Už jsem v táboře Jupiter přesně měsíc a tři dny. U snídaně nedělám nic jiného než, že se prejpu ve svém jídle. Strašně špatně jsem se vyspala. Nemám náladu na nic a na nikoho. I když mám nějaké povinosti ve stylu kovárna, aréna, stáj atd. hned po jídle se vydám ke čtvrté kohortě. Vezmu si knihu a začnu si číst.
Asi po hodině se rozhodnu, že si dojdu do nového Říma. Už jsem tam sice byla na zasedání senátu a dokonce mě tam jednou vzal Mike.
U vchodu mě zastaví bůh Terminus. ,,Zbraň." řekne a kdyby měl ruce ukázal by na dívenku se stříbeným tácem, která stojí vedle něj. Odevzdám jí své kopí ve tvaru dýky a vstoupím do města.
Projdu kolem nádherné budovy senátu a kolem fóra. Dojdu až do civilizované části nového Říma. Najdu nějaké bistro. Objednám si horkou čokoládu se šlehačkou. Po tom co ji dopiju, zaplatím a vyjdu ven. Rozhodnu se, že si prohlédnu tuto čast města. Dojdu k Novořímské vysoké škole. Poté zabloudím až k parku. Vstoupím dovnitř. Uprostřed naleznu sochu Dionýsa? Počkat ne Bacchuse. Posadím se na lavičku. Po chvilce vyjdu z města.
Noc
Sny opět a zas. Jak já je nesmáším.
Objevím se před Bílým domem ve Washingtonu. Počkat! On není bílý ale úplně černý, ale to v tom snu by mělo být kolem poledne. Před domem stojí muž otočený zády ke mně. Poté se na mě podívá. Jediné co vidím je obrys jeho postavy a jeho zářivě zlaté oči, které najednou všechno pohltí.
V ránu se probudím. Spustím nohy z postele. Vstanu a dojdu do koupelny. Umyju si obličej vodou. I když se to nezdá tohle je ten nejhorší sen co se mi kdy zdál. Podívám se do zrcadla. Mé oči jsou stejné jako toho muže ze sna. Odvátím zrak. Podívám se znova. Oči už nemají tak pronikavě modrou barvu, ale objeví se v nich zlatý lesk. Zavřu oči. Když je otevřu mají švetle modrou barvu s trochou šedé. Mají barvu, kterou mít mají. Ten sen mi všechno spojil. Rozhovor s Athénou, Reyna mluvící s Minervou a spousty dalších vizí.
Vyjdu ze dveří do pokoje. Chce se spát, ale bojím se usnout. Nechci aby se mi zdálo něco dalšího. Vezmu si knihu a vrátím se do koupelny.
...
,,Vstávej." ozve se odněkud ze zhora. Něco zabrblám. ,,Dělej usnula jsi v koupelně." řekne Mike. To mě donutí otevřít oči. Posadím se a promnu si oči. ,,Děje se ti něco?" zeptá se. Zavrtím hlavou.
Po snídani
,,Musím s tebou mluvit." odtáhnu Mika na chrámový pahorek.
,,Povídej." odpoví.
,,Musím odsud pryč." řeknu.
,,Proč?"
,,Víš co říkala Minerva. Nesmím v domluvený den z tábora. Ten den musím být ve Washingtonu."
,,Washingtonu?"
,,Sen." řeknu a vypovím mu svůj sen.
,,A jak se odsud hodláš dostat?" zeptá se syn Fortuny.
,,Pěšky."
,,Pěšky? Do Washingtonu? Vždyť to trvá přes třicet dní!"
,,A jak jinak? Řídit neumim, lodí se tam nedostanu."
,,Jak ty? Snad my ne?"
,,Nemůžu tě ohrozit. Potřebuju tě tady."
,,No to teda v žádném případě, ty sama nikam nejdeš!"
,,Prosím Miku, já to musím udělat."
Přikývne, ale určitě by rád dál něco namítal. Vyndá něco z kapsy: ,,Na, vem si to, pro štěstí." a podá mi přívěsek se čtyřlístekem.
,,Díky."
,,Běž se sbalit a odpočinout si. Připravím ti něco na cestu. Setkáme se tady po večerce." usměje se.
V domluvený čas příjdu už za tmy na chrámový pahorek. Mike tam už čeká. Podá mi batoh. ,,Máš tam peníze, mapu, jídlo, baterku a láhev tekoutiny s namletým rohem jednorožce." řekne. Dám si dovnitř nějaké své oblečení a pár dalších věcí. ,,Ty jsi si ho vzala." ukáže na jeho přívěšek na mém krku. ,,Proč bych si ho neměla vzít." odpovím. ,,Běž rovně a potom doleva tak vyjdeš z tábora nepozorovaně." dodá. Postavím se na špčky a vtisknu mu na tvář pusu. ,,Děkuju, budu se ti ozývat, že žiju." přidám. Věnuje mi úsměv ve, kterém je vidět smutek. Já se na něj také usměju a potom odběhnu.
Proklouznu kolem hlídačů a překročím hranici Tábora Jupiter.
Děj se konečně pořádně rozjel. Příští kapitola už bude z výpravy a měla by výjít příští týden (ale znám se).
{Poté budu potřebovat malou pomoc. Moc by mi pomohlo jste mi do soukromého chatu napsali nestvůru se, kterou by měla Ellisabeth Clarke bojovat a jak by měl boj probíhat.
{Předem díky.}
Vaše Lamma🦙❤
ČTEŠ
Polokrevná
Fanfic⚠️Ještě před tím, než se pustíte do čtení vás chci upozornit, že příběh je starší, tudíž není zrovna nejkvalitnější, ale jelikož je to má prvotina nechci ji smazat. Díky za pochopení.⚠️ 🦉Tábor Polokrevných, nejkrásnější místo na světě. Zvlášť pro...
