Avengers & Harry Potter

Seznámení

,,Hej! Pane!" Zakřičela jsem na něj a zamávala mu, když se zmateně otáčel kolem své osy. Když mě zahlédl vydal se pomalým krokem ke mně. Každým krokem mi připadal větší.

V sedu jsem na něj vyjeveně civěla, když se zastavil přede mě a byl vyšší než bych čekala.

,,Ehm, zdravím, jsem Layla." Vřele jsem se na něj usmála. Snažila jsem se zklidnit svůj dech, neboť si mě prohlížel a neřekl ještě jediný slovo.

,,Ooo! Vomlouvam se, jsem Hagrid." Úsměv mi oplatil.

,,Neotravovala bych, jenže kvůli zranění se nemůžu zvednout a potřebovala bych menší pomoc."

,,To máte štěstí, že jste potkala mě! Za tím jezerem je hrad, kterýho jste si určitě všimla," odmlčel se, abych mohla kývnout, že jsem ho již zahlédla, ,,V hradě je ošetřovna, takže stačí vás tam jenom dostat." Brblal pod vousy. Doslova.

,,Takže?" Otázala jsem se.

,,Vezmu vás na loď a přepravním vás na druhou stranu." Rozhlížel se po lodi, která byla nedaleko.

,,Budu vám nesmírně vděčná." Věnovala jsem mu svůj zářivý úsměv.

,,To nemusíte. Hned budu zpátky, tak nikam nechoďte." Když viděl můj obličej, tak se ihned zhrozil. ,,Tak jsem to nemyslel-"

,,Sranda musí být." zasmála jsem se tomu.

,,Dobře, madam, hned budu zpátky."

.......

Když loď přesunul a mohla jsem konečně nastoupit s jeho pomocí, tak začaly otázky. Nemyslela jsem si, že bude tak ukecanej.

,,Jaksi jsem zapomněl se tě zeptat na dost zásadní otázku." Nervózně se ušklíbl.

Nelíbilo se mi to, ale snažila jsem se skrýt svůj roztřesený hlas. ,,Na jakou?"

,,Vypadáš, že kouzla znáš, ale zatím jsem u tebe nezahlédl hůlku." Odvážil se mi podívat do očí mezitím, co pádloval.

,,Kouzla mi nejsou cizí, ale nechápu tu část s hůlkou." Zatvářila jsem se nechápavě.

,,Pokud ti kouzla nejsou cizí, tak bys určitě měla být u sebe hůlku, jinak bys nedokázala kouzlit." Sledoval mě upřeně.

,,Ehm, že vím, když řeknu, že dokážu kouzlit bez nějakeho dřeva." Odvětila jsem a doufala, že mě neschodí do vody.

Přestal pádlovat a nad něčím se dlouho zamyslel, než něco vypustil: ,, Není moc kouzelníků, kteří by dokázali čarovat bez hůlky, ale když už je, tak je velmi mocný. Do jaké koleje jsi chodila?" Zajímal se.

Neměla jsem sebemenší tušení, o čem to mluví. ,,Kolej?"

Zatvářil se zmateně, ,,Podle vzhledu jsem myslel, že už jsi dokončila školu v Bradavicích." Začal opět pádlovat.

,,Školu jsem dokončila, ale žádný koleje jsme tam tedy neměli."

,,Kam jsi teda chodila?" Zajímal se.

,,Domácí škola." Řekla jsem jednoduše a snažila se to nerozebírat.

,, Domácí škola? O tom jsem ještě neslyšel, že by nějaký kouzelník měl." Zamyslel se.

,,Dokonce jsem si myslel, že jsi mudla, to by ti museli po ošetření smazat paměť." Zasmál se tomu, a pak jsi rychle dal ruce před pusu, jako kdyby si uvědomil, že něco prořekl.

,,Eeeeeee, kdo nebo co je to mudla?" Snažila jsem se najít pohodlnější polohu a potichu vypískla, když se dýka malinko pohla.

Teď se na mě díval, jak na opravdovýho blázna. ,,Ty nevíš, kdo je mudla? Kde jsi celou tu dobu žila?"

,,Nevím a žila jsem na Asgardu." Zamumlala jsem podrážděně.

,,Asrgard? To neznám."

Přemýšlela jsem, jestli jsem se nedostala na jinou planetu, ale to by dozajista znali Asgard.

,,Mudla je označení pro lidi, kteří nemají ani kapku kouzelnické krve." Vysvětlil a tím mě přerušil z přemýšlení.

,,Mohla bych se zeptat, co je za rok?" Zkusila jsem se tentokrát zeptat já, když jsem z tohohle světa začínala být trochu zmatená.

Zatvářil se podezíravě, ale odpověděl: ,,[řekl rok]= Nedokázala jsem zjistil rok, kdy se odehrával díl ,, Fénixův řád" ," otočil se, aby zjistil, jak ještě daleko. Byli jsme blízko.

,,COŽE?" Omylem jsem povyskočila a tím jsem docílila bolesti, kterou mi učinila dýka v mém břiše.

,,Hej, hej! Moc sebou nehazej, jinak tam ani nestihneme dojeď." Zkusil mě uklidnit, ale když viděl můj zděšený a nechápavý obličej, tak to nejspíš nepomohlo.

,,Fajn, fajn, to nemusí ještě znamenat, že jsem v prdeli."

,,Takhle byste neměla mluvit." Pokáral mě Hagrid.

,, Poslední otázku mám," podívala jsem se na něj, ,,Znáte Tonyho Starka, neboli Iron mana?" Sice jsem ho neznala osobně, ale podle Thora byl nejznámější a velmi bohatý, podle Lokiho to byla arogantní plechovka.

,,Ne, nikdy jsem o něm neslyšel." Vyhrkl najednou.

Zůstala jsem sedět jako opařená a snažila se spravovat všechny informace, které mi dávaly dost na jevo, že se nacházím v jiném světě. Nepatřím sem a jestli to někomu dojde, budu ve velkém průšvihu. Nemám sebemenší tušení, co bych měla teď udělat, ale jestli mě sem dostal Teserakt, tak musí být někde tady.

,,Tak jsme tady." Oznámil Hagrid a pomalu vystoupil z lodě, aby mi pomohl pak pomoct nahoru. Chytla jsem ho za ruku a vytáhl mě ven, pak mě zvedl do náruče a šel k obrovské bráně.

,,Nemusíš mě tahat, nejsem zrovna nejlehčí... určitě bych to zvládla." Necítila jsem se komfortně, když mě tahal chlap, kterýho jsem sotva poznala, i když mi připadal naprosto neškodný.

,,Jsi lehká jako pírko a nechci, aby ses ještě víc zranila." Tím ukončil konverzaci a my vstoupili do hradu.

Všude kolem byly rozsáhlé chodby, které byly z cihel a tím pádem bylo zde chladněji, než venku.

Začala jsem vidět rozmazaně a než jsem stihla něco říci nebo udělat, tak si mě vzala temnota. Stihla jsem ještě zachytit hlas, ,,Laylo? Sakra...," Pak už jenom rychlé kroky a nakonec ticho.

....

Nejsem na tuhle kapitolu moc hrdá, ale co už.
Každopádně budu ráda za každý ohlas a komentář.💗