Hunger games: Společný úder

Když je první krok za vámi

Reakce byly přiměřené. Corey se na mě díval jako na stepující veverku, Amy málem vypískla a Daneka své překvapení okrouhla jen na pozdvižené obočí se zmateným výrazem. Bert jaksi už trochu znal můj plán. Ale nevěděl, jak jsem to myslela. Nechala jsem je se šokovaně vynadívat a konečně promluvila. ,,No?" Amy polkla. ,,Jak no? Právě jsi řekla-" Její hlas byl až moc hlasitý, tak jí Daneka zakryla ústa. Corey se hned napnul a začal se rozhlížet po kamerách, které to mohli celé odvysílat v televizi. Znala jsem to riziko a byla jsem ho ochotna podstoupit. Když náš opravdový záměr budeme dobře skrývat, Kapitol ani ostatní splátci nebudou mít nejmenší podezření. ,,Dobře a můžu vědět, jak jsi k tomu došla?" chtěl vědět Corey, jenž mluvil tišeji než Amy. Zhluboka jsem se nadechla. Tohle bude ještě zajímavé. Ucítila jsem jak do mě jemně Bert žďuchl ramenem. Zachytila jsem jeho poloúsměv. Tak jsem jim pověděla vše, skoro vše, co jsem řekla Bertovi večer. Nikdo nic nežbleptal a všichni bedlivě poslouchali. Zachovávala jsem tichý hlas. Po mém vyprávění uběhla jedna tichá minuta. Nejspíš zpracovávali vše, o čem jsem je zpravila. ,,Takže ty chceš najít ostatní splátce?" ujišťovala se Daneka. ,,Ano," souhlasila jsem. ,,Přivést je sem?" ,,Ano," byla opět má odpověď. ,,Počítat s tím, že oni nás budou chtít zabít a my je ne?" přispěl něčím Corey. ,,Ano," ,,A ke všemu počítat ještě s profíkama, kteří nás i je hledají, aby nás mohli zabít?" přidal se Bert. ,,Ano," zodpověděla jsem poslední otázku. ,,No," řekla Amy a my se k ní otočili. ,,Tak to bude jízda." Usmála jsem se. Bert prohlásil: ,,Nebylo by fajn teď jít dělat něco "normálního", aby nedostali tvůrci podezření?" Jako na povel jsme se zvedli a započali dělat, jak řekl Bert, "normální" věci. Amy s Danekou se pustily do kuchání ryb, Corey dělal opět, že drží hlídku a já chtěla jít připravit ohniště na upečení ryb. Jenže Bert mě zastavil a odtáhl dál od ostatních za jednu stěnu zříceniny. Beze slova jsem na něj s pozdviženým obočím zírala. ,,Promiň, ale chtěl jsem si popovídat v soukromí," řekl tiše rychle na vysvětlenou. Stále jsem jeho počínání nechápala avšak ho nechala mluvit. ,,Mám pocit, že jsi ten svůj plán celkově pořádně nepromyslela. Celé se to může kdykoli zhroutit jen, protože někdo ze splátců nebude chtít spolupracovat. Může pak všechny informace vyřvat někde kamerám Kapitolu a nebo říct profíkům. Co uděláš potom?" Na to všechno jsem myslela. Měla jsem případný plán b a c. A když ani ty nepomohou, vymyslím klidně celou abecedu. ,,Nabídnu jim něco, co jim ani Kapitol nemůže dát." Zněla má tichá odpověď. Bert se ohlédl za mé rameno, jestli nás někdo neodposlouchává. Pak svůj pohled zabodl zpět do mě. ,,Tuším, kam tím míříš, ale je to celé až moc riskantní. Chceš vyhlásit Kapitolu válku, kde má všechna esa on? Nelíbí se mi, že to nebezpečí chceš podstoupit sama a..." Hlas mu zanikl a oči mu sklouzly ke špičkám bot. Mírně jsem naklonila hlavu a pousmála se. Znepokojovalo mě, že se tak stará. Dotkla jsem se jeho brady a zvedla ji, aby se mi podíval do očí. V bouři se lesklo mnoho blesků strachu. ,,Nemusíš se o mně bát. Chci to udělat. Chci Kapitol pokořit. Kdy jindy dostaneme takovou příležitost?" Pořád jsem se dotýkala jeho teplé tváře. Cítila jsem jak se mi chce chvět hlas, ale potlačila jsem to. ,,Musíme tu příležitost vzít za pačesy a vychutnat si ji." Strach náhle vystřídala naděje a zvědavost. Můj úsměv opětoval. ,,Tak to tě s radostí doprovodím," Dotkl se mé ruky stále držící jeho. Sundal ji z mého obličeje a nepouštěl, když jsme šli trénovat boj. Až při zaujímání postojů mě pustil. Odpoledne nám rychle uběhlo. Amy s Danekou upekly ryby, já jsem s Bertem pokračovala v tréninku a Corey se k nám občas připojil. Brzy přišel čas na večeři a následné uložení do provizorních postelí. Hlídky jsme posunuli o jednoho člověka, takže hlídkování začínala Daneka. S Bertem jsme si zase zalezli do naší místnůstky. Hned se vytasil se spacákem. O nic jsem ho nežádala a smířila se se studenou nocí. Zachumlal se do spacáku však ho ještě nezavřel. Cíp spacáku držel, jako by na něco čekal. Pochopila jsem. Vlezla jsem si k němu a ihned mnou projela vlna tepla. Bert spacák zavřel a trochu zmateně nevěděl kam se svýma rukama, aby mi nijak nepřekážel. Po dlouhém šustění jsem je prostě uchopila nechala ho, ať mě drží kolem pasu. Chvíli se snažil být od mé kůže co nejdál. Pak to vzdal a mě ze všech stran obklopilo příjemné teplo. Dál mě pohltil i spánek.