Hunger games: Společný úder

Přátelé a nepřátelé

Griffin byl lehce plachý. Když jsme pokračovali dál ke Kopci hojnosti, ohlížel se a vypadal poměrně vyrušeně. Beatrice z něj nebyla vyloženě nadšená a Bert... To jsem netušila. Tvářil se normálně a nedával nijak najevo emoce, což mě štvalo. Nenápadně jsem ho dohnala zezadu a promluvila. ,,Děje se něco?" Lehce sebou cukl a já se pro sebe v duchu škodolibě zaradovala. Ráda jsem lekala lidi, obvzlášť ty, kteří mě štvali. ,,Ne. Proč by mělo?" Opáčil a spočinul pohledem na Griffinovi před námi. Šel nějakou švihlou chůzí a rozhlížel se cukavě okolo. Beatrice si od něj držela velký odstup a pomalu scházela z cesty. ,,Něco tě trápí," dedukovala jsem dál. Nepříjemně mě probodl pohledem. Neuhla jsem. Byla jsem pevně rozhodnutá ho otravovat, dokud mi neodpoví. ,,Ne, netrápí," odporoval a dál radší kontroloval Griffina před námi. Vypustila jsem další teorii, proč je nevrlý. ,,Štve tě on?" kývla jsem hlavou k chlapci před námi. Spatřila jsem drobný úsměv a protočení očí. ,,Ne, štve mě tvé vlézání do soukromí." To je ale malý cvok. ,,Víš o tom, že, ať tu budeme dělat cokoli, Kapitol to uvidí." Řekla jsem možná až moc divně. Spočinul na mě znova pohledem a já se snažila potlačit červenání. Debile. Pak mě překvapil svou tichou odpovědí. ,,No právě, Kapitol a Tvůrci všechno vidí, slyší a můžou vyhodit do povětří." Odfrkla jsem si, abych dala najevo svou statečnost. Ovšem měl tak krutou pravdu. Bála jsem se, že Kapitol náš plán prokoukne, bála jsem se, že kdykoli na nás může cokoli poslat, aby naši myšlenku zničil. A i kdyby ji už odhalili, divila jsem se, že se ještě nás nezbavil. Možná se o to již pokoušel, ale nevyšlo mu to. A to je zatraceně dobře. I přes tohle všechno jsem věděla, že Berta trápí ještě něco. ,,To není, ale vše, že?" nehodlala jsem přestat. Tentokrát pravil hlasitěji: ,,Blížíme se k profíkům. Musíme být obezřetnější než předtím." Beatrice s Griffinem zastavila a ohlédli se na nás. ,,Proč jdeme směrem k profíkům?" nechápala Beatrice. ,,Jste jejich komplici?" nezapomněl přispět také Griffin. Také jsme zastavili. ,,Ne, nejsme jejich komplici. Popravdě mě fakt nemusí," ujala jsem se slova já. Griffin mi věnoval důvěrné přikývnutí. Beatrice se to stále nelíbilo. ,,Jak tě jako nemusí? Nevymyslela sis to náhodou, abys nás mohla všechny odevzdat jim?" Musela jsem uznat, že to znělo jako důmyslný plán a divím se, že ho ještě na nás profíci neaplikovali, jenže já měla své argumenty. ,,Myslíš, že bych pracovala pro profíky, kdybych byla takhle dobrá? Sama jsi mohla vidět u hodnocení, že mám dvanáctku. Takže být tebou bych se klidnila." Její mnoha barevné oči mě prošpicovaly pohledem. Ještě očividně neskončila. ,,A profíci by si tě nechtěli vzít na svou stranu? Jsi asi nejlepší tady ze všech, takže proč by promarnili takovou možnost?" Proč to všechno mohlo být pravda? Mohla jsem se k nim přidat. Mohla jsem to udělat, abych pak zabila Lukea. Ale já měla svůj plán. A toho se budu držet jako klíště, i přes Beatriciny nedůvěřivé řeči. ,,Hledačka má pravdu," prohlásil Griffin. Všichni jsme se k němu nechápavě otočili. ,,Kdože?" zeptal se Bert, jenž celou naši výměnu slov pozoroval. Griffin nevypadal nijak zmateně. ,,Ona je Hledačka." Ukázal na mě a páry očí se stočily ke mně. Já to sama nechápala do chvíle, kdy mi došlo, že jsem se zatím Griffinovi s ostatními nepředstavila. Nervózně jsem se zasmála. ,,Griffine, promiň, že jsme se ti ještě nepředstavili. Trochu jsem na tuhle maličkost zapomněla." Odvedla jsem řeč od Beatriciných obviněních. ,,Já jsem Katrin, tohle Bert a toto Beatrice." Postupně jsem kynula rukou ke jmenovaným. Beatrice to pozorovala s pozdviženým obočím a Griffin si asi ukládal naše jména do paměti. ,,Maličkost?" pozvedl obočí Bert. Nevšímala jsem si ho a očekávala další útok od Beatrice. Když žádný nepřicházel, řekla jsem: ,,Máš ve všem pravdu. Ne v tom, že jsem se spolčila s profíky, ale v tom, že jsem mohla. Ale teď potřebuju, abys mi věřila." Pohlédla jsem na ni a snažila se, aby to nevypadalo moc uboze. Protočila očima. ,,Fajn. Ale to ještě neznamená, že si na tebe nadám majzla." Zvedla výhrůžně prst a pokračovala v cestě. Samozřejmě, jak jinak, pomyslela jsem si a s ostatními vydala za ní. Les byl nádherně klidný a Beatrice konečně taky. Má mysl však ne. Překvapila mě ta přezdívka. Nedocházelo mi, proč zrovna Hledačka. Já snad něco hledám? Pak mi to došlo. Hledám splátce. Jenže já Griffinovi nic takového neříkala. Musela mu to povědět Beatrice, o čemž silně pochybuju, nebo je vážně všímavý. Vzpomněla jsem si na to, co mi řekl. Já nejsem stupidní. Krása. Aspoň vím, čím se mám v aréně řídit. Když nemám žádný jiný citát.
Pomalu jsem cítila napětí ve vzduchu. Ne proto, že bychom se blížili k poli, které nás odděluje od venku. Napětí nás. Atmosféra mezi námi zhoustla. Beatrice se přestala držet od nás dál a Griffin taktéž. Bylo jim jasné, že se blížíme k profíkům. Tím ve větším ohrožení jsme. Začínalo se smrákat. ,,Budeme přenocovat," oznámil Bert a jako každodenně se ujal hledání výhodného stromu. ,,Jak přenocujete?" otázal se mě Griffin pozorovajíc Berta obcházejícího stromy. Beatrice si natáhla sundanou bundu, aby jí nebyla zima. ,,Každou noc vylezeme na strom a tam přenocujeme. Ráno slezeme dolů." Objasnila jsem rychle a šla za Bertem, který očividně našel vyhovující strom. A tak začal můj cirkus toho, jak jsem tam šplhala. Díky ránám od blech a rozškrábané svědící kůži mi to nešlo moc rychle. Po mně se lehce do větvoví vyhoupla Beatrice. Za ní Bert pomohl Griffinovi a pak se tam vyšvihl sám. Pokračovali jsme chvíli výš, až jsme nalezli ideální větve. Podělili jsme se s Griffinem o jídlo, protože neměl ani batoh, kde by nějaké mohl mít. ,,Čím ses tu teda zatím živil?" zajímal se Bert. Já mezitím porcovala jednu z koroptví. ,,Kořínky a plody," odpověděl až když jsem mu podala jeho porci koroptve. Beatrice mi málem svou porci z rukou vytrhla. Rozebrali jsme si hlídky a uložili ke spánku. Bert si tentokrát se mnou před spaním nepovídal, což mě trochu rozesmutnilo. Jeho tichá nálada nepřešla ani po mém otravování. Celkem mě to žralo. Záleželo mi na něm a teď mě ignoroval. Zrovna teď, když jsem ho měla možná trochu víc ráda. Teda co? Ne, nemám ho ráda jako ráda. Mám ho ráda jako kamaráda. A nic víc. S těmito myšlenkami jsem konečně usnula víc přimknutá k Bertovu teplému tělu.