Avengers & Harry Potter

Nečekaná návštěva

Další dva dny jsem neustále přemýšlela nad plánem, abych ukradla Teserakt a přitom neupozornila na sebe. Nic mě nenapadlo. Kvůli tomu jsem toho moc nenaspala, a proto nebylo žádným překvapením, když se mi pod očima začaly dělat sáčky z nevyspalosti.

Zrovna jsem seděla ve Velké síně a před sebou měla svoji snídani, kterou jsem naprosto ignorovala. Očima jsem vraždila bránu, která sloužila ke vstupu do místnosti a nedokázala se soustředit na nic jiného.

Někdo mi opatrně položil ruku na rameno, což jsem nečekala a prudce sebou trhla k osobě. Byla to Minerva. Prohlížela si mě starostlivým výrazem ve tváři. ,,Vypadáte roztržitě." Podotkla smutně.

Párkrát jsem zamrkala, než jsem nasadila svůj typický falešný úsměv, který dokázal ošálit každého. ,,Jsem naprosto v pořádku, ale děkuji za optání, Minervo."

,,Kdyby přeci něco, tak se nebojte na mě obrátit. Ráda ti pomůžu." Stiskla mi jemně rameno.

,,Beru na vědomí."

Pustila mé rameno a začala se opět věnovat své snídani. Taky jsem se otočila ke svému talíři, který byl stále plný. Povzdechla jsem a napila jsem se džusu zrovna tehdy, když jsem okem zahlédla noviny, které dřímal ve svých rukou profesor Snape. Na titulní straně bylo napsáno velkým písmenem: ,,MODRÁ KRYCHLE ZMIZELA!"

Silně jsem se zakuckala. Naštěstí mi pomohla Minerva, která mi dobře mířenou ranou do zad pomohla. Zatímco, profesor Snape mě s úšklebkem pozoroval. Poděkovala jsem Minervě a obrátila svou pozornost znovu na noviny. ,,Budete to ještě číst?" Zeptala jsem se opatrně a sledovala, jak pomalu odložil noviny, abych spatřila jeho kamenný výraz.

,,Co myslíte?" Odpověděl na otázku otázkou.

,,To opravdu netuším, proto se vás ptám." Bylo opravdu divné, že jsme si vykali, i když to byl můj kolega, ale zjistila jsem, že jen málo lidí se dostalo tak daleko, aby si tykali.

,,Právě jsem začal." Řekne a jeho pohled nespustí můj

,,A nemohla bych si ty noviny jen na malou chvíli půjčit?" Zkusila jsem. Sledoval mě nějakou minutu, než odpověděl jednoduše: ,,Ne." Tím si opět rozbalil noviny a pokračoval.

,,Prosím." Bylo mi zle, že zrovna musím škemrat u něho, ale tohle byla mimořádná událost.

Povytáhl tázavě obočí. ,,Zkuste to znovu." Ušklíbl se nad mým pohledem plného podráždění.

Zavřela jsem na chvíli oči a potichu počítala do deseti, abych se uklidnila a nevrazila bych mu pěstí. ,,Prosím."

Cukaly mu koutky. ,,Musíte být opravdu na dně, kolegyně."

,,Myslete si, co chcete." Odsekla jsem.

,,Takže ty noviny nepotřebujete?"

Než jsem stihla jakkoliv odpovědět, zvedl se ze svého místa a odešel i s novinami. Šokovaně jsem sledovala, jak se jeho postava vzdaluje. ,,Parchant jeden." Neodpustila jsem si poznámku. Nejspíš jsem tuto kousavou poznámku řekla příliš nahlas, neboť se pár kolegů na mě šokovaně otočilo, někteří na mě uznale pokývali hlavou. Věnovala jsem všem omluvný úsměv a pak jsem se rychle vypařila.

Dohnala jsem ho na chodbě. Byl dost rychlý a jeho věrný plášť za ním vlál. Musela jsem párkrát popoběhnout, abych ho zastihla. ,, Počkejte!" Zařvala jsem na něj.

Zastavil se na místě a pomalu se otočil směrem ke mně. ,,Vypadáte, jako kdybyste běžela maratón, paní kolegyně." Rýpl si nad mým zjevem.

,,To je vedlejší," odhrnula jsem si udýchaně vlasy z obličeje a snažila se alespoň nějak upravit svůj zjev. ,,Potřebuji ty noviny, pane kolego."

,,Pokud vás zajímal článek o té modré krychli, tak vám to s radostí shrnu." Z jeho hlasu kapal sarkasmus. Zamračila jsem se na něj. ,,Jak víte, tě mě zrovna zajímá tento článek?"

,,Neboť jste na to několik minut upřeně hleděla a nevnímala jste své okolí. Myslím, že je to dostatečná odpověď, nemyslíte?" Zazubil se pobaveně.

Mlčky jsem ho pouze pozorovala. Nehodlala jsem mu blahopřát, že to uhádl.

,,Mlčení znamená souhlas." Založil si paže na hrudi a udělal menší krok blíž ke mně. Neuhla jsem, ale vnímala jsem blízkost, kterou tímto krokem učinil.

Na sucho jsem polkla. ,, Takže?"

,,Potom mě už necháte na pokoji?" Zeptal se pak a mírně přimhouřil oči.

,,To bohužel nemůžu slíbit, pane kolego." Řekla jsem upřímně a sledovala jeho ,,šťastný obličej."

,,Nic důležitého nebylo zmíněno, pouze to, že ta krychle náhle zmizela. Toť vše." Ušklíbl se nad mým nespokojeným obličejem.

,,To je vše?" Rozhodla jsem naštvaně rukama.

,,Ano, příště si je radši kupte, abyste mě zase neobtěžovala." Dodal a tím se rozešel rychlých krokem pryč. Něco mi říkalo, že všechno nezmínil. Už podruhé jsem se za ním rozeběhla.

Už z dálky jsem zaslechla, jak si hlasitě povzdechl a otočil se čelem ke mně dřív, než jsem stihla doběhnout.
,,To toužíte tolik po mé pozornosti nebo se pouze snažíte o to, abyste se zítřejšího rána nedožila?" Přejel si dlaní přes obličej.

Nevím proč, ale moje tváře se automaticky začervenaly, snažila jsem se to rychlé skrýt, když jsem sklonila hlavu a začala hledat něco v kapsách. Profesor mé počínání pouze sledoval se zvedlím obočím.

Když jsem si byla naprosto jistá, že mé tváře mají přirozenou barvu, opět jsem mu odvážila podívat do jeho černých očí, které mě v tuto chvíli děsili, ale také uklidňovali. ,,Nebyl tam třeba popis?"

,,Popis čeho? Musíte být konkrétnější, kolegyně." Zavrčel.

,, Například...popis postavy, která ten Tese- tu krychli odcizila?" Rychle jsem se opravila, ale bez povšimnutí to nebylo.

Měřil si mě nedůvěřivým pohledem a u toho nepříjemně mlaskl. ,,Vím, že něco skrývate, ale nebudu se do toho plést, pokud nebudu muset." Nebezpečně se přiblížil, aby ztišil hlas, který zněl výhružně.

Husí kůže pokryla celé mé tělo. Snažila jsem se uklidnit své rychle bijící srdce. ,,Každý má svá tajemství, kolego. Hned to nemusí znamenat, že je to něco nebezpečného, takže?" Můj hlas se nepostřehltelně třásl.

,,Nebyla to jedna postava, ale několik postav. Čtyři postavy." Odmlčel se, když zahlédl můj nepřítomný výraz

,,Můžu vidět ty postavy?"

Nevzrušeně vytáhl noviny a ukázal mi fotku s postavami, kteří byly vyfocení, sice to byla rozmazaná fotka, ale byla jsem si naprosto jistá, že na první fotce byl Loki. Nikdo jiný se  nemohl zaměnit za něho.

.........

Omlouvám se, že dlouho nebyl žádný díl, ale neměla jsme čas. Samé testy atd.

Každopádně jsem si přečetla vaše zprávy a beru se samozřejmě na vědomí. Pravděpodobně udělám více konců, aby každý čtenář byl šťastný, že to skončí s postavou, s kterou chtěl. 💗