Avengers & Harry Potter

Seznámení

Zavřela jsem za sebou dveře a čekala, až skončej s prohlídkou mého pokoje, který nebyl tak luxusní, spíše staromódní, ale stačilo mi to. Stejný názor nejspíš nesdílel Tony Stark, který s nechutí pozoroval můj pokoj a každou chvíli se jeho obličej zašklebil, jako kdyby snědl citrón. ,,Divím se, že několik věcí ještě vůbec stojí." Poznamenal Tony a rukama se opatrně opřel o stůl, jako kdyby očekával, že každou chvíli se stůl sesype na zem, spolu s ním.

,,Ne všichni jsou tak nechutně bohatý, jako vy, Starku." Promluvil Strange pevným hlasem, opřený o zeď a ruce překřížené na hrudi.

Tony se chytl bolestně na místo, kde se nachází srdce a pusou naznačil bolestně: ,,Auu,"

Strange pouze protočil očima a rozhodl se, že mu na tohle rozhodně odpovídát nebude.

Do rozhovoru se přidal Loki, který mě šibalským úsměvem pozoroval. ,,Jsme tu proto, abychom tě dostali zpátky domů."

,,Kde to vůbec jsme?" Zeptal se pro změnu Peter, který nedokázal skrýt své nadšení a pozoroval každý detail mého pokoje, ač nebyl tak skvěle vybaven.

Hlavu jsem naklonila jeho směrem a s úsměvem ho pozorovala. ,, Nacházíme se v Bradavicích. Škola čar a kouzel." Odpověděla jsem mu, co jsem se zde, za krátkou dobu dozvěděla.

Peter vypadal mou odpovědí na pár sekund zmaten, než se na jeho tváři objevil zářivý úsměv. ,,Takže tohle je škola jo?" Ujistil se. Jednoduše jsem přikývla.

,,Neřekl jsi nám, že jsi sem chodil, Čárifuku." Rýpl si Tony a zachechtal se pobaveně. Loki nezaujatě poslouchal rozhovor, mezitím co ležel rozvalený na mé posteli oči měl upřené na strop. Ruce měl položené za hlavu.

,,Opravdu nechápu, jak můžete být tak inteligentní v určitých věcech a zároveň tak nesmyslně blbý." Podotkl Strange se zamračením výrazem. Tonyho pouze jeho poznámka pobavila. ,,Děkuji za kompliment." Mrkl na něj provokativně. Strange zatnul zuby a tiše zavrčel.

Raději jsem do toho vstoupila já, než by se stalo něco, co by nikdo nechtěl. Teda až na Strange, který ho netrpělivě pozoroval a u toho zatínal ruce v pěst. ,,Jak dlouho jsem byla pryč?" Otočila jsem se k Lokimu, který mi stále nevěnoval ani špetku pozornosti.

,,Muflone!" Zařval na něj hravě Stark, což Lokiho přinutilo pomalu otočit hlavu, nejprve na Tonyho, pak až na mě. Tonyho obdařil varovným zavrčením.

,,Popravdě řečeno, ani nevím. Nevšiml jsem si tvé nepřítomnosti." Odpověděl zcela vážně Loki.

Nevěřícně jsem na něj hleděla. ,,Děláš si doufám srandu?!" Vyhrkla jsem na něj, až Peter nepatrně povyskočil. Podepřel se na lokty a s malým úsměvem mě sledoval, jak se k němu blížím.

,,Byla jste pryč několik měsíců a byl bych velice rád, kdybyste se přestali choval jako malý děti." Vložil se do toho Strange, který učinil několik líných kroků k oknu a postavil se vedle Petera. ,,Měl jsem pocit, že jsem si sebou vzal lidi, co dokážou racionálně uvažovat a chovat se dospěle. Parker je snad jediný, kdo je z vás nejrozumnější a to i přesto, že je zde nejmladší. Jaká ironie." Poukázal na Parketa, který se zdál překvapen, ale potěšen.

Tony si hlasitě odfrkl a mávl nad tím rukou.

Pár minut bylo ticho, které k našemu neštěstí přerušil právě Loki. ,,Cítím, že je zde napjatá atmosféra, tak bych to rád udal na pravou míru." Řekl nezaujatě a pozoroval nás.

,,Rád bych připomněl, že to bylo kvůli tobě." Připomněl mu Tony, co klepal prsty o povrch stolu.

Loki se zamračil a obdaroval ho nepřátelským pohledem. ,,Neskákej mi do řeči, šašku." Zasyčel na něj Loki. Tony to vzal u úsměvem.

,,Pane bože," prohrábla jsem si vlasy a zakroutila jsem hlavou.

,,Měl jsem se dobře, když jsi mě neustále nenapomínala, že nemůžu jen tak němu uříznout ruku." Protočil očima Loki.

