Avengers & Harry Potter

Zpátky 2

(Pár vět je stejných, ale i přesto doporučuji, abyste si to stejně přečetli.)

,,Tak jdeme," zavelel Loki a jemně mě chytil za ruku, připravený nás konečně přenést zpátky na Asgard, kde ho pravděpodobně čeká trest za jeho nedbalost.

Strange však svým obvyklým hlubokým hlasem přerušil náš odchod. Loki se na něj frustrovaně otočil a hlasitě si povzdechl. ,,Co chceš?" jeho hlas zněl plný nedočkavosti.

Stephenovo obočí se stáhlo do hlubokého zamračeného výrazu. ,,Od tebe nechci vůbec nic, pouze bych se rád rozloučil s Laylou," prohlásil s výrazem upřímného zájmu. Chvíli na něj zíral a pak zkřížil ruce.

Loki protočil očima a pustil mou ruku, dávaje najevo jeho nelibost. ,,Pak mě zavolej," řekl s trochou netrpělivosti, než rychlým krokem odešel pryč, zanechávajíc nás samotné.

Strange se na mě zkoumavě podíval a v jeho očích se zračilo uznání. Přejel si rukou přes vousy a přistoupil blíže ke mně. ,,Jsem rád, že jsem tě mohl potkat, Laylo," promluvil s upřímností.

Usmála jsem se a pokrčila rameny. ,,I já jsem ráda, že jsem vás poznala, Strangei," odpověděla jsem mu s vděčností.

Strange přikývl a obrátil se ke svému přenosnému portálu. V okamžiku, kdy jsem si myslela, že se chystá projít portálem, jsem si všimla, jak mu v očích přelítlo něco, co ho donutilo se na mě opět obrátit.

,,Doufám, že se ještě někdy setkáme," řekl tajemně.

Usmála jsem se na něj a přikývla. ,,Taky doufám," zamávala jsem mu, když se pobaveně ušklíbl a otočil se ke svému portálu, do kterého následně u vstoupil a zmizel v něm.

Když zmizel s ním i samotný portál, tak se otočím a omylem vrazím do hrudi Lokiho, který se na mě zazubil.

,,Máš takovou tendenci vrážet se mi do cesty," řekl s pobaveným tónem a zkoumavě se na mě podíval.

Omluvně jsem se pousmála. ,,Kdyby ses nepohyboval, jako duch, tak by se to nestalo."
Až teď jsem si uvědomila, že Loki stojí po mém boku, a tak jsem mu vyjádřila své překvapení. ,,Jak dlouho tu už jsi?"

Loki se zasmál a mírně pokrčil rameny. ,,Přišel jsem až teď. Zdá se, že jsem dorazil ve správný čas."

Udělala jsem malý krok dozadu, ale rychle mě Loki chytil za ruku a přitáhl si mě blíže k sobě. Jeho dotek byl jemný, ale plný autority.

,,Je nejvyšší čas vrátit se zpátky na Asgard," prohlásil Loki s jistotou v hlase.

S úsměvem jsem přikývla a pevně sevřela Lokiho ruku v té své.
Poté, co Loki prohlásil, že je čas vrátit se na Asgard, znenadání jsme se ocitli v jiném prostředí. Vlna záře a energie nás obklopila, a když se nám zrak opět vyjasnil, stáli jsme na vznášejícím se mostě Bifröst, který nás spojoval s Asgardem.

Před námi se otevřel nádherný výhled na rozsáhlé město, jehož věže se tyčily do nebes. Zlaté stěny a mramorové stavby vytvářely neuvěřitelně působivou scenérii. Vzduch byl naplněn příjemným chladem a zvukem vzdálených zpěvů, které se nesly po větru.

Heimdall, strážce Bifröstu, stál nedaleko a pozoroval náš příchod s klidem a respektem. Jeho zlaté oči se upíraly na Lokiho, který na něj vrátil kýžený úsměv. ,,Jsem zase zpět,"

Heimdall pokývl a složil ruce na hrudi. ,,Rád vás opět vidím, Laylo. Vítejte zpět na Asgardu." Odvětil Heimdal a ignoroval přítomnost Lokiho, kterýho to nějak netížilo.