Avengers & Harry Potter

Rozhovor

Zrovna jsem seděla na stromě a pozorovala západ slunce. Opřená zády o kmen stromu a pobrukovala si melodii písničky. Sledovat západ slunce je úžasný zážitek, ten klid a ticho. Vítr mi čechral moje hnědé vlasy a mé oči se pomalu zavírali.

,,Laylo!" Rozkřičel se někdo ze zdola.

Povzdechla jsem si a přinutila se otevřít oči. ,,Ano?" Unaveně jsem stočila pohled dolů na muže, který držel ve své pravé ruce džbán piva. Thor.

,,Slez dolů- *škit* a pojď za náma!" Vypískl radostně Thor.

,,Už jsem ti přece říkala, že alkohol není nic pro mě." Odvětila jsem mu a sledovala očima ptáčka, který si stavěl na protější větvi hnízdo.

,,Nemusíš pít- *škit* stačí, když tam budeš sedět s námi a povídat si!" Vymýšlel, abych se k ním přidala.

,,Promiň, ale radši zůstanu tady...Loki ti bude muset stačit." Usmála jsem se na něj.

,,Loki někam zmizel, myslel jsem si, že bude tady s tebou." Řekl náhle.

,,On odešel? Co jste mu zase udělali?" Povytáhla jsem jedno z obočí nahoru.

,,To víš... udělali si z něj srandu, že nedokázal ovládnout Midgard." Díval se při tom do země.

,,Nedivím se mu, že odešel." Sedla jsem si tak, abych na něj lépe viděla.

,,A...... půjdeš?" Díval se na mě s nadějí v očích.

,,Ne, radši půjdu najít Lokiho, ty se radši vrať, aby ti nevypili všechno pivo." Seskočila jsem ze stromu na zem a oprášila si oblečení.

,,Škoda. Pokud najdeš Lokiho řekni mu, že se stále může vrátit." Dořekl a napil se svého piva.

,,Řeknu, ale ten už se nevrátí." Poplácala jsem ho po rameni a tím jsem se rozešla najít Lokiho.

Šla jsem se podívat prvně do jeho pokoje, kde by mohl být. Žádný náznak toho, že by se tu zastavil. Rozhodla jsem se podívat z balkónu, zda bych ho nezahlédla. A opravdu, seděl u rybníka, kam házel kameni.

Když jsem k němu kráčela, ani si mě nevšiml. Sedla jsem si k němu a otočila hlavu směrem k Lokimu. Vypadal neutrálně, ale takhle vypadal vždy, když si nasadil svoji kamennou masku přes obličej, aby nikdo neviděl jeho slabost. Nikdo jiný by to nepoznal, ale strávila jsem u něj několik let, takže už se v něm vyznám.

,,Co tady děláš?" Řekl neutrálně a dál házel kameni do rybníka.

,,Přišla jsem se na tebe podívat." Ustaraně jsem se na něj dívala.

,,Nedívej se na mě takhle." Řekl podrážděně.

,,Jak?" Zajímala jsem se.

,,Prostě se na mě takhle nedívej." Odpálkoval mě.

,,Dobře." Obrátila jsem svou pozornost na rybník, kde jsem zahlédla pár žlutých očích. Vzpomněla jsem si na ten den, který mi změnil život. Kdy vyhubili celou mojí rasu a já zůstala jediná. Rychle jsem tyto myšlenky zavrhla a soustředila se na Lokiho.

Loki si najednou povzdechl a obrátil hlavu směrem ke mně. ,,Myslel jsem, že po tolika letech zapomenou na můj marnej pokus o Midgard."

,,Lidé ti budou stále připomínat to, v čem si selhal, ale nikdy tě upřímně nepochválí za to, co jsi dokázal." Věnovala jsem mu svůj zářivý úsměv.

,,Nikdo mě nezajímá tady ze zdejších lidí." Řekl temně.

Mlčela jsem, nevěděla jsem, co bych mu na to měla říct.

,,Až na tebe." Vyhrkl najednou.

,,Už jsem se lekla, že to neřekneš." Zasmála jsem se.

,, Radši nic dalšího neříkej, abych toho nelitoval." Tentokrát mi věnoval jeden ze svých upřímných úsměvů.

,,Jasně, šéfe!" Řekla jsem. Začala jsem se malinko klepat, teplo největší nebylo. Snažila jsem to zamaskovat upravováním oblečení, ale Loki si toho všiml.

,,Je ti zima?" Zeptal se a sledoval mě svýma zelenýma očima.

,,Ne." Vyhrkla jsem rychle a křivě se na něj usmála.

,,Mně totiž jo." Po této odpovědi si vykouzlil deku a přikryl se.

V duchu jsem si zanadávala. Přitáhla jsem si rukama nohy k sobě, abych se alespoň nějak zahřála.

,,Vypadáš jako ten voják, který byl zmrazený v kostce ledu." Protočil nad tím očima a přehodil svojí zelenou deku přes ze mě, aby mě přikryl.

,,Děkuji." Usmála jsem se a opřela se o jeho rameno. Zavřela jsem oči a poslouchala zvuky cvrčků, kteří nás obklopovali. Nakonec mě tyto zvuky ukolébaly ke spánku, než jsem ale ještě stihla usnout, slyšela jsem Lokiho jak potichu řekl: ,,Možná to nevyjde, ale už mě to tady unavuje." Pak už jsem nic dalšího neslyšela.

...........

Vyletěla jsem do sedu a vyděšeně se ohlížela, kde to jsem. Byla jsem ve svém pokoji, takže mě sem Loki donesl. Podívala jsem se na hodiny a bylo 8:21.

Zakňučela jsem a pomalu vylezla ze své vyhřáté postilky, kterou jsem musela opustit. Udělala jsem ranní hygienu a učesala si vlasy do drdolu. Vzala si na sebe černé džíny a modrou mikinu. Správně bych si měla obléct šaty, ale když mi Thor ze své cesty donesl oblečení z Midgardu, hned jsem si to oblíbila. Midgard jsem ještě neviděla, ale měla jsem v plánu se tam podívat...Thor mi to slíbil, že mě tam provede, i když to tam podle mě tak dobře nezná, ale nestěžuju si.

Podívala jsem se na svůj vzhled do zrcadla. Moje fialové oči se odráželi od skla. Prohlížela jsem se a musela jsem uznat, že mi to celkem i sluší. S úsměvem na tváři jsem opustila svůj pokoj a vydala se za Lokim.

Jemně jsem zaťukala na jeho dveře, když nepřicházela žádná odezva, rozhodla jsem se zabušit. Nic.

Asi spí pomyslela jsem si, ale abych se ujistila, tak jsem zkusila otevřít dveře. Bohužel zamčeno. Jelikož jsem bohyně nočních můr, tak dokážu číst myšlenky, jak jinak bych se asi dozvěděla jejich největší strach. Soustředila jsem se, ale žádnou mysl jsem necítila, což mi dalo jasně najevo, že Loki v pokoji není.

Rozešla jsem se do jídelny, abych se nasnídala, ale vyrušila mě siréna, která oznamovala, že se někdo vloupal do místnosti, kde se nachází nejvíc nebezpečné nástroje světa. To nebylo dobré.

Rozeběhla jsem se po schodech dolů a vyběhla ven, kde jsem se srazila s Thorem.

,,Ježíši! Promiň, Thore." Omluvila jsem se mu a ujistila se, jestli je v pohodě.

,,Nic se nestalo, ale teď musím běžet." Ukázal směrem, kam jsem měla namířeno i já.

,,Proč neletíš?" Zajímala jsem se.

,,Nechtěl jsem zničit náš palác." Usmál se a přivolal si své kladivo, které hned přiletělo.

,,Vem mě sebou!" Vyhrkla jsem ještě, než by stihl odletět.

,,Když chceš." Řekl a pevně mě chytil kolem boků, abych mu nevypadla. Obmotala jsem ruce kolem něho a pevně se držela.

Roztočil Mjolnir a odlepil se ze země. Leželi jsme obří rychlostí a neodvážila se radši promluvit, aby mi něco nevlitlo do pusy.

,,Musel se tam dostat někdo, kdo to dobře zná." Najednou promluvil Thor.

Najednou mi to docvaklo. Kdo by se mohl, tak daleko dostat? Vzpomněla jsem si najednou na poslední slova Lokiho, než jsem stihla usnout. ,,Možná to nevyjde, ale už mě to tady unavuje." Bylo to jasné.

,,Loki."

............

Zdravím! Tak jsem se rozhodla napsat příběh o Avengers a o světě Harry Potter.
Snad tady budu mít nějaký fanoušky Marvelu i Harryho.💝
Budu ráda za každý ohlas a komentář!

Omluvte mé pravopisné chyby