Poté se nám představili další, co přišli s Reynou. Byl tam Jayden Blake druhý prétor, Frank a Hazel (kteří bydlí a chodí do školy v Novém Římě) a poznali jsme i vedoucí kohort.
Teď nás prétoři vedou na nějaké podium. Pod námi stálo spousta Římanů v pěti řadách. ,,Dvanáctá legie, tohle jsou táborníci z Tábora Polokrevných, kteří přijeli na výměnný pobyt. Budu potřebovat dobrovolníky, kteří se jich během dvou měsíců, co tu budou, ujmou." oznámí Reyna legii. ,,Hlásí se někdo?" dokončí ji Jayden.
Po jednom si stoupáme před ostatní na podiu. Římští táborníci se k nám hlásí jako na aukci. Když prétor vyvolá mé jméno, dojdu na jeho úroveň, kde stojí. Přihlásí se ke mně asi čtrnáctiletý kluk s tmavě hnědými vlasy.
Po této aukci si nás Řeky Jayden někam odvede. Ocitneme se v nějaké velké kruhové místnosti. Uprostřed je něco jako oltář. Vedle něj stojí kluk s vlasy barvy shnilé slámy. Je otočený zády k nám. ,,Remusi." osloví ho prétor. Chlapec se otočí. Oči má mléčně bílé až na zorničky, které stále mění svůj tvar. ,,Tohle je Remus syn Apola, náš augur." představí ho Jayden.
,,Ahoj všichni vy jdete na tetování, že?" řekne Remus nějak moc vesele. ,,Výborně, tak se tu jeden z vás posaďte." odpoví si sám. Zack dojde k židličce a posadí se na ni. ,,Radil bych vám, otočit se." radí augur. Uděláme to (jen pro jistotu). Najednou se ozve křik. Zack Pellar syn Árese zakřičel jako malá upištěná holka a vyběhne z místnosti.
,,Kdo jde další?" zeptá se Remus. Jde Lian Darwin, aby zapůsobil na Victorii, která se mu už hrozně dlouho líbí. ,,Co to má znamenat?" zeptá se Carol Jaydena. ,,No musíte být nějak označeni, že patříte do Tábora Jupiter a má to i další výhody..." odpoví. ,,A proč sakra tak ječí?!" ptá se náštvaně Carol. ,,To tetování se vypaluje." odpoví prétor. ,,Cože!!!" vykřikne Hermova dcera. Všichni ostatní strneme jako skály.
,,Další." řekne Remus. Nikomu se nechtělo. Jediný, kdo se odhodlá, je Victoria. Sedne si na stoličku. Zavře oči. Když je otevře, už je po všem. Vstane a v pohodě odejde. Takhle se vystřídáme skoro všichni. Někdo ječí, někdo piští nebo někdo to celkem v pohodě zvládne.
Na řadu mám jít já. Nervózně si sednu. Zavřu oči. Na mém rameni něco hrozně štípě. V hlavě si přehrávám ty nejkrásnější chvíle, které si pamatuju. Sranda s Rachel. Akce s Antonnym. Hraní si s tátou. Štípání ustane. Neslyšně vyběhnu z místnosti.
Najednou se zastavím. Já vlastně nevím, kam mám jít. Někdo mě chytne za rameno. Otočím se. Je to ten hnědovlasý kluk, co mě má mít na starost.
,,Kam jdeš?" zeptá se ironicky.
,,Kam myslíš?" odpovím.
,,Myslím, že nikam, protože to tady neznáš."
,,Kdo jsi?" zeptám se pitomě.
,,Jsem ten, co tě má na starost."
,,Tak jsem to nemyslela."
,,Já vím Ellis."
,,Odkud znáš moje jméno?"
,,Reyna ho říkala, když tě vyvolávala." No jasně musí ze sebe dělat chytrýho. Podívám se mu na obočí. Proč? Protože když to uděláte, vypadáte zlověstně a naprosto pitomě. Naštěstí mu to dojde. ,,Mike Bernard syn Fortuny, člen čtvrté kohorty."
Zavede mě k sobě do kohorty. Cestou mi ukazuje Tábor Jupiter: jídelnu, Martova pole, všechny ostatní kohorty, vchod do Nového Říma atd. Ve čtvrté kohortě mi ukáže moji postel, řekne, že si mám do patnácti minut vybalit protože po tom je večeře.
Protože jsem líný prase kapitola vychází až teď. Doufám, že nevadí.
Vaše Lamma🦙♥️
ČTEŠ
Polokrevná
Fanfiction⚠️Ještě před tím, než se pustíte do čtení vás chci upozornit, že příběh je starší, tudíž není zrovna nejkvalitnější, ale jelikož je to má prvotina nechci ji smazat. Díky za pochopení.⚠️ 🦉Tábor Polokrevných, nejkrásnější místo na světě. Zvlášť pro...
