Avengers & Harry Potter

Avengers?

Vyjeveně jsem zírala na skupinu můžu, které si přivedl Loki sebou. Nejdřív jsem si povšimla muže, který se zdál situací potěšen, že je středem pozornosti. Má kratší černohnědé vlasy. Jeho hnědé pronikavé oči se perfektně hodí k středně velkému nosu, lehce načervenalé puse a k bradce, která plynule přechází v knírek.
Po jeho boku stál nervózně vypadající mladík, kterýmu nemohlo být více jak 20 let. Očima nervózně tikal sem a tam a párkrát věnoval plachý úsměv. Jeho vlasy byly převážně světle hnědé, ale bylo to těžké posoudit z této dálky. Narozdíl oči byly dobře vidět, měl hnědé. I přes oblečení si lze povšimnout svalů. Nevypadal vůbec špatně.
Poslední osoba stála nejdál od nich. Stál na místě a pozoroval znuděně okolí, jako kdyby ho obtěžovalo zde vůbec být. Vlasy měl po stranách bílo-šedé, jinak je měl zcela černé. Několik vlasů mu padalo přes čelo. Zelené oči mu svítily jako smaragdy. Jeho obličej zdobí i perfektně zastřižená bradka, která mu dodává určitý respekt.

Když jsem skončila s prohlídkou účastníků, obrátila jsem svou ztracenou pozornost zpátky k nim. Loki zvedl své ruce do vzduchu a nezapomněl použít svůj zářivý úsměv. ,,Tak na co ještě čekáš?"

Dala jsem si na čas s odpovědí. Očkem jsem skenovala místnost, která byla celá studentů a nezdálo by se, že by se to mělo změnit. ,,Myslím, že bude nejlepší, když si popovídáme někde, kde není tolik očí." Hlavu jsem naklonila k obecenstvu, kteří hltaly každý slovo. Převážně růžová ropucha, co se zdála být plně zaujatá okolnostmi. Byla jenom otázka času, kdy se ozve její pisklavý hlas vedle mého ucha.

,,To lze napravit. Pár vypíchnutí očí ještě nikoho nezabilo." Prohodil pobaveně Loki. Plácla jsem se do čela, když se ozval hlasitý šum studentů.

,,Nemám na to celý den, takže bych vaše šťastné shledání trochu urychlil." Ozval se muž s červeným pláštěm za zády.

,,Myslím, že-" Přerušil mládence egoisticky vyhlížející muž s brýlemi.
,,Nikdy nezačínej větu se slovem: ,, myslím," neboť je nejlepší nemyslet." Sledoval mládence skoro otcovsky.

,,Souhlasím. Zrovna vedle sebe máš úžasný příklad." Rýpl si do něj černovlasý muž.

,,Ticho," zavrčel nebezpečně Loki, než se otočil zpátky na mě s úsměvem. Ruce založil za svá záda, která ihned spojil.

,,Nezapomínej, Muflone, kvůli komu tady jsme." Připomněl mu muž s brýlemi, který se zachechtal nad výrazem Lokiho - ústa stažena do tenké linky.

Omluvně jsem se zadívala na své kolegy a věnovala jim nejistý úsměv. ,,Omluvte mě,"
Zvedla jsem se ze svého místa a cítila na sobě několik pohledů. Rychlým krokem jsem se zastavila u Lokiho, který se na mě ušklíbl. Protočila jsem očima a chytla ho za rameno, abych ho nasměrovala k východu.

Rukou jsem pokynula ostatním, aby mě následovali. Loki šel po mém boku a při chůzi sledoval vyděšené pohledy studentů, kterým věnoval spokojený úsměv. Dokonce jim zamával dětinsky na rozloučenou, než zmizel semnou za bránou. Muž s pláštěm nad tím pouze nevěřícně zakroutil hlavou a dlaní si projel své vlasy. I přesto, že sledoval okolí nezaujatě, na malou chvíli se zastavil a nad něčím se pozastavil, z přemýšlení ho vytrhl naráz do jeho zad. Nabroušeně se podíval na klučinu s oříškovými oči, ale nekomentoval to. Mladík byl krátkou chvíli v šoku, než se z něho vzpamatoval a zamumlal tichou omluvu, vyrazil kupředu. Zdál se, že ho tato výprava znervózňuje, ale na tváři šel spatřit především zájem. Poslední šel egoista, který odcházel opravdu, jako nějaká slavná osoba. Nikomu nevěnoval delší pohled, než by bylo nutné.

Než se brána za náma zavřela, měla jsem nutkání se otočit, ale neudělala jsem to. Stála jsem na místě a čekala, až se zavře brána. Po zavření brány jsem se otočila a stála v tváři tvář muži s pláštěnkou. Trochu jsem sebou cukla při té náhle blízkosti. Loki si mé reakce všiml a zachechtal se. Muž pouze povytáhl obočí nahoru, ale nic neřekl.

Odkašlala jsem si, abych mohla začít. ,,Bylo by asi nejlepší, abych se vám představila." Natáhla jsem ruku muži, který mou ruku nezaujatě sledoval, jako kdyby měl dostat pohlavní nemoc pomocí mého dotyku. ,,Není třeba, vaše jméno nám je již známo." Zašklebil se mému kyselému výrazu.

Ruku jsem stále měla ve vzduchu, namířenou na jeho. ,,Nebylo by nejlepší, kdybych znala i vaše jména?" Nebo vám mám říkat tak, jak budu chtít?" Povytáhla jsem koutek úst směrem nahoru.
Hlasitě si povzdechl, než mi silně potřásl rukou. ,,Mé jméno je Doctor Stephen Strange," při přestavení se mi hluboce díval do očí. Jako první jsem odvrátila svůj pohled a stočila ho na jeho ruku, která byla zjizvená. Všiml si mého pohledu a okamžitě spustil sevření a udělal pár kroků zpátky, aby udělal místo ostatním.

Nehodlala jsem komentovat jeho divné chování. Otočila jsem hlavu na stranu a setkala se s Lokim, na kterého jsem zmateně koukala. Pouze pokrčila rameny a opřel se zády o sloup.

Další předstoupil mladík. Na tváři měl veselý úsměv a jeho oči jiskřili radostí. ,,Peter, Peter Parker, rád vás poznávám." Věnoval mi úsměv, ale tentokrát se vyhýbal očnímu kontaktu. ,,Mně též, Petere," stiskla jsem mu ruku, zvedl svůj pohled a hrdě přikývl, než odstoupil.

Poslední, kdo byl na řadě byl dobře vypadající muž. Tentokrát si sundal brýle, které následně schoval do své kapsy. Přistoupil jediným dlouhým krokem, stisk měl pevný. ,,Ten nejlepší na konec." Vycenil na mě své dokonalé zuby. Jeho humor byl nakažlivý, takže jsem se potichu zachechtala, což ho zaujmulo. ,,No konečně někdo, kdo je na stejné loďi!" Zářil štěstím.

,,Jasně, takže, pane - ,,ten nejlepší na konec," jakpak se jmenujete?" Použila jsem jeho předchozí větu.

,,Nestává se mi často, že by někdo nevěděl, kdo jsem. Tony Stark.  GENIÁLNÍ MILIARDÁŘ, PLAYBOY A FILANTROP." Dodal, aby na mě zapůsobil. Nepomohlo to, ale falešný úsměv ho ošálil na tolik, že zvedl hrdě hlavu a prohlásil: ,,Já věděl, že víte, kdo jsem."

Pouze jsem zakroutila pobaveně hlavou, než jsem se obrátila k Lokimu, který předstíral, že samou nudou usnul. Několikrát jsem mu luskla přes obličej, abych na sebe upozornila.

Sledoval mě přes přimhouřená víčka. ,,Můžeme si popovídat někde jinde? Máš pokoj?" Zajímal se.

Přikývla jsem a vydala se cestou k mému pokoji. Všichni mě mlčky následovali.

..........

Avengers na scéně, takže doufám, že se vám tato parta bude líbit. Každý je z jiného těsta, takže bude skoro nemožné, aby se navzájem nepozabíjeli.
Doufám, že se vám tato kapitola líbila a budu ráda za ohlas, který mi dodá motivaci k psaní, nýbrž i komentář, co mě povzbudí. ❤️