Avengers & Harry Potter

Zpátky

,,Konečně zpátky," promluvil radostně Tony a jeho tvář byla rozjasněná úspěšným návratem. Pohlédla jsem na něj a nemohla se neusmát nad jeho zářícími rysy.

,,Myslím, že každý z nás je schopen najít cestu zpět tam, odkud pochází," řekl Stephen a svým zvědavým pohledem prošel přítomné.

,,Ty si jistě myslíš, že jsme všichni tak neschopní, že ano, Strange?" odsekl mu Tony s určitou dávkou ironie v hlase.

,,U tebe bych to určitě zpochybňoval, Starku," posměšně odvětil Strange a pobaveně se zachechtal.

Peter se na mě otočil se smutným výrazem na tváři. ,,Takže, asi bude lepší, když se rozloučíme..." promluvil s mírnou rezignací.

Přikývla jsem. ,,Ano, ale přesto bych vám chtěla ještě poděkovat," pohlédla jsem na všechny přítomné, kteří mě sledovali s pozorností a zvědavostí. ,,Děkuji vám, že jste pro mě přišli. Kdybyste se tu neobjevili, nevím, co bych teď dělala." Usmála jsem se na ně.

,,Pravděpodobně bys tam stále trčela," odvětil sarkasticky Tony, který zakňučel, když ho plášť od Strangea lehce praštil po hlavě. ,,Co je?" ohradil se na plášť a jeho hněv se odrážel v jeho hlasu. Strange se na to zasmál a nijak to nekomentoval.

,,Rádi jsme ti pomohli, přeci jen... není to tvoje chyba, že jsi tam uvízla," povzbudil mě Peter a jeho slova byla plná podpory.

,,Měl bys jasně říct, kdo je za to skutečně zodpovědný," zavrčel Loki, jehož pozornost byla upoutána mírnou narážkou.

V místnosti se rozhostila chvíle ticha, přerušovaná jen zvukem mírného větru.

,,Tvá chyba to byla," prohlásil Tony s lehkým znuděním v hlase, zatímco se nudil s mobilem a přivolával si odvoz. Zatímco čekal, nervózně prstem třískal do obrazovky.

Lokiho tvář se změnila a upřeně sledoval Starka, který se zdál být nezaujatý a nevěnoval mu sebemenší pozornost.

Strange se konečně odhodlal upozornit na sebe tím, že si odkašlal. ,,Dost dohadování. Každý se nyní vrátí na svou vlastní cestu. A rád bych vám připomenul, že pokud se toto bude ještě opakovat, zůstanete v této dimenze navždy. Je to jasné?" Ruce měl Strange překřížené za zády a svým temným obočím vyslal zkoumavý pohled směrem ke mně.

Podrážděně jsem zvedla ruce do vzduchu v gestu kapitulace.

Strange překvapeně zvedl obočí a překvapeně se na mě zadíval.

Tony zabručel a přišoural se ke mně s očividným zájmem. Pozorovala jsem ho s úsměvem. ,,Nedívej se na mě tak, jako bys viděla muflona v růžovém obleku," ušklíbl se Tony pobaveně a mrkl škádlivě na Lokiho, který na něj vrhá krátký pohled.

Pak se Tony znovu obrátil ke mně. ,,I když to byla šílená jízda, užil jsem si to. Nerad to přiznávám, ale bylo mi ctí zachránit ti prdel, protože jsi byla dobrá společnost," zazubil se na mě, když si všiml mého překvapeného výrazu. ,,Takže, kdyby ses někdy rozhodla navštívit Zemi, můžeš mě kontaktovat. Budu rád." Opatrně mi položil ruku na rameno a stiskl ho.

,,To bylo asi to nejhezčí, co jsi mi za tu dobu řekl," ušklíbla jsem se.

,,Jsem polichocen," poznamenal Tony s náznakem úsměvu na koutcích úst.

,,Skoro bych měla chuť tě obejmout," zavtipkovala jsem, Tony zvedl ruku v gestu, které naznačovalo "moment". ,,Zatím jsme na tuto úrovni ještě nedospěli," dodal s pobaveným úsměvem.

V dálce se objevil luxusní vůz, který všechny ohromil svým vzhledem. Tony otočil hlavu směrem k němu a ušklíbl se. ,,Taxi je tady. Takže se loučím, Laylo. Nejvíc mi budeš chybět. A Čárifuk s Muflonem budou mít v mém srdci zvláštní místo," dodal s úšklebkem.