Hunger games: Společný úder

Pýcha předchází pád

Dorazila jsem do apartmánu, zalezla k sobě do pokoje a padla na postel. Až po tom jsem si uvědomila, co jsem provedla. Zajela jsem si prsty do vlasů. ,,Já to fakt udělala," vydechla jsem a civěla do stropu. Nemohla jsem tomu uvěřit. Tak za prvé, jsem přežila předvádění před tvůrci her, za druhé jsem fakt zaválela a za třetí jsem vrhla zezadu nůž směrem k terčům. A absolutně jsem netušila, jestli jsem se trefila. Dál jsem ležela na posteli, do té doby než mi někdo zaťukal na dveře. Po mém 'dále' do  pokoje vešla Syrx. Viděla jsem ji po dvou dnech a za tu dobu se s ní více seznámila. Syrx nás totiž i se stylistou Lukea trochu navštěvovala. Občas s námi poobědvala nebo povečeřela. Bělostné vlasy měla tentokrát v půvabném ohonu a vpředu naschvál vystrčené některé pramínky. Linky měla obvykle černé. Na sobě měla bílou kombinézu, která odhalovala její boky a ramena. ,,Jaké bylo hodnocení?" zeptala se mě bez pozdravu. Zvedla jsem se a opřela se lokty o matraci. ,,Jo, proběhlo to dobře." Vymyslela jsem narychlo odpověď. Syrx přešla k posteli se svou lehkou elegancí a pozvedla zlatě zvýrazněné obočí. ,,Nauč se lhát," řekla jen a já zaskučela. ,,Fajn, bylo to možná úžasný, možná až moc, že to bylo špatný. Já nevím!" Spatřila jsem jak se Syrx pousmála. ,,Na to, co se tam dělo se tě ptát radši nebudu. Každopádně jsem tu, abych s tebou prodiskutovala oblečení na zítřejší interview." Mávla nad tím rukou. Přešla jsem z lehu do sedu a vyčkávala, co ze Syrx zajímavého vypadne. Přitom jsem jí rukou pokynula, ať si sedne ke mně. Po chvíli mlčení konečně promluvila: ,,Jako první chci vědět, jestli se chceš nechat překvapit nebo to se mnou prodiskutovat do nejmenších detailů." Zamyslela jsem se. ,,Nechám se překvapit." Rozhodla jsem se a Syrx rovnou pokračovala. Věděla jsem, že jí se dá skutečně věřit ohledně oblečení. ,,Říkala jsem si to. V tom případě já jdu za Poppy." Zvedla se a odkráčela ke dveřím. Tak tohle šlo rychle, pomyslela jsem si. Zas jsem si lehla a jen uvažovala jak to může dopadnout. Nechtěla jsem dopadnout špatně ani výborně. Při první možnosti bych se vystavila dalšímu nenávistnému popichování profíků a hlavně Lukea. A při druhé možnosti by si na mě v aréně dávali všichni, až moc velký pozor. Kdoví jestli bych se dvanáctkou jako známkou přežila počáteční jatka. Přemítání o mém neúspěchu či úspěchu jsem usnula. Byl to za tu dobu asi první poklidný spánek bez vrtění za tuhle prapodivnou dobu. Většinu nocí jsem provrhala na rozcupovaný polštář pod mou hlavou a rána jsem prokňučela a strávila časem na přípravu. Můj spací režim byl ubohý už teď. Co teprve v aréně?! Tam to bude se mnou a spánkem ještě horší. Probudila mě až Syrx, kdy mi třásla ramenem. ,,No, dobré ráno. Nebudu to nějak zdržovat. Je tu večeře a následné zjištění výsledků. A ty vypadáš hůř než většina kapitolanek po ránu." Vyklopila na mě a vydala se do mé skříně lovit oblečení. Zamžourala jsem do světla Kapitolu, které vrhala velká okna mého pokoje do místnosti. Protřela jsem si oči a kulila je chvíli na Syrxina záda ztracená v mé skříni. Po chvilce odtamtud konečně vystrčila hlavu a s ní i na ramínku volné béžové tričko a černé tepláky. Hodila to na mě i s ramínkami a přešla ke stolku se zrcadlem. Pochopila jsem to jako