Avengers & Harry Potter

Epilog

(EPILOG - DOCTOR STRANGE)

Stojím před mohutnými dveřmi svatyně, kterou obývá Doctor Strange. Mé srdce buší v hrudi, zatímco se snažím sebrat odvahu a zaťukat. Přemýšlím nad jeho slovy, která mi utkvěla v paměti. Měl na mě čekat. Opravdu to myslel vážně?

Rozhodnu se, že je čas riskovat. Pomalu se přibližuji ke dveřím, ale než stihnu svou ruku zvednout, dveře se samy otevřou. Zůstávám chvíli zaražená a rozhlížím se po tiché místnosti.

Pak se ozve hlas muže, který mi tolik zamotal hlavu. ,,Nemyslel jsem si, že na tebe budu muset čekat tři měsíce," říká s mírným úsměvem. ,,Ale vidím, že to stojí za to."

Usměji se, cítím jak mi do tváří stoupá jemný ruměnec. Přistupuji váhavě blíže k němu a on mě pozoruje s pobaveným výrazem ve svých očích.
,,Taky jsem si nemyslela, že mi bude trvat tak dlouho, se sem dostat.

,,Já nekoušu,"řekne, když si všimne mého váhání. Zasměji se a moje nejistota se pomalu vytrácí.

Doctor Strange se ke mně nakloní a pevně mě obejme. Cítím jeho teplé tělo. ,,Jsem rád, že ses rozhodla přijít," šeptá mi do ucha.

Odtahuji se z jeho objetí a při pohledu do jeho očí si všimnu plamenů vášně, které v nich planou. Doctor Strange se na mě dívá divoce a jeho dech se zrychluje.

,,Nikdy jsem nepřestal myslet na tebe," vydechne, zatímco se ke mně naklání. Jeho ruka mi jemně sklouzne na bok, přitahujíc mě blíž k sobě. Jeho čelo se přitiskne ke mému a cítím, jak se mé kolena podlamují.

,,Byla jsi v mých myšlenkách každý den," zašeptá mi do ucha s neodolatelnou vášní. Poté jemně zvedne svým ukazováčkem mou bradu nahoru a náhle se na mě vrhne v žhavém polibku.

Chytnu ho za vlasy a mírně zátahám, což mu připadá líbivé. Zvrhnutý pohled v jeho očích mě rozpálí ještě víc. Náš polibek je plný touhy a vzrušení, které jsme dlouho potlačovali.

Když se konečně odtáhneme, Doctor Strange na mě mrkne a já se přistihnu, jak se usmívám.
,,Tentokrát tě už nenechám odejít," prohlásí Doctor Strange s pevností v hlase a pevně mi stiskne ruku. Jeho slova znějí jako slib a cítím se naplněná nadějí.

Poté mě chytne za ruku a přitáhne si mě blíže. Jeho horký dech mi lehce hladí ucho, když mi pošeptá: ,,Měli bychom pokračovat někde jinde."

Usměju se, vnímajíc vzrušení a očekávání v jeho slovech, a následuji ho do místnosti, do které jen tak někoho nepustí. A vím, že tohle je něco, co jsem ty roky taky usilovně hledala, aniž bych o tom věděla. Lásku.

..........

(EPILOG - LOKI)

Když se probudím a sluneční paprsky mi silně svítí do očí, pomalu se postavím z postele a podívám se vedle sebe, avšak postel je prázdná, a Lokiho nikde nevidím. Obléknu se do županu a vyjdu na balkón, abych se podívala na zahradu.

Pohled mi padne na vzdálenou postavu Lokiho, který stojí u rybníku a pozoruje hladinu vody s rybami. Cítí, jak ho někdo sleduje, a když se otočí, jeho tvář vyjadřuje první rozhořčení. Avšak jakmile si uvědomí, že jsem to já, jeho pohled se rozjasní. Usměju se na něj a zamávám mu. Zachechtá se, a poté se mi pokloní se šarmem a elegancí.

Právě v tu chvíli se přibližuje Thor, který nemůže odolat a rýpne si: ,,Myslel jsem si, že sis zakládal na tom, aby se klanili tobě."

Loki na něj zabručí, ale s úsměvem se otočí ke mně a gestem úst naznačí, že by pro mě zničil celý svět. V jeho slovech cítím vášeň a oddanost, která mi rozbuší srdce.

Zhluboka se nadechnu a nechám svůj pohled sklouznout k východu slunce. Jeho paprsky se promítají do mých očí, září na obloze, a já si uvědomuji, jak je nádherný tento okamžik. Mé srdce pociťuje klid a štěstí.

Avšak, když se vracím ke světu okolo sebe, zjišťuji, že Loki se postavil za mě. Jeho ruce se jemně omotávají kolem mého těla, a jeho hlava se opírá o mou. Cítím teplo jeho dotyků, a to mě přivádí k úsměvu.

Nakloní se ke mně a jeho slova znějí tak romanticky, že se mi skoro podlamují kolena. Pak mě políbí na temeno hlavy, což mi přináší měkký pocit šimrání a radosti. Společně si užíváme krásu východu slunce, který maluje na obloze svou jasnou paletu barev.

Přestože je východ slunce nádherný, Loki je ten, kdo nevěnuje výhodu sebemenší pozornost a jeho oči se upírají na mě.

Sledujeme společně ten magický okamžik, jak slunce pozvolna vystupuje nad obzorem. Přichází nový den plný možností a lásky. Ten moment je víc než jen východ slunce - je to symbol našeho spojení a síly našeho vztahu.

,,Je to nádherný východ slunce," vydechnu a pohlédnu na Lokiho.

On se na mě podívá, jeho oči plné citů a lásky, a odpoví: ,,Ano, je. Ale ne tak nádherný jako ty."

......

A tak jsme dospěli ke konci. Doufám, že jste si tuto knížku užili, protože mi psaní dalo docela zabrat, zejména ve spojení se školou, která si žádala tolik času a úsilí a občas mě docela vyčerpávala. Nicméně doufám, že se zase setkáme u další knížky, kterou budu psát, a budu ráda, když mi sdělíte své, otázky nebo nějaké komentáře.

S úctou se loučím a děkuji vám, že jste tuto knížku četli a dali jí šanci.