,,A teď podle pravdy." Ušklíbla jsem si, když jsem zahlédla překvapený pohled Lokiho.

,,Nelžu," snažil se bránit Loki,

,,Lže," přidal se do toho Peter, aniž by se po očku po nás nepodíval.

,,Jak ty to můžeš vědět?" Rozkřikl se na něj pobouřlivě Loki.

,,Šimry, šimry," odpověděl za něj Tony nezaujatě.

,,Bude nejlepší, když to řeknu já. Thor a Loki mě poctili svojí přítomností a slušně...teda převážně Thor, mě poprosil o pomoc. Nesmím zapomenout zmínit, že se Bůh falše a dalších-"

Byl přerušen Lokim, ,, Bůh falše, lsti a intrik." Dodal hrdě.

,,Tak či tak," mávl nad tím rukou, ,,Byl zcela bez sebe a párkrát na mě zaútočil... bezúspěšně." Zachechtal se při pohledu na naštvaného Lokiho.

,, Přeci jen, jsem ti nebyla ukradená." Založila jsem si ruce v bok.

,,To je vedlejší. Měli jsme v plánu cestovat pouze ve dvou, ale Thor si stál za tím, že máme sebou vzít i tyhle dva." Ukázal ukazováčkem na Tonyho a Petera.

,,Fajn, můžete zůstat klidně tady, jestli chcete." Nabídla jsem jim a sledovala jejich ne příliš šťastné obličeje.

,,Soudím, že jiný pokoj není volný" Promluvil Dr.Strange a neočekával odpověď.

,,Je tady jedna postel, která je již zabraná." Promluvil Stark.

,,To je sice pravda, ale můžu-" Přerušil mě opět Stark.

,,Měl jsem na mysli sebe. Přece nebudu spát na zemi, ne?" Rozpřáhl ruce do stran.

,,Převážně vy byste měl." Dodal vážnou tváří Strange.

,,Proč nemůžeme rovnou odejít?" Zeptal se po dlouhé době Parker, co nervózně chodil sem a tam.

Strange si unaveně promnul čelo. ,,Teserakt je kámen prostoru, který vám umožní teleportovat cokoli z jednoho místa vesmíru na druhý. Věci jsou samozřejmě o dost lehčí, neboť je s největší pravděpodobností nechcete opět vrátit zpátky, ale co se týče lidské bytosti." Odmlčel se a po očku se podíval na mě. ,,Je to daleko těžší, takže jeho síla v tomto okamžiku je velice slabá, což není příjemné zjištění."

,,Takže ho musíme nějak dobít nebo stačí, když počkáme?" Sedla jsem si vedle Lokiho na postel, který se stále opíral lokty o postel. Letmo na mě pohlédl.

Strange se hlubokých hlasem zasmál a zakroutil hlavou. ,,Čekání není na místě. Mohlo by to trvat několik měsíců, či roku. Čekání není má parketa, drahá." U toho slova jsem nepatrně škubla a překvapeně na něj hleděla. Nevěnoval mi jediný pohled.

,,Jak ho nabijeme?" Zeptal se pro změnu Tony, který to konečně bral seriózně a prstem klepal o svou bradu, jak se soustředil.

Strange pokrčil rameny, ,,Nevím," odpověděl upřímně.

,,Napadá tě něco?" Svůj pohled jsem stočila na Lokiho, který se posadil konečně na postel, takže se jeho ruka nepatrně dotýkala té mé. ,,Sice s tou krychlí mám určité pouto, ale v tuto chvíli mě nic nenapadá."

Parker zvedl ostýchavě ruku, kterou ihned stáhl zpátky k tělu, když si uvědomil, že není ve škole. Tony nad jeho činem povytáhl tázavě obočí.
,,Takový silný artefakt by se mohl čerpat energii z něčeho stejně silného, ne? Takže by stačilo najít něco, co je v tomto světě stejně mocný." Přišel s nápadem Peter.

Z dlouhého přemýšlení nakonec promluvil Strange. ,,To by šlo." Pokýval uznaně hlavou směrem k mladíkovi, u kterého se objevil úsměv.  Tony ho poplácal po zádech, než se vzdálil. Loki nečinně přihlížel, ale zdál se, že s tím souhlasí.

,,Tak dohodnuto. Pár týdnů tady zůstaneme a seženeme informace o něčem, co by se dalo považovat za dobití naší krychličky.''

.............

Omlouvám se, že další kapitola trvala tak dlouho, ale nějak jsem si nenašla čas, nebo jsem neměla náladu na psaní.

Budu ráda za každý ohlas, případně komentář s nějakým nápadem, co byste chtěli, abych popřípadě přidala. ❤️💓