příkaz, abych se převlékla. Podívala jsem se do obrovského zrcadla. Se Syrx jsem musela souhlasit. Vypadala jsem příšerně. Byla jsem zpocená, mokré pramínky se mi lepily na obličej a oblečení bylo zmačkané jak jsem v něm ležela na posteli. Těsně předtím než jsem si chtěla na sebe natáhnout to oblečení se ke mně Syrx vrhla a pravila: ,,Si myslíš, že takhle zpocenou a smradlavou tě nechám si natáhnout čisté oblečení a jen na milimetr vejít do obýváku?" Chvíli jsem na ni jen nechápavě zírala a pak mi došlo, že po mně nejspíš žádá, abych se vysprchovala. Nahá jsem se odporoučela do koupelny, kde jsem ze sebe smyla všechen pot. Zabalená v županu jsem se konečně převlékla do čistého oblečení. Syrx mě přizvala k toaletnímu stolku a jala se mi rozčesat vlasy. ,,Přeju mnoho štěstí," popřála jsem jí, když uchopila hřeben. Neskutečně to tahalo a já nemálokrát polkla bolestivý výkřik. Syrx mě kupodivu utišovala slovy, že to brzy skončí. Divila jsem se, že neodsekla něco ve stylu, že se zkrátka pro krásu musí trpět. Konečně rozčesala ty moje divoké vlny a prohlásila: ,,Ponechám je rozpuštěné," Nic jsem nenamítala a společně jsme se vydaly do jídelny na večeři. Mars se nás kupodivu i s Lukeovým stylistou rozhodl poctít návštěvou, takže už oba seděli u stolu prostřeného pro nás. V čele stolu seděla Poppy jako vždy se svými zářivě žlutými vlasy tentokrát ve dvou copech vedených od čela její hlavy. Mars se vášnivě bavil s Lukeovým stylistou a Syrx se do jejich rozhovoru ladně vecpala. Usedla jsem vedle Lukea, jak jinak, prostě zatracený život, zatracený Luke, zatracený Kapitol, a pousmála jsem se tím jeho způsobem, aby měl o čem přemýšlet mezitím, co ho budu úchvatně ignorovat a užívat si večeři. Jenže on se prostě rozhodl být ještě větší blbec než byl a řekl: ,,Tak jak moc sis užila svůj trapas?" Pozvedla jsem obočí zrovna v tu chvíli, kdy nám avoxové přinesli první vchod. Děkovně jsem se na avoxku usmála a ona rychle zmizela z místnosti. ,,A dokonce jsi klesla tak nízko, že se usmíváš na avoxy. Takhle jsem dlouho nikoho neviděl klesnout-" Pokračoval dál a já do něj pod stolem čutla. Mars se na nás zrovna v tu chvíli podíval a já se sladce usmála, jako kdybych zrovna nechtěla Lukea vykuchat. Což jsem teda sakra chtěla. Mars se také usmál a dal se do studeného předkrmu. Jelikož jsem většinu jídlem stráveného času se naučila pojmenovat všechny chody, Luke do teplého předkrmu držel klapačku. ,,Si nějak zamlklá, Hlupavko," Málem jsem se udusila tím výborným čímsi. ,,Takže ty mě jako první urážíš a pak se staráš o mou ukecanost. Ujasni si priority Pakoni." Odpověděla jsem tlumeným hlasem. ,,Já? Já se aspoň nekamarádíčkuju s těma nulama, které v aréně nepřežijí ani odpočítávání na začátku." Věnoval mi udivený pohled. Povzdechla jsem si a pokračovala dýňovou polívkou. Snažila jsem se nedat na sobě, že se mě to dotklo. Což dotklo. Chtěla jsem mu tak moc vmést do obličeje, že Daneka by mu úchvatně nakopala zadek v osobním souboji a Amy by ho napíchla na trojzubec. Místo toho jsem se nadechla a vyrukovala s klidnou odpovědí. ,,Říká ten, který se baví s profíkama. Jasně vypadají sebevědomě a nebezpečně, jenže ouha!" Málem jsem mu zapíchla lžičku do čistého bíleho trička. ,,Jednomu z nich jsem zlomila nos a vytrhla zub." Udržela jsem si tichý a přitom smrt věstící hlas. Luke se radši odtáhl ode mě dál. Zamlkle pozoroval svůj talíř a ďoubal do polívky lžící. Ponechala jsem ho jeho úvahám a konečně se v klidu dala do té výborné polívky. Díky bohu do konce večeře Luke byl ticho. Po polívce přišel hlavní chod, jenž jsem nedokázala identifikovat, ale byl skvělý. Následoval dezert a já už byla přecpaná. Chtěla jsem jen zalézt do pokoje a vyspat se na zítřek. Avšak Mars prohlásil, že dezert si dáme u televize, protože se blížil čas na zjištění, jak mě ohodnotili tvůrci her. Málem jsem se odkutálela od stolu, jak jsem byla přežraná, a sedla si na pohovku. Ostatní se postupně také usazovali a Poppy zapnula televizi. Zatímco vysílali reklamy, usadil se vedle mě Luke a zakřenil se na mě. ,,Táhni do pekel," zamumlala jsem a doufala, že to slyšel, protože Poppy velmi nahlas vyprávěla nějakou historku. Mars zesílil televizi a zapištěl: ,,Už to začíná!" Všichni všeho nechali a já také upřela své zelenohnědé oči na obrazovku. Na obrazovce jako první objevil emblém Kapitolu a pak Ceasar Flickerman. Za tu dobu co komentuje hry už poměrně dost zestárl a barva paruky se opět změnila. Tentokrát na neonově růžovou, což mě nijak nepřekvapuje, když předešlé barvy byly třeba modrá, fialová. Třpytivé modré sako na něm jako obvykle perfektně sedělo a on započal hodnocení. Jako vždy začal první chlapcem z Jedničky. ,,Volt Bellgrove samozřejmě z Prvního kraje, má známku," přečetl jméno na papíře a vpravo promítli chlapcem s blonďatou patkou. ,,Deset," Uslyšela jsem zasyknutí od Marse. Luke měl kamennou tvář na to, že to byl jeho spojenec. ,,Sunshine Keenhorn z Prvního kraje, má známku," pokračoval Ceasar. Nezapomněla se tam objevit postava zlatovlasé mrchy, která mi nadávala s tou ženskou ze Sedmičky. A tak to pokračovalo nadále. Prohlížela jsem si obličeje nepřátel a snažila se si u profíků zapamatovat jména. Zjistila jsem, že Pan super háro je Patricius, přičemž jsem se uchechtla a Luke se na mě nenávistně zahleděl. Zmlkla jsem, když Ceaser řekl jméno Amy. ,,Má známku osm." V duchu jsem zajásala a představila si Amy o pět pater dole, jak se jí rozlil šťastný úsměv po tváři. Pokračovalo se dál malým zrzkem a vysokou krátkovlasou blondýnkou. Postřehla jsem její jméno. Beatrice. Musela jsme poznamenat, že je hezké, ale její známka moc ne. Následovala její kamarádka, která se jmenovala Vanessa. Potom se vlevo od Ceasara objevil hnědovlasý kluk. Byl poměrně pohledný s úsměvem, který mu rozzařoval tvář. Museli zrovna tu fotku pořídit, když byl fakt šťastný. Což se často nestává při tréninku. Byl to přesně ten týpek, jenž se na mě stále díval, ten který měl korunu z jehličí, ten který mi popřál štěstí před hodnocením tvůrců her. A já byla tak vypatlaná a neoplatila jsem mu to. Nebo jako jo, ale jaksi to neslyšel. Každopádně od Lukea jsem uslyšela ten jeho smích, který jsem tak nesnášela. Možná až moc zaujatě jsem se naklonila k televizi a očekávala, co za jméno z Ceasara vypadne. ,,Libert Greywood ze Sedmého kraje, má známku," Chvíle napětí. ,,Devět," Luke vykulil oči. Nejspíš předpokládal, že se nedostane ani za pětku. A pak se přešlo na mou oblíbenou dívku těhle her. ,,Apple Solidflake ze Sedmého kraje, má známku," Její postava se objevila na obrazovce a Ceasar nechal diváky napjaté. ,,Deset," V duchu jsem zanadávala a tentokrát se uchechtl Luke. Naštvaně jsem mu oplatila pohled a dál naprdle pozorovala obrazovku. Splátce z Osmého kraje jsme měli rychle za sebou a přišel na řadu Luke. Ceasar pronesl: ,,Luke Lindsay z Devátého kraje, má známku," Zpozorovala jsem jak má napjaté pěsti a pozoruje obrazovku, jako kdyby ji chtěl zhypnotizovat. Já se modlila. Modlila a modlila k pšenici. ,,Devět," Srdce se mi málem zastavilo. Tak to je v pytli. Pokud on má devítku, tak já se nedostanu ani za sedmičku. Uslyšela jsem dlouhé Lukeovo oddechnutí a tichý jásot ostatních. Lukeův stylista ho nezapomněl poplácat po rameni. Vtom všichni ztichli, jelikož Ceasar pokračoval: ,,Katrin Waterdownová též z Devátého kraje, má známku," Ceasar mlčel a díval se do kamery. Podíval se do papíru a na moment vykulil oči. Všimla jsem si toho, protože mé oči byly přišpendlené k těm jeho. Přišlo mi, že to trvalo věčnost. Nestihla jsem si ani uvědomit, jestli dýchám a vyslovil to. ,,Dvanáct," Vykulila jsem oči snad víc než Ceasar předtím. ,,Cože?" Slyšela jsem tlumeně Lukea. Všechno jsem slyšela jako kdyby bylo pod vodou. Civěla jsem na televizi i v tu chvíli, kdy se ke mně všichni začali hrnout, aby mi pogratulovali. Dívala jsem se na ni, když už tam byli jiní splátci. Konečně jsem se probrala z toho šoku. ,,Katrin, jsi v pořádku?" starala se Poppy, která mi položila ruku na rameno. Byla jsem vděčná za ten dotyk teplé ruky, jelikož se mé tělo propadlo do chladu. Asi z toho šoku. Polkla jsem. ,,Samozřejmě, že ano. Jsem ráda, že mám dvanáctku." Promluvila jsem a uvědomila si, jak divně to znělo. Mars málem odstrčil Poppy a začal mi gratulovat. Poppy si mě prohlédla a pak mi pogratulovala po Marsovi. Syrx se nezapomněla přidat a bonusově na mě pronést přípitek zmeškali jsme další známky splátců a já byla zklamaná, že jsem se nedozvěděla známku Daneky. Mars pronesl další dva přípitky na mě a Lukea a pomalu se mi zdál trochu přiopitý. Poppy si do toho zapálila cigaretu. Jak se to začalo víc a víc zvrhávat, Syrx nás radši poslala do postele s tím, že se musíme na zítřek vyspat do krásy. Já jsem jen protočila oči a Lukeův stylista nadšeně souhlasil. Luke už nic po zbytek večera neříkal. Nejspíš tiše pěnil a popíjel džus. Zmizela jsem u sebe v pokoji a zadívala se z okna na zářivý Kapitol. Za tu dobu se setmělo a po městě se rozsvítila světla lamp. Byl to nádherný výhled. Až děsivě krutý. Přešla jsem k oknu, otevřela ho a posadila se na parapet. Na kůži mě polechtal letní vánek a já zavřela oči. Kam jsem to dopracovala? Mám hodnocení dvanáct. Dvanáct. Jak? Prostě jak? Honily se mi v hlavě všechny myšlenky jak se to mohlo stát. Položila jsem si ruku na hlavu. ,,Mám dvanáctku." Řekla jsem. Ta věta vážně z mých úst, mým hlasem zněla hrozně cize. Proto jsem ji zopakovala. ,,Mám dvanáctku." Uslyšela jsem tam pocit radosti a usmála jsem se. Radostí a štěstím. ,,Já mám fakt dvanáctku!" Podívala jsem se znova na zářící město přede mnou. Svítilo pro mě. Pouze a jen pro mě. Protože já jsem dokázala získat v hodnocení tvůrců her dvanáctku. A dokážu toho ještě víc. S tímhle dokážu Kapitol zničit zevnitř. S tímhle zničím Hladové hry.

__________________________________________________

Jak jinak trochu později, ale i tak je stále pátek. Doufám, že jste si kapču užili a děkuju za hlasy a přečtení :3