Avengers & Harry Potter

Prolog

[V tomto díle se objevuje popis ne zrovna příjemných věci, kterým by se některým scénářům nemuselo líbit, proto varuji, abyste četli opatrně.]

Moje planeta nebyla jedna z největších, ale prostoru bylo dostatek.
Bylo mi 6, když jsem začala chodit do školy, kde se děti učí, jak používat kouzla. V první třídě se dozví, jakou schopnost dané dítě ovládá.

Můj otec byl bůh snů a matka ovládala elementy. Zdědila jsem schopnost matky. Oheň se u mě objevil, když mi ve škole nechtěl jeden kluk vrátit boty, tak jsem mu omylem zapálila vlasy. Voda, když mi nechtěli koupit mořského psa. Země, když jsem zahrabala hračku příliš hluboko a už jsem ji nedokázala vyhrabat zpátky. Vítr se u mě objevil, když začalo pršet a já jsem celá promokla, a proto jsem použila vítr, který sice zničil pár domů okolo, ale vlasy jsem měla uschlé.

A nakonec jsem přece něco zdědila po otci, jeho fialové oči. Měla jsem podobnou schopnost jako otec, ale i přesto tak odlišnou. Bohyně nočních můr.

S ostatními světy jsme měly úžasný vztahy, měli jsme dokonce s nimi i dohodu. Pokud by na nás někdo zaútočil, přišli by nám na pomoc a tak to platilo i obráceně. Bohužel i přesto, že to byla platná dohoda, tak se nás nikdo nezastal, když jsme to nejvíce potřebovali. Naši planetu napadla rasa urgrunů (název jsem si vymyslela i tu řasu), nejsou moc známí, ale šíleně nebezpeční. Mají zbraně, kde je jed, který vaše tělo ihned paralyzuje, když vaše tělo není schopno pohybu, zabíjí vás. Bylo mi tehdy 10.

Vlastně jedna planeta nám přišla na pomoc, ale už bylo pozdě. Asgard.

...................................................

,,Mami, Tati! Jdu s Henrym!" Zakřičela jsem a vzala si batoh, kam sem naházela buchty.

,,Jen běž, ale vrať se na večeři." Zakřičela na zpět mamka.

,,Zlatíčko, když tak se zeptej Henryho, jestli jeho táta má konečně už tu novou zbraň pro mě." Odvětil táta.

,,Jasně!' Otevřela jsem dveře a pelášila k rybníku, kde na mě má čekat Henry.
Henry je černovlasý chlapec s krátkými vlasy, má modré oči a ovládá teleportaci.

Když mě zahlédl, začal zběsile na mě mávat. Zamávala jsem mu nazpátek a přestala se dívat pod své nohy. Zakopla jsem o šutr a rozplácla se na zem. Zvedla jsem hlavu a setkala se s pohledem Henryho, který ležel na zemi a držel se za břicho, kvůli záchvatu smíchu.

,,Hahaha, moc vtipné!" Začala jsem se zvedat ze země a vraždila ho pohledem.

,,Měla jsi vidět svůj obličej, když si začala padat!" Smál se neustále.

Obešla jsem ho a zamířila k rybníku. Použila jsem svoji schopnost a vystříkla na Henryho proud vody, která ho celého smáčela.

Vypískl jak holka a začal pištět, že ta voda je příliš studená.

,,Smích není hřích!" Seděl naštvaně na zemi.

,,Pokud se směješ mně, tak ano." Usmála se na něj spokojeně.

,,To řeknu mámě." Zabručel uraženě.

,,Klidně můžeš a mám se tě zeptat, jestli tvůj táta už má hotov-"

,,Nemá." Vyhrkl a postavil se na nohy.

,,Tak nic no." Pokrčila jsem rameny.

,,Pojď, budeme házet kamínky do jezera, možná trefíme i nějakou žábu." Zahihňal se tomu.

,,Fajn! Kdo první trefí žábu, tak dostane tu největší buchtu!" Rozhodla jsem.

,,Budu si užívat tvůj smutný obličej, až budu spokojeně jíst buchtu." Vzal kámen a hodil ji do vody.