Avengers & Harry Potter

Smrt

Všechno bylo neuvěřitelně chaotické a nebyl čas na to, abych se ptala, zda je tato osoba na mé straně. Paprsky létaly takřka vedle mé hlavy, ale naštěstí žádný nebyl úspěšný. Nestihla jsem ani zaregistrovat Petera, Tonyho, Lokiho a Stephena v tom ruchu, takže jsem se neustále otáčela a držela se v pohotovosti, aby žádná další střela neměla za cíl mě.

Mé oči byly pevně upřené na postavu v černém oděvu s kudrnatými vlasy, která nenávistně pozorovala kmotra Harryho. Něčím jsem cítila, že se brzy stane něco nečekaného, a tak jsem sledovala každý její pohyb. Chaotická situace však nebrala konce, a já jsem si byla jistá, že se stane něco neočekávaného.

Všechno okolo mě náhle utichlo a já vyděšeně sledovala onu ženu, která vytáhla hůlku a nadechovala se k zaklínadlu. Prudce jsem otočila hlavu na stranu, zírala jsem na Siriuse, který bojoval po boku Harryho proti Luciusovi, neměl sebemenší tušení, jak ve velkém nebezpečí se nacházel.

Nevála jsem se ani sekundy a rozeběhla jsem se. Zastavila jsem se až před Sirusem a pohlédla jsem do očí Lokiho, který zděšeně hleděl do mých. Když spatřil blížící se kouli, otevřel pusu, ale já měla plnou hlavu adrealinu a nevnímala jsem žádné zvuky. Jediné, co mě zajímalo, byl muž, který znamenal pro Harryho tolik.

Sirius a Harry se na mě neobrátili, ale Lucius na mě s úsměvem hleděl, jako by tušil, že se někdo z nás už nikdy nevrátí. Bez váhání jsem se odrazila a natáhla ruce před sebe. Zelený záblesk se blížil rychlostí blesku, ale já jsem se snažila být rychlejší. Riskovala jsem život, ale věřila jsem, že to zvládnu.

Odstrčila jsem Siriuse pryč a dopadl pár metrů od nás. Přistála jsem tvrdě na zemi a očekávala ránu, která však nepřišla. Když jsem se podívala nahoru, uviděla jsem Harryho, který vypadal, že se už chystá zasáhnout, když si uvědomil, co se děje.

Hlasitě jsem si oddechla, když jsem spatřila Harryho. Všiml si, co se mohlo stát, a vypadal, že se chystá skočit do akce. Naštěstí se koule, která zázračně zmizela, odrazila několikrát od stěn. A já byla ten cíl.
,,LAYLO!" Zakřičel Tony a tím upoutal mou pozornost. Ne včas.

..............

Když mě oslepila zelená záře a já přestala cítit jakoukoliv bolest, došlo mi, že jsem zemřela. Nevěřila jsem, že když člověk umře, uvidí, jak se vznáší nad svým vlastním tělem a pozoruje své přátele, kteří se snaží rychle dostat k mému nehybnému tělu.

,,To jsem doslova posrala." Povzdechla jsem si a prohrábla si své vlasy, mé prsty se začaly klepat při zjištění, že už se nikdy nevrátím.

Loki se ocitl před mým tělem, naprosto zoufalý a v koncích. Jeho oči byly zalité slzami, což bylo naprosto nezvyklé, protože Loki se obvykle snažil skrývat svou slabost. Vzpomínky na to, co se právě stalo, ho obklopovaly, a jeho ruce nebyly schopny najít místo, kam je položit. Na jeho tváři byla vidět směs bolesti a zoufalství, kterou jsem nikdy předtím neviděla.

Tony podepřel Petera, který se zdál být zraněný, i když naštěstí nebylo nic vážného. Peter se díval na Tonyho s nevěřícím pohledem a mumlal si něco nesrozumitelného. Tonyho tvář se stáhla úzkostí a jeho ruce se stiskly v pěst.

Stephen stál opodál, jeho pohled se zastavil na mém těle. Jeho myšlenky byly tak intenzivní, až se ve vzduchu mohlo skoro cítit jeho přemýšlení. Zdálo se, jako by se tím vším snažil něco najít, ale nakonec se jeho úsměv rozšířil doširoka a jeho pohled se přesunul na mě.
Jeho hlas byl chladný jako břitva, když promluvil: „Furt se ženeš dopředu a teď tady ležíš nehybně na zemi.“

Ohlédla jsem se na Stephena a zírala na něho s otevřenou pusou. On stál na stejném místě, ale zároveň se vznášel nad zemí, jako by byl průhledný ,,Umřel jsi taky? Nebo proč tě vidím dvakrát?" zeptala jsem se zmateně, když jsem si všimla jeho těla, které se vznášelo nad zemí. Stephen se na mě díval a já měla pocit, že si mě prohlíží.
Doktor Strange mi pohlédl do očí s ledovým pohledem a přiblížil se ještě víc. „To je na dlouho, ale mohu tě ujistit, že mrtvý nejsem. Pokud bys byla opravdu mrtvá, tvé astrální tělo by teď nezíralo na sebe.“ Podíval se na mé nehybné tělo

,,Takže nejsem mrtvá?" Nedůvěřivě jsem ho sledovala, čehož si povšiml a zakroutil hlavou.

,,Ne, jenže můžeš."

,,Prosím?" Vyjekla jsem a nechápala, jak to mohl říct s takovýho klidem.

,,Teď mě dobře poslouchej. Potřebuješ najít něco výjimečného, něco, co se bude zdát, že tu nepatří. Musíš rychle vyhledat něco neobvyklého, něco, co by vybočovalo z běžného. Rozumíš tomu?"

,,Myslím, že ano." Pochybně jsem kývla a začala se rozhlížet okolo sebe.  Nic zvláštního, co by upoutalo můj zrak, nic, co by se zdálo být jiné.
,,Já nic-" nestihla jsem to doříct, když jsem se otočila zpátky k Strangeovi, který tam už nestál, všechno okolo se změnilo a vypadalo to, jako kdyby se zastavil čas, nikdo se nehnul.

,,Ksakru," otáčela jsem se a hledala něco, co by mi dal malinký náznak toho, jak se dostat odsud. Když jsem už ztrácela naději, všimla jsem si, že u mého tělo leží něco mrňavého, co sotva postřehl můj zrak. Přibližila jsem se a zadívala se na Teserakt, který byl ve velikosti řetízku, ležel v mém ruce.

,,Pokud to není tohle, tak už vážně nevím." Rukou jsem si setřela pot z čela a váhavě popadla modrou krychli, která se ihned rozzářila, když jsem si ji vložila do dlaně. Musela jsem přivřít oči kvůli záři.

Všechno se začalo rychle otáčet a třást se. Cítila jsem, jak se mi z toho motá hlava. V mých očích se začaly objevovat různé obrazy, jako bych viděla filmy. Můj výhled se začal zamlžovat a začaly se mi objevovat mžitky. Pak jsem se cítila slabá a zmatená a nakonec jsem upadla do zapomnění.

......

Další kapitola je na světě.
Jelikož za chvíli budu psát konec, tak bych ráda věděla, s jakou postavou by měla Layla na konci chodit. Napište to do komentáře 💞💓