Avengers & Harry Potter

Noční procházka

Nic zajímavého se celý den nedělo. Zrovna jsem stála na chodbě a oči upřené na hvězdy, co zářivě zářily. Očkem jsem se podívala na hodiny, které ukazovaly - 2:12
Bylo už dost pozdě, ale nemohla jsem spát, proto jsem se vydala na menší procházku, abych se nějak unavila a mohla zalehnout. Když se mi začaly oči zavírat, usoudila jsem, že je nejvyšší čas se vrátit zpátky. Neudělala jsem ani dva kroky, když jsem vrazila při otáčení se do postavy. Málem jsem upadla, ale stihla jsem se zachytit pevného sloupu. Jenže tajemná postava takové štěstí neměla, nýbrž ležela na studené podlaze, oči upřené na mě.

V ruce jsem zažehla plamen, abych zjistila, kdo onen tajemník je. Poklekla jsem na jedno koleno a dívala se do obličeje mladíka, který zmateně mžoural očima sem a tam a rukama šmátral po zemi, jako kdyby něco usilovně hledal. Byl to Harry Potter, pokud jsem si dobře pamatovala

Povšimla jsem si lesklého předmětu, který odrážel měsíční svit, vzala jsem opatrně brýle do ruky, jenž jsem podala k chlapci, který mi věnoval zářivý úsměv, pak si je nasadil a uvědomil si, do koho narazil.
,,Moc se omlouvám, paní profesorko!" Začal se omlouvat a zvedat se ze špinavé země. Začal si oprašovat své pyžamo.

,,Nemůžete spát?" Zeptala jsem se a plamen přiblížila k chlapci, který se zdál náhle neklidný. Ruce měl spocené, nýbrž i obličej se leskl potem a vlasy byly mastné.

,,Spal jsem, ale něco se mi zdálo, co musím ihned říct Brumbálovi." Řekl a zrychleně dýchal.

,,Dobře, raději vás doprovodím." Odvětila jsem, když jsem si prohlédla jeho stav.

Rozešla jsem se a Harry se ihned ke mně přidal. Mlčky jsme šli vedle sebe, než se zastavil u dveří, kde bylo jméno - Minerva McGonagallová
Zdál se, že uvažoval, zda má zaťukat, či nikoliv. Rozhodla jsem za něj a hlasitě zaklepala na dveře profesorky. Zvuk klepání se odrážel celou chodbou, až sebou Harry mírně trhl.

Z dveří se náhle objevila ospalá hlava prosesorky přeměňování. Přeměřila si nás přísným pohledem, než se na její tváři objevila starost. ,,Stalo se něco?" Zeptala se ospalým hlasem, ale  mozek ji zcela fungoval.

,,Harrymu se něco zdálo a potřeboval by urgentně mluvit s Albusem. Byla byste tak hodná a zašla pro něj? Nepamatuji heslo a ani cestu tam, my bychom začít odebrali do místnosti, o kterém mi říkala kolegyně Hoochová, říkala, že slouží k těmto záležitostem." Skončila jsem a sledovala obličej Minervy, která na chvíli zpracovávala každou informaci, pak přikývla.

,,Dobrá, počkejte tedy tam, hned tam budeme."

...................

Na Albuse jsme nečekali moc dlouho, za chvíli se objevil, dokonce i se Snapem a s Minervou. Snape vypadal otráven s celou situací jako vždy, za to Minerva se strachovala a dívala se jemně na Harryho, který se třásl.

,,Řekni mi, stál jsi v tom snu vedle oběti, nebo jsi to viděl shora?" Optal se Albus zády otočený k němu, když si vyslechnul celou historku.

,,Ani jedno, bylo to jako....," odmlčel se a přemýšlel, jak to bylo v jeho snů.
,,Povíte mi, prosím, co se děje?" Zeptal se pro změnu Harry a pohledem tikal z Minervy na Albuse.

Albus se najednou rozešel k obrazu a začal k němu promlouvat: ,,Everarde, Arthur má dneska strážní službu. Postarej se, aby ho našli správní lidé."

,,Pane!" Zvýšil netrpělivě Harry na Albuse, který mu nevěnoval žádnou pozornost.

,,Phineasi! Běžte do svého portrétu do Grimmaldově náměstí. Vyřiďte, že Arthur Weasly je vážně zraněný." Chtěl pokračovat, ale přerušil ho hlas, který potvrdil domněnku Harryho.

,,Našli ho, ale bylo to o vlásek, Albusi."

,,Ach díky bohu. Teď budeme muset..." Tentokrát byl přerušen Harrym.

,,Poslouchejte!" Zařval na něj, až se Brumbál prudce otočil.

,,Co se to semnou děje?" Zhluboka dýchal a hleděl bezmocně na mě, jako kdybych mu mohla odpovědět na jeho otázku. Byla jsem stejně zmatená jako on.

,,Severusi. Nemůžeme už čekat, ani do rána." Opět ignoroval Harryho a oslovil Snapa, který se náhle napjal a začal pozorně poslouchat.

,,Pokud to dobře chápu, tak Harry se s tím týpkem bez nosu je nějakým způsobem spojen?" Při slově ,,bez nosu," jsem si vysloužila od Snape hlasité zavrčení.

,,Je to možné, ale pravděpodobně si není ještě toho vědom. Nesmíme plýtvat časem a naučit se ovládat své sny, nýbrž myšlenky, jinak se ocitneš v ohrožení." Promluvil zcela vážně Brumbál

Minerva zděšeně dala ruce přes obličej. ,,Severusi, naučíš ho to, že ano?" Ujišťovala se Minerva a hleděla na něj s prosbou v očích.

Harry stál napjatě, nelíbilo se mu být v blízkosti toho netopýra, prosebně se na mě podíval a hledal nějakou útěchu.

Pouze jsem se uchechtla a zašeptala jsem mu do ucha; ,,Už teď tě lituju" Pak jsem se odtáhla a povyskočila, když jsem zády narazila do hrudi někoho. Modlila jsem se, aby to nebyl zrovna ten přerostlý netopýr, ale když jsem zvedla hlavu, zahlédla jsem černé oči, které potemněly při pohledu na mě. Trapně jsem se usmála a pronesla: ,,My o vlku a vlk za mými zády." Následně jsem se dostala z jeho blízkosti a rozhodla se, že je nejlepší čas opustit tuto místnost.
,,Přeji dobrou noc," podívala jsem se na Minervu, která smutně přikývla, zatímco Albus se usmíval jako měsíček na hnoji, nenápadně na mě mrkl a hlavou poukázal na Severuse. Zakroutila jsem hlavou a obrátila pozornost na poslední osoby v této místnosti. ,,Hodně štěstí." Pronesla jsem k Harrymu.

,,Budu ho potřebovat." Odpověděl místo toho otráveně Profesor Snape.

Zabručela jsem a vyrazila pryč.

.......

Měsíc to snad trvalo, ale je tady asi díl. 🤣