Asi o den později
Otevřu oči. Narovnám se a zahlédnu navigaci na řídící desce traktoru. Puntík zobrazující mou polohu míří k texaskému městu Dallas. Sakra. Kamion sjel z cesty na Washington.
Musím se dostat do řídící kabiny. Podívám se z okýnka. Vůz nejede po dálnici nýbrž po nějaké menší silnici. To je šance dostat se k nestvůrám. Je to sice risk, který pro mě může skončit hodně špatně. No, ale tohle je snad smysl života každého poloboha. Tak nic.
Otevřu dveře. Vyjdu ven. Stoupnu si na stupátko z venku u dveří. Nakloním se po směru jízdy. Vyhledám spoj mezi traktorem a kamionem, který je ode mě asi dva metry. Vrátím se zpátky do kabiny traktoru.
V šuplíčku pod volantem najdu provaz, který by udržel člověka. Své kopí nechám vyrůst do plné velikosti. Jeden konec lana obvážu okolo rukojeti zbraně a druhý kolem svého pasu. Opět vyjdu ven. Skoro neslyšně hodím kopí mezi kovové spoje. Chytnu se provazu a skočím.
Sice neskončím pod koly, ale zády bouchnu do kovového kamionu až to třískne. Sesenu se na záda díky bolesti zad z nárazu. Empúsa se podívá okýnka. Její hnusný, bledý a zkrvený obličej se mi zaryje jak do očí tak do paměti. Odvrátím zrak. ,,Ty Smrade už se probudila." zaskřehotá empúsa druhé nestvůře v autě nejspíš řidiči. ,,Za prvé mi tak už neříkej, Koro, za druhé neruš řídím a za třetí běž se o ní postarat!" odpoví Kákos. Jeho hlas je pronikavý, ostrý, ale velmi hezký. Empúsa Kora se dostane na střechu. Přeskočí ke mně. Její bronzová noha cikne při doteku o železný spoj.
,,Sice se specializuji na muže, ale vyjímku kvůli platu, který nabízí Pán můžu udělat vyjímku." řekne. Já se zmůžu se pouze na jediné slovo: ,,Pán?" ,,No nebuď překvapená Pán už první bohy uzvěznil neboj a tebe si k nim hned přidá." ujistí mě. Pán? Bohové? Vězení? O čem to sakra mluví? Musím toho z ní dostat víc.
Pokusím se postavit, ale bolest zad mi to nedovolí. Kora se postaví za moje zabodneté kopí. Pokusí se ho silou vyndat za železných spojů. ,,Co je to za kouzlo, polobůžku?" vyštěkne na mě. V duchu se usměju. Každé alespoň trochu rozumné stvoření by vědělo, že kopí musí pomaličku vypáčit a vykroutit. Empúsa na to naneštěstí pro mě neměla trpělivost. Vrhla se na mnou maličkost. Jen tak tak se stačím překulit na druhou stranu. Bohužel se převrátím tak, že kdyby nebylo provazu kolem mého pasu už bych se válela pod koly kamionu. Kora mě chytne za levou ruku a odhodí mě na kapotu traktoru. Přistoupí ke mně a pěstí mě bouchne do hrudi. V tu ránu se mi v ruce objeví meč z imperiálního zlata a Pompejského stříbra. Obě dvě se na něj díváme s překvapením. První se vzpamatuju já a zabodnu jí meč do břicha. Empúsa starořecky zakleje a rozsype se na prach.
Podívám se na meč v mé ruce. Vyndám z pod trička přívěšek. Čtyřlístek na něm nebyl. Pečlivě si prohlédnu zbraň. Na rukojeti najdu něco jako tlačítko. Zmáčku ho. V ruce se mi místo meče objeví přívěšek se čtyřlístekem. Připnu si ho na krk. Miku Bernarde! Nechápu proč se na něj zlobím vždyť mi zachránil život.
Omlouvám se, že kapitola vychází až teď, ale zítra vyjde ještě jedna.
Ráda bych věděla váš názor na bojové časti této knihy, protože si myslím, že mi jdou více ty odpočinkovější.
Další kapitolu bude boj s Kákosem. Doufám, že se těšíte.
Vaše Lamma🦙❤
Jen tak mezi námi ta empúsa nahoře je mé dílko jelikož jsem na Googlu nenašla žádnou pěknou musela jsem si jí nakreslit.⬆️
ČTEŠ
Polokrevná
Fanfiction⚠️Ještě před tím, než se pustíte do čtení vás chci upozornit, že příběh je starší, tudíž není zrovna nejkvalitnější, ale jelikož je to má prvotina nechci ji smazat. Díky za pochopení.⚠️ 🦉Tábor Polokrevných, nejkrásnější místo na světě. Zvlášť pro...
