Ráno
Po snídani jdu s dětmi Vulkána do kovárny nebo co to je. Mám brousit meč z imperiálního zlata. Dá se u toho celkem dobře přemýšlet. V noci už jsem si stihla přečíst kousek Lininy a Juliánovi složky. Zjištění: jsou děti Merkura, matka Julia Edmondson zbláznila se, Julián je po ztrátě své sestry ve velmi špatném psychickém stavu atd.
,,Ellisabeth viď?" osloví mě dívčí hlas. Zvednu hlavu. Přede mnou stojí asi devítiletá holčička se zelenomodrýma očima a trošku tmavšími vlasy, než mám já. Přikývnu. ,,A kolik ti je?" zeptá se. ,,12." odpovím. ,,Hustýý, já jsem Charlotte, je mi 9, jsem dcerou Venuše, jsem ve třetí kohortě, bojuju s puškou, moje oblíbené jídlo jsou lasagne a nejkrásnější barva na světě je fialová." řekne holčička. Málem se rozchechtám na celé kolo. Tolik mi toho při prvním setkání zatím nikdo neřekl. ,,V kolik tady končíš?" zeptá se. ,,Nevim, asi za půl hodiny." ,,Supr, za půl hodiny u jídelny." řekne a odběhne.
Netuším, jak dlouho už sedím a koukám do blba. Právě mám domluvenou schůzku s malou holkou, kterou vůbec neznám. Příjde mi to dost komický. Řeknu si, že si tím nebudu dělat hlavu a ať dobrousím ten meč, jinak se z kováren nedostanu ani za dvě hodiny.
Za půl hodiny
S jazykem na vestě doběhnu k jídelně. Stojí tam Charlotte a nějaká jiná holka stejného věku. ,,Ahoj." začne Charlotte: ,,Ellisabeth tohle je Nika, Niko, tohle je Ellisabeth." Podám si s Nikou rukou. Její šíleně kudrnaté hnědé vlasy mi připomněly Linu. ,,Musíme rovnou k věci." řekne Lotte. ,,Ano, potřebujeme donutit Ridera, aby mi dovolil bojovat s puškou jako Charlotte." dodá Nika. Rider, Rider? Centrution třetí kohorty, jasně. Honí se mi hlavou. ,,To je tvůj starší brácha?" zeptám se. ,,Nevlastní a pak mám ještě nevlastní ségru Miu, ale ta je mladší. Všichni jsme děti Marta, všichni jsme ve stejné kohortě, proto jsme se rozhodli, že se budeme navzájem brát jako vlastní sourozenci." řekne tmavovláska. ,,A proč žádáte o pomoc mě?" zeptám se. ,,Noo, jsi dcera Minervy, budeš určitě chytrá a Rider tě nezná." odpoví mi Lotte. Takže oni mě chtějí použít jako návnadu, to si ze mě dělaj srandu... ,,Prosím potřebujeme plán." dodá dcera Venuše. ,,Tak jo." slituji se nad nima. Neuškodí udělat jednou dobrý skutek. ,,Do zítra něco vymyslím, zítra tady ve stejnou dobu jako dnes, platí?" přidám. Obě dvě naráz přikývnou a odběhnou.
Další den
V domluvenou dobu spěchám k jídelně. Charlotte i Nika už tam netrpělivě čekají. Navzájem se pozdravíme. Já jim vylíčím svůj plán. Na ten přikývnou a odběhnou do arény.
Ridera najdu ve stájích pro jednorožce. ,,Ahoj." oslovím ho. Změří si mě tázavým pohledem. ,,Čau." odpoví otráveně. No sakra, to jsem si teda vychytala monent, zrovna má špatnou náladu, na to lstí jít nemůžu. ,,Potřebuju, aby ses za pět minut dostavil k aréně, prosím." řeknu. Nechápavě nadzvedne obočí. ,,Super domluveno, čau." O
odpovím souhlasně.
Doběhnu k aréně. ,,Niko!" vykřiknu a hodím jí černou škrabošku. Chytne ji. Podívá se na mě nechápavým pohledem, stejným jako se na mě podíval její bratr. ,,Nandej si to! Za chvíli přijde Rider a nesmí tě poznat. Musíš ze sebe vydat to nejlepší, jasný?!" rozkážu jí. Přikývne.
,,Čau Ridere." oslovím ho. Zabrblá něco ve smyslu ahoj. ,,Slyšela jsem, že to umíš s kopím, já s ním taky bojuju a chtěla jsem se tě zeptat, jestli by sis se mnou nechtěl dát zápas." ,,Ok." řekne a vezme si nějaké kopí. Začne boj. Můj cíl je ho unavit, ale nechat vyhrát, protože potom bude mít lepší náladu. Málem mě zasáhne do břicha. Udělám krok doprava a tak, aby ho to nezranilo, ho bodnu do nohy. Riderovi se akorát roztrhne levá nohavice. To ho trochu vyvede z míry. Využiju šance a bodnu ho do ruky. Jemu se udělá pouze malý škrábanec. Rozhodne se, že mi to oplatí a bolestivě mě bodne do nohy, kde se mi udělá šrám.
Nějak takhle to probíhá asi 15 minut. Rider mě srazí na zem. Dá mi pod krk své kopí a to moje odkopne pryč. ,,Výborně." řekne a odendá mi z podkrku svou zbraň. ,,Musim si dáchnout." dodá a lehne si únavou na zem. ,,To bodlo." zamumlá a posadí se. ,,Díky za hezký boj, tohle jsem potřeboval." Usměju se.
,,Podívej se." řeknu po chvíli. ,,Kdo to je? Tu jsem tu ještě neviděl." Rider ukáže na dívku bojující s puškou. Pokrčím rameny: ,,Ale celkem jí to jde, ne?" Přikývne. ,,Co když jí někdo, kdo je jí velmi blízký zakazuje s tou puškou bojovat." řeknu. ,,Nikolo!?!?" Dívka se otočí. Rider k ní dojde. Sundá jí škrabošku. ,,Já to věděl." vykřikne. Už chce na Niku něco sprostě zanadávat, když se za Nikolou ozve Charlotte: ,,Nech ji! Ona vždycky chtěla bojovat s puškou. Nikdy jsi jí to nedovalil." ,,Prosím." posmutní Nika. ,,Možná." odpoví Rider vážně. Vražedně se na mě podívá a odejde. Dívky si plácly a krásně se na mě usmějí. ,,Díky." řeknou a odběhnou. Je to nádherné jak pevné přátelství mezi sebou mají, ale proč se radovaly, když Nikole Rider pušku zatrhl. Pokrčím rameny a dojdu do čtvrté kohorty.
Tato kapitola je věnována azzary123 profilu supr příběh HARRY POTTER CHAT-MOJE TŘÍDA. Je to sice taková rychlovka moc toho napsané nemá, ale určitě zamaká.
Tato kapitola sice není moje oblíbená, ale doufám, že se líbíla vám.
Vaše Lamma🦙❤ a azzary💜
Charlotte a Nika ⬆️
ČTEŠ
Polokrevná
Fanfic⚠️Ještě před tím, než se pustíte do čtení vás chci upozornit, že příběh je starší, tudíž není zrovna nejkvalitnější, ale jelikož je to má prvotina nechci ji smazat. Díky za pochopení.⚠️ 🦉Tábor Polokrevných, nejkrásnější místo na světě. Zvlášť pro...
