozdělaly kousek za zříceninou. Zajíci byli rychle upečeni a já se šla věnovat střelbě z luku. Amy mě s Bertem chvíli pozorovala však brzy se nudila stejně jako u Daneky a Coreyho, kteří si momentálně dávali pauzu. Proto jsem navrhla: ,,Daneko, nezajdeš s Amy ulovit nějaké ryby? Hodilo by se nám víc jídla." Neprotestovaly a Amy byla dokonce nadšená, že jde dělat něco, co jí skutečně jde. Jak jsem zjistila, se zbraněmi jí to moc nešlo a byla to spíš sběračka. Nebo rybářka. Corey dál relaxoval a dělal, že drží hlídku. Já se pomalu posouvala v umění mířit. Dokonce jsem si i vysloužila pár pochval. Stále jsem nedokázala uvěřit, jak špatně jsem na tom s lukostřelbou byla. Prostě ty čtyři dny ve Výcvikovým centru s kapitolským trenérem byli málo. Navíc Bert byl i psychická podpora. Pak jsme si dali krátkou pauzu a navázali pěstním soubojem. V odpoledne jsme toho už nechali a klábosili společně s Coreym. Trochu jsem se strachovala o Amy s Danekou. Ty se zakrátko ukázaly mezi trnitou hradbou keřů i s úlovkem a doplněnou vodou. ,,Tak už sis prošla ten svůj plán?" přišla rovnou s otázkou Daneka. Tři ryby si před sebe položily, jakože je budou kuchat. Corey na mě významně pohlédl. Bert nic nepronášel. S pohledem na něj jsem si dodala odvahu. Dali mi prostor sdílet můj nápad a já se rozhodla využít na maximum. ,,Vím, že to není zcela moudré rozhodnutí," započala jsem šeptem. Přiklonili se blíž a Amy s Danekou odhrnuly pryč ryby. ,,Ale nic jiného mě vyloženě převratného nenapadlo. Takže," naposledy jsem se zhluboka nadechla. Oficiálně pronesu vlastizradu a Kapitol to nepotřeboval slyšet. ,,Chci spojit všechny splátce," můj šepot splynul společně s větrem ševelícím ve větvích. 

__________________________

Co si o plánu myslíte? Doufám, že nic špatného xd.
Děkuji za veškerou podporu a opět sorry za publikování takhle pozdě večer.
Jinak přeju dobrou noc a možná pro některé až dobré ráno ;)