Avengers & Harry Potter

Belatrix

Válka byla jako nekonečná noční můra, která se táhla neúnavně a bez konce. Každý střet přinášel nové výzvy a nebezpečí, které mě nutily bojovat dál. S každým střetem se mi však síly pomalu ale jistě vytrácely.

Byla jsem unavená z neustálého stresu a napětí, které mě obklopovalo. Nedostatek spánku, stravy a pití dále oslabovalo tělo i mysl. Bojovat dál bylo stále těžší a těžší, a přesto jsem se jen tak nevzdávala.

Často jsem se ptala sama sebe, jestli to má smysl. Proč nás musí trápit strach a bolest? Proč se vždycky najde někdo, kdo má nekalé úmysly?

A přesto jsem se snažila udržet hlavu vzhůru a bojovat dál. Moje vlast, mí přátelé, rodiny, to všechno mě motivovalo a dávalo mi sílu pokračovat. Byla to nesmírně těžká zkouška, musela jsem projít, ale věděla jsem, že na konci této temné cesty bude světlo.

I když nám síly opouštěly, byli jsme stále odhodlaní nevzdávat se. Válka měla být ukončena a my jsme si byli jisti, že jsme na správné straně dějin. Museli jsme bojovat až do konce a doufat, že se brzy objeví světlo na konci tunelu.

Je to těžká bitva, když se s Petrem Parkem musím postavit proti Belatrix, která na nás útočí svou smrtící hůlkou. Její magické kouzlo nás neustále ohrožuje, a my musíme být obezřetní, abychom dokázali bránit a zároveň útočit zpět.

Bojujeme statečně, spolupracujeme a přesně odhadujeme její útoky. Peter a já jsme dobře na sebe naladěni, umíme se vzájemně doplňovat a podporovat, takže se nám podaří najít slabé místo Belatrix.

Belatrix se při každém seslání kouzla směje, jako smyslu zbavená, což mi několikrát naježí chlupy na rukách.
Několikrát na ní sešlu ohnivou koulí, které se vyhne a věnujeme mi posměšný pohled. ,, Zkusím ji dostat na zem, až se tak stane, tak nastane tvoje část, Petere." Mluvila jsem tak tiše, aby to slyšel pouze Peter. Peter na mě souhlasně kývl a dál sledoval upřeně očima Belatrix, jež neměla tušení, co se na ní chystá.

Jednou rukou jsem nenápadně vykouzlila vír, co se začal točit dokola, jako tornádo. Proud větru jsem nasměrovala pod její nohy. Takový protiútok nečekala a s výkřikem se skácela k zemi.

Když Belatrix ztratí svoji hůlku, Peter rychle reaguje a používá svoji pavučinu, aby ji svázal. Belatrix se snaží uniknout, ale nyní je pod naší kontrolou.

S pocitem uspokojení a vítězství se díváme na Belatrix, která je svázaná a bezbranná. ,,Jaký je to pocit, cítit se bezbranně a němě čekat, co si s tebou zamanou?" Na tváři se mi objeví pohrdavý úšklebek a oči mi planou, když se předkloním, abych ji viděla do jejích očí.

Přistoupil blíž, lehce snížil hlas a řekl: ,,Co máš v plánu s ní udělat?"

,,Myslím, že už ublížila dosti lidem..." Když Peter uslyšel můj hlas, tak pozvedl hlavu. Překvapením se mu rozšířily zorničky.

,,Nechceš...snad..-" Zaměřila jsem se na jeho oči a všimla si, že ty jeho jsou na mě přilepené. Jeho pohled byl intenzivní. Temný. Zíral na mě mírně přimhouřenýma očima a zakloněnou hlavou. Byl to pohled, který mi nikdy předtím nevěnoval.

Hlasitě jsem si povzdechla a odvrátila od něj pohled, raději jsem ho nasměrovala zpátky na Belatrix, která se nesnažila ani vyprostit. ,,Neudělám to." Dodám polohlasně a poodejdu kousek dál, abych si všimla temné postavy, co se nebezpečně blížila.

,,Ale já to udělám převelice rád."

Chvíla jsem zůstala stát jako přimražená a pak se pomalu otočila směrem, odkud ten hlas přišel. Mé srdce se zachvělo.

Mlha se postupně rozestupuje a Severus Snape se vynořuje z jejího středu. Jeho temný pohled zůstává upřený na Belatrix, která je svázaná a bezmocná. Přestože se snaží zachovat klidnou tvář, Severusův obličej je napjatý vzteky. Zatíná pěstí a hůlkou míří na její tělo.

,,ach, Snape, jaké nepříjemné překvapení." Odpovím ironicky a všímám si jeho chladného pohledu.

Severus Snape se zastaví a zvedne svou hůlku směrem ke Belatrix. Všechno se zastaví, jen jeho hlas je slyšet. „Avada Kedavra!“ řekne a hůlka vyplivne zelenou bleskovou záři směřující k Belatrix. Belatrix sebou trhne a těžké vlasy jí padají do obličeje. Když se blesk rozplyne, Belatrix je mrtvá a její tělo se bezvládně skácí na zem. Peter a já jsme stále ve stádiu šoku. Severus Snape se otočí a zamíří k nám. Jeho oči jsou ledové a zdá se, že nemá žádnou emoci. ,,Udělal jsem něco špatně?" Řekl nevinně, jako kdyby necítil žádnou odpovědnost k tomu, co udělal.

Nevěřícně jsem na něj hleděla a odpověděla přiškrceným hlasem: ,,ne, jen ten způsob, jak si..." Nestihla jsem to doříct, neboť mě utnul svou bledou rukou.

,,Myslíš tohle??" Zopakoval svůj pohyb a škádlive se na mě usmál.

,,Neměli bychom postávat uprostřed bitvy." Upozornil dost hlasitě Peter jasnou skutečnost.

Snape nepatrně kývl na souhlas a věnoval mi poslední pohled než se otočil a rozešel se pryč. Než zmizel úplně z našeho zorného pole, promluvil: ,,Nejsi tak beznadějná, jak jsem si prve myslel."

Zařazeně jsem sledovala jeho mizící záda a na můj obličej se vkradl menší úsměv. Peter se na mě stále divál a prozrazoval své znepokojené myšlenky v hlavě.

Peter se rozhlédl po okolí, všiml si dalšího čaroděje a hodil po mě lstivý pohled. ,,Přidáš se?"

,,Jasně, parťáku." Usmál se, když jsem se dostala dostatečně blízko, položil mi ruku kolem ramen a následně mi stiskl rameno.

.......

Po delší době další díl. Škola mi dává zabrat, takže absolutně nic nestíhám, takže mě omluvte. Každopádně budu ráda za každý komentář či ohlas 